30 C 167/2021-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 920 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byl z ulice [ulice] proveden odtah vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno] [číslo], které tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. V době odtahu byl provozovatelem předmětného vozidla žalovaný. Odtah předmětného vozidla byl realizován za cenu 1 920 Kč (tj. cena za odtah ve výši 1 487,60 Kč + DPH v platné výši, cena za uložení vozidla ve výši 99,17 Kč + DPH v platné výši) stanovenou usnesením Rady města Brna č. R6/085 ze dne 21. 11. 2012. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 2. V daném případě provedl soud následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav. Z výpisu usnesení schůze Rady města Brna č. R6/085 konané dne 14. 11. 2012 soud zjistil, že jakožto maximální cena za nucené odtahy vozidel byla stanovena částka 1.800 Kč vč. DPH (za jeden dokončený odtah) a částka 120 Kč vč. DPH denně (za skladování odtaženého vozidla - parkovné). Z protokolu o odtažení motorového vozidla [číslo] je patrné, že dne [datum] byl z ulice [ulice] proveden odtah vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno] [číslo] (dále jen jako„ předmětné vozidlo“), které tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. Rozhodnutí o odtahu předmětného vozidla vydal [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizováno] rozhodnutí [číslo]. Z karty předmětného vozidla vyplývá, že jakožto provozovatel byl evidován žalovaný. Z Pověření č.j. KP/223 ze dne 19. 2. 2011 a z Mandátní smlouvy č. 1/2000 ze dne 10. 3. 2000 bylo poté zjištěno, že [územní celek] pověřilo výkonem vlastnických práv k místním komunikacím na území města Brna (včetně zajišťování činností souvisejících s odtahy vozidel) společnost [právnická osoba] Žalovaný byl k úhradě dlužné částky ve výši 1 920 Kč vyzván dopisem ze dne 27. 11. 2020. 3. Podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen jako„ zákon o provozu na pozemních komunikacích“) kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklady vlastník pozemní komunikace. Podle ustanovení § 45 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Předmětné vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci, a proto bylo dne 13. 10. 2020 na základě rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec] odtaženo. Dle ustanovení § 45 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích nese v tomto případě náklady odstranění provozovatel vozidla. Odtah vozidla byl proveden k tomu oprávněnou osobou a výše nákladů byla poté stanovena na základě usnesení Rady města Brna č. R6/085 ze dne 14. 11. 2012. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil, netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 1 920 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatiti úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení byla stanovena na základě nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalovanému, neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení žalobcem účelně vynaložené pak činí částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku 200 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (2x100 Kč) za sepis žaloby a předžalobní výzvu podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, když se jedná o plnění do 10.000 Kč a současně se fakticky jedná o formulářovou žalobu v níž žalobce mění pouze údaje týkající se označení vozidla a důvodu odtahu a je tedy naplněno ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náhrada nákladů řízení za právní zastoupení žalobci nepřísluší, a to s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, který konstatoval, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Soudu je z úřední činnosti známo, že v obdobných sporech, kde vystupuje tentýž žalobce, tyto zajišťují vedení sporu prostřednictvím svých právníků. V dané věci se jednalo o spor skutkově i právně jednoduchý, jehož vedení nekladlo větší nároky na odbornost při právním zastoupení. Soud proto žalobcem požadované náklady za právní zastoupení nepovažuje za účelně vynaložené, a proto žalobci přiznal jednak právo na zaplacený soudní poplatek a dále výše specifikovanou paušální náhradu hotových výdajů. Soud stanovil lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.