3 CO 76/2022-77 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu o zákazu žalovanému výroby, prodeje nebo jiného užití knihy [příjmení] [příjmení], [jméno] a [příjmení] [příjmení]„ [anonymizována čtyři slova]“ [obec]: [anonymizováno], 2018 [tel. číslo] [číslo], ve výroku II. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému nahradit žalobkyni ušlý zisk ve výši 50 000 Kč, ve výroku III. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 100 000 Kč a ve výroku IV. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud prvního stupně vyšel z tvrzení žalobkyně o tom, že byla v letech 2001 až 2009 provdána za [jméno] [příjmení] a užívala příjmení [příjmení], je spoluautorkou díla s názvem„ [anonymizována čtyři slova]“ (dále jen„ originál“), vydaného vlastním nákladem spoluautorů v roce 2004 v nakladatelství [právnická osoba] (spoluautoři [jméno] a [příjmení] [příjmení]), na jeho vzniku se spolupodílela a přispěla svou tvůrčí činností (kromě receptů i na textu všech kapitol) a jako spoluautorka je uváděna jak v samotné knize, tak ve všech databázích. Žalovaný vydal v roce 2018 knihu s názvem„ [anonymizována čtyři slova]“ spoluautorů [jméno] [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ kniha“), v níž byly použity částečně upravené průvodní texty originálu, a to aniž by k tomu žalovaný jako nakladatel získal od žalobkyně jako spoluautora souhlas. Zkopírované texty originálu tvoří významnou část knihy, když text první části originálu až do jeho strany 69 je obsahově totožný s textem knihy do strany 84 z celkového počtu [anonymizováno] stran. Rozdílné množství stránek je dáno odlišným grafickým zpracováním originálu a knihy. Podle žalobkyně jediným významným rozdílem v knize zkopírovaného textu je, že zatímco originál byl psaný v plurálu („ za nás, autory“), v případě knihy je text upravený do singuláru („ já, autor“). Zdůraznila, že v případě spoluautorského díla dochází k jeho tvorbě společnou tvůrčí činností, tedy i činností spočívající ve vzájemném sdílení námětů a myšlenek, frází, dílčích pasáží, tvorbě příběhů kapitol apod., které by v některých případech samostatně nebyly chráněny autorským právem, ale v případě vytvoření spoluautorského díla zakládají jejich původcům spoluautorské právo k výslednému dílu. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že dne 18. 1. 2018 uzavřel s [anonymizováno] [příjmení] licenční nakladatelskou smlouvu o dílo slovesné, v rámci které autor prohlásil, že jsou společně s [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] jedinými nositeli autorských práv ke knize, zároveň dne [datum] uzavřel žalovaný také licenční nakladatelskou smlouvu s paní [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení]. Na základě výzvy žalobkyně kontaktoval žalovaný [příjmení] [příjmení], který mu sdělil, že publikace„ [anonymizována čtyři slova]“ je výhradně jeho samostatným autorským dílem s výjimkou některých receptů, které se ale v knize neobjevují. Žalovaný připustil, že části literárního textu originálu se objevují i v knize, přijal ale argumentaci [anonymizováno] [příjmení] jakožto dlouholetého partnera a známého tvůrce literárních textů, o jehož ujištění nemá důvod pochybovat a za nositele autorských práv k předmětné části knihy považuje [anonymizováno] [příjmení], nikoliv žalobkyni. Žalovaný dále zdůraznil, že text knihy do strany 69 je zcela oddělitelný od receptů pocházejících od žalobkyně, které jednak nejsou autorským dílem a zároveň na nich text [anonymizováno] [příjmení] není závislý. Má za to, že v situaci, kdy každý ze spoluautorů sepíše několik kapitol, je možno o integrálním díle hovořit pouze tehdy, lze-li prokázat nemožnost separátního užití těchto kapitol. Ke vzniku spoluautorství by v daném případě mohlo dojít za předpokladu, že jednotlivé technicky oddělitelné části díla nejsou způsobilé samostatného užití. V tomto případě by však jednotlivé kapitoly („ [anonymizována čtyři slova]“,„ [anonymizována čtyři slova]“,„ [anonymizována tři slova]“ a„ [anonymizována tři slova]“) obstály i jako samostatné články, ať v periodické či neperiodické publikaci. Ostatně krátká samostatná autorská díla, obsahově velmi podobná těmto kapitolám, zasílal [anonymizováno] [příjmení] formou ručně psaných dopisů svým přátelům před vznikem originálu. Na tyto kapitoly tedy nelze nahlížet jako na autorská díla spojená s recepty žalobkyně. Dále žalovaný zdůraznil, že spoluautorem může být pouze ten, jehož intelektuální aktivita se bezprostředně projevila na díle, resp. na jeho objektivně vnímatelné formě, přičemž takové aktivity žalobkyně na předmětném díle absentují. Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo kdo dal pouze ke vzniku díla podnět. Stejně tak se na vzniku spoluautorství nelze dohodnout jen tím, že se obě fyzické osoby uvedou na obálce. 4. Soud prvního stupně skutkový stav zjištěný z provedeného dokazování posoudil podle § 2, § 8 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen„ AZ“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Uvedl, že o spoluautorské dílo jde tehdy, jestliže společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů vznikne dílo jediné, i když jednotlivé příspěvky spoluautorů výsledného jednotného a nedílného díla lze rozeznat. Kritériem pro posouzení jednotnosti a nedílnosti díla je zásadní otázka, zda jsou příspěvky jednotlivých autorů způsobilé k samostatnému užití či zda tuto způsobilost má pouze celek díla. Předmětem ochrany autorského práva není pomoc technická, administrativní či odborné povahy. Předmětem ochrany autorského (spoluautorského) práva není použitá metoda, respektive nápad, nýbrž tvůrčí, a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak jím byl takový nápad (myšlenka, metoda) ve své vnější i vnitřní formě zpracován (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2023/2019 ze dne 24. 3. 2021). Soud vzal za prokázané, že originál sestává z literární části o čtyřech samostatných kapitolách a dále z části obsahující jednotlivé recepty. Uvedl dále, že v řízení nebylo sporu o tom, že literární část originálu naplňuje definici autorského díla ve smyslu § 2 AZ. Oproti tomu recept na přípravu jídla není autorským dílem. Literární část originálu je podle soudu oddělitelná od části obsahující recepty a je způsobilá k samostatnému užití, ať se jedná o celou část či jednotlivé 4 kapitoly. V řízení bylo dále prokázáno, resp. nebylo v řízení sporné, že literární část originálu byla plně převzata do knihy. Spornou otázkou bylo podle soudu, zda je žalobkyně spoluautorkou díla (literární části originálu) ve smyslu § 8 AZ, či zda jediným autorem je [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], přičemž podle soudu pro posouzení této otázky není relevantní, že žalobkyně dodala do originálu převážnou část receptů, dále (ve shodě s názorem žalovaného) nelze podle soudu autorství či spoluautorství k dílu stanovit dohodou. 5. Podle soudu obecná tvrzení žalobkyně o tom, že navrhla koncept originálu a vybrala témata, nebyla pro posouzení otázky vzniku spoluautorství dostatečná, proto ji vyzval, aby uvedla, v čem konkrétně spočívala její tvůrčí činnost na literární části originálu (jednotlivých kapitolách). Protože žalobkyně žádná tvrzení nedoplnila a neoznačila k tomu žádné důkazy, pak podle soudu jediným relevantním důkazním prostředkem k posouzení této otázky byla svědecká výpověď [anonymizováno] [jméno] [příjmení], z níž vyplynulo, že žalobkyně se žádným způsobem nepodílela na vytvoření literární části originálu obsahující 4 kapitoly. Soud vyhodnotil výpověď svědka jako věrohodnou, poukázal na to, že žalobkyně ji důkazně ani konkrétním skutkovým tvrzením nevyvrátila a nezpochybňovala ani tvrzení žalovaného o literární tvůrčí činnosti svědka. Podle soudu svědek i věrohodně a logicky tím, že žalobkyně se nesporně podílela na tvorbě větší části receptů, které tvoří (oddělitelnou) součást originálu, objasnil skutečnost, že je žalobkyně uvedena jako spoluautorka na obalu originálu. V závěru odůvodnění soud odůvodnil neprovedení žalobkyní navrhovaného důkazu jejím účastnickým výslechem a se závěrem, že žalobkyně neprokázala tvrzené spoluautorství, a naopak žalovaný prokázal, že jediným autorem literární části originálu je [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, aniž se zabýval dalšími námitkami žalovaného ve vztahu k uplatněným nárokům. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. (zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) a jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému. 6. Rozsudek v celém jeho rozsahu napadla odvoláním žalobkyně. Trvá na tom, že se aktivně podílela na vzniku originálu, tedy jak na zmíněných receptech, tak také na všech textových kapitolách, a krom toho, že je jako spoluautorka uvedena na titulní straně originálu, je též spoluautorkou faktickou. Vydání knihy bez jejího souhlasu s užitím textů originálu proto považuje za neoprávněný zásah do svého autorského p