11 C 318/2025-27 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, (dále jen jako „právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě ní byla žalovanému vyplacena částka ve výši celkem , částka, , kterou měl žalovaný splatit nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr čerpal bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, . Dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud nárok přiznal z titulu bezdůvodného obohacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl k tomu vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil.3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že na základě smlouvy měl právní předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, a z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného a dne , datum, na něj byla poukázána platba ve výši , částka, pod VS: , var. symbol, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , předžalobní upomínkou z téhož dne a souvisejícím poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a též byl žalobkyní vyzván k vyrovnání dluhu ve výši , částka, s tím, že se jedná o dluh z úvěrové smlouvy. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nikterak neodporoval, má soud za prokázané, že žalovaný dosud z jistiny dluhu žalobkyni neuhradil částku , částka, .6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaný dne , datum, obdržel finanční prostředky od právního předchůdce žalobkyně v celkové výši , částka, , z nichž dosud žalobkyni nevrátil částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , přičemž žalovaný byl stejným dopisem vyzván i k úhradě dosud nesplacené částky z titulu úvěrové smlouvy ve výši , částka, .7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni se však v řízení nepodařilo prokázat, že by právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného (respektive žalobkyně toto v žalobě ani netvrdila), když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, které by zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly. Protože žalobkyně již v žalobě soudu sdělila, že pokud nebude mít soud za prokázaný nárok žalobkyně z titulu úvěrové smlouvy, domáhá se zaplacení částky , částka, z titulu bezdůvodného obohacení, nevyzýval soud s ohledem na toto prohlášení žalobkyni k doplnění důkazů stran prokázání úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyni se nepodařilo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy prokázat, posoudil žalobkyní předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost vrátit (pouze) úvěrem poskytnutou jistinu. Žalobkyně tedy nemá nárok na sjednané úroky a poplatky, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V důsledku toho žalovanému vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, (§ 2991 o. z.), kdy žalovaný neuhradil na tuto částku ničeho. Splatnost jistiny s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitl se žalovaný dosud v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Dobu splatnosti proto stanovil žalovanému tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovanéh