12 Cmo 286/2020-115 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením zastavil soud prvního stupně odvolací řízení o odvolání žalovaného 2) proti rozsudku ve věci a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., neboť žalovaný 2) nesplnil ani v soudem dodatečně stanovené lhůtě poplatkovou povinnost, která mu vznikla podáním odvolání proti rozsudku.2. V rámci odvolacího řízení o odvolání žalovaného 2) proti tomuto usnesení vzal žalobce žalobu ve vztahu k žalovanému 2) podáním ze dne 3. 11. 2020 zpět. Uvedl, že na základě exekučního titulu, směnečného platebního rozkazu, vydaného soudem v této věci, byla celá dlužná pohledávka v rámci exekučního řízení, vedeného soudním exekutorem Exekutorského úřadu , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , pod sp. zn. , Anonymizováno, žalovaným 1) uhrazena a tím byly uhrazeny také všechny nároky žalobce, které jsou dosud předmětem řízení. Navrhl, aby bylo řízení zastaveno s tím, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.3. Odvolací soud vyzval žalovaného 2) dne 13. 11. 2020, aby se vyjádřil ke zpětvzetí žaloby s tím, že pokud se v soudem stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít odvolací soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. za to, že se zpětvzetím žaloby souhlasí. Výzva byla právnímu zástupci žalovaného 2) doručena dne 20. 11. 2020. Žalovaný 2) se nevyjádřil.4. Odvolací soud postupoval podle ust. § 222a o. s. ř. Ke zpětvzetí žaloby vůči žalovanému 2) došlo dříve, než bylo řízení ve věci pravomocně skončeno, přičemž napadené usnesení o zastavení odvolacího řízení o odvolání žalovaného 2) je rozhodnutím, jehož potvrzením by jinak řízení pravomocně skončilo. Odvolací soud proto podle ust. 222 a o.s.ř. v rozsahu žalobcem učiněného zpětvzetí žaloby zrušil ve věci vydaný rozsudek ve znění opravného usnesení a rovněž odvoláním napadené usnesení a řízení zastavil.5. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl podle ust. 146 odst. 2 druhé věty a ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci byla žalobou uplatněna směnečná pohledávka vůči dvěma směnečným dlužníkům, kteří dle čl. I § 47 zák. č. 191/1950 Sb. mají postavení dlužníků solidárních. V případě žaloby, směřující vůči více solidárně zavázaným žalovaným je plnění poskytnuté jedním ze žalovaných třeba zásadně považovat pro účely rozhodování o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. za chování všech žalovaných (tj. i těch, kteří plnění neposkytli) a žalobu za důvodně podanou vůči všem žalovaným. Brání-li se však některý ze žalovaných, jenž plnění na žalobou uplatněný nárok neposkytl, tím, že vůči němu není uplatněný nárok po právu, musí soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení posoudit důvodnost takové obrany; je-li tato obrana důvodná, rozhodne o nákladech řízení mezi žalobcem a tímto žalovaným podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016). Podle obsahu spisu bylo soudem prvního stupně rozhodnuto rozsudkem, vydaným za podmínek ust. § 115 a o.s.ř. (bez jednání) poté, co žalovaný 2) na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nepodal vyjádření, resp. neuplatnil žádnou skutkovou obranu a nevyslovil nesouhlas s rozhodnutím věci soudem bez nařízení jednání. Z uvedených důvodů odvolací soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobce se výslovně práva na jejich náhradu vzdal.