6 Cmo 202/2019-92 — Vrchní soud v Praze

1. Výše uvedeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen soud) ve výroku I. zamítl návrh na vydání usnesení, kterým se mění přijaté rozhodnutí účastníka z 22. 11. 2017 následovně: „Shromáždění jako nejvyšší orgán , právnická osoba, , IČO , IČO, , uděluje ve smyslu ustanovení § 1206 ve vazbě na ustanovení § 1208 písm. f) bodu 7. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, souhlas s provedením stavebních úprav na terase přiléhající k jednotce 3239/402, pro účely řízení o dodatečné povolení stavby.“, a ve výroku II. uložil navrhovatelům povinnost zaplatit účastníkovi k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení 10 200 Kč.2. V řízení, zahájeném dne 2. 2. 2018, se navrhovatelé (o jejichž vstupu do řízení na místo původních navrhovatelů, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , podle § 107a o. s. ř. soud rozhodl usnesením ze dne 27. 7. 2018, č. j. 73 Cm 11/2018-27) domáhají, aby soud svým rozhodnutím změnil rozhodnutí účastníka přijaté shromážděním účastníka, konaného 22. 11. 2017, jímž bylo rozhodnuto o neudělení souhlasu ke stavebním úpravám navrhovatelů, a to tak, že se navrhovatelům tento souhlas uděluje. Navrhovatelé uvedli zejména, že jsou přehlasovanými členy účastníka, a že je dán důležitý důvod pro to, aby soud změnil rozhodnutí účastníka. Jejich záměrem je vybudovat v místě jedné z venkovních teras zimní zahradu, o souhlas účastníka požádali na základě stanoviska příslušného stavebního úřadu, přestože podle rozsudku soudu ze dne 1. 11. 2016, č. j. 51 Co 293/2016-229, je tato terasa příslušející k bytu ve výlučném vlastnictví navrhovatelů. Důležitý důvod pro změnu rozhodnutí účastníka spatřují navrhovatelé v tom, že již dříve jim byl souhlas se stavebními úpravami udělen osmi členy z celkem třinácti členů účastníka, a nyní jim týmiž členy tentýž souhlas udělen nebyl, a dále v tom, že neudělením souhlasu by se museli domáhat určení svého vlastnického práva k předmětné terase, a též v tom, že postupovali shodně jako jiný člen účastníka, který před nimi rovněž prováděl stavební úpravy.3. Soud uvedl stanovisko účastníka, jenž s tvrzeními navrhovatelů nesouhlasil a navrhl, aby soud návrh zamítl, protože důvod neplatnosti rozhodnutí není dán. Účastník uvedl zejména, že navrhovatelé nejsou oprávněni důvodně se domáhat jimi požadované změny rozhodnutí účastníka, neboť takové oprávnění soudu příslušná právní úprava nezná. Dne 22. 11. 2017 se konalo shromáždění účastníka, na kterém bylo přijato navrhovateli napadené rozhodnutí, proti udělení souhlasu hlasovalo 88,21 % hlasů přítomných členů účastníka (tj. 71,13 % hlasů všech členů účastníka). Není pravda, že by navrhovatelům byl souhlas již dříve udělen, neboť navrhovatelé původně obdrželi souhlas pouze osmi ze třinácti členů účastníka, jež nepředstavovali dostatečnou většinu pro udělení souhlasu (představovali pouze 61,5% většinu všech členů účastníka), a podle stanov účastníka je zapotřebí souhlas nejméně 75% většiny členů účastníka. Navíc, i tito členové postupně svůj souhlas odvolali, po zjištění, že stavební úpravy nebyly prováděny na základě stavebního povolení. Aktuálně se stavbou souhlasí pouze jediný člen účastníka, a to sami navrhovatelé. Nahrazení napadeného rozhodnutí účastníka soudem by představovalo zásah proti vůli většiny členů účastníka. Ke stavebním úpravám, k nimž navrhovatelé žádají souhlas shromáždění účastníka, došlo v roce 2013, kdy byla ze strany navrhovatelů (respektive jejich předchůdců) odstraněna původní dřevěná pergola a byla na jejím místě osazena ocelová konstrukce. Jde o úpravy, které zasahují do společných částí domu a mění vzhled domu a se kterými nesouhlasí ani autor domu, , Anonymizováno, . Není pravdou, že by navrhovatelé (respektive jejich předchůdci) byli při provádění stavebních úprav v dobré víře, jestliže byli ze strany ostatních členů ještě před zahájením stavby opakovaně upozorňováni, že nemají potřebný souhlas ostatních členů účastníka. Vyhověním návrhu navrhovatelů by soud napomohl legalizaci nezákonného stavu, konkrétně legalizaci černé stavby.4. Soud vycházel z následujících zjištění: Navrhovatelé jsou členy účastníka, neboť jsou vlastníky jednotky č. , Anonymizováno, v domě č. p. , Anonymizováno, , nacházejícím se v katastrálním území , adresa, v obci , adresa, . Dne 22. 11. 2017 se konalo zasedání shromáždění účastníka, na kterém bylo (pod bodem č. 6 písm. c/ zápisu z jednání shromáždění účastníka) přijato usnesení, jímž bylo rozhodnuto o neudělení souhlasu shromáždění účastníka se stavebními úpravami na terase u bytu navrhovatelů, neboť pro udělení souhlasu hlasovalo 11,79 % hlasů přítomných členů účastníka (tj. 8,38 % hlasů všech členů účastníka) a proti udělení souhlasu hlasovalo 88,21 % hlasů přítomných členů účastníka (tj. 71,13 % hlasů všech členů účastníka). V roce 2011 pojali předchůdci navrhovatelů záměr přestavět dosavadní terasu u svého bytu na zimní zahradu, a během realizace této přestavby vykonal příslušný stavební úřad na základě obdrženého podnětu prohlídku této přestavby a dospěl k závěru, že nejde o takovou úpravu, aby bylo vyžadováno stavební povolení. Příslušnému stavebnímu úřadu bylo nadřízeným správním orgánem uloženo, aby zrušil svá předchozí sdělení týkající se předmětné přestavby a aby zahájil řízení o odstranění stavby. V rámci následně zahájeného řízení o odstranění stavby požádali předchůdci navrhovatelů o dodatečné povolení stavby. Toto řízení bylo zastaveno pro absenci předepsaných náležitostí žádosti, jak vyplývá z usnesení o zastavení řízení ze dne 13. 10. 2017, č. j. MC05 58914/2017. Někteří členové účastníka se domáhali odstranění neoprávněné stavby v soudním řízení, ale nebylo jim vyhověno, jak vyplývá z rozsudku soudu ze dne 1. 11. 2016, č. j. 51 Co 293/2016-229.5. Soud uvedl, že dokazování zbylými důkazy účastníky označenými (zřejmě těmi, jež v usnesení nejsou citovány) neprovedl pro jejich nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti řízení, neboť z již provedených důkazů byly všechny skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zjištěny.6. Soud vycházel z toho, že navrhovatelé podali žalobu, kterou se domáhají, aby soud změnil rozhodnutí shromáždění účastníka, jež bylo přijato dne 22. 11. 2017. Soud uvedl, že rozhodná právní úprava dává soudům pravomoc buď určit neplatnost přijatého usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, jak plyne z § 1209 odst. 1 o.z., nebo rozhodnout o záležitosti nerozhodnuté shromážděním společenství vlastníků jednotek, jak se podává z § 1209 odst. 2 o.z. Jiné možnosti přezkumu usnesení shromáždění účastníka právní úprava soudům nepřiznává, což za použití zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí znamená, že takové oprávnění soudu, coby orgánu veřejné moci, nenáleží.7. Soud uzavřel, že domáhají-li se navrhovatelé změny uvedeného rozhodnutí shromáždění účastníka, domáhají se takového soudního přezkumu, který není soudům právní úpravou přiznán. Navrhovatelé se totiž domáhají změny projednané a rozhodnuté záležitosti, a nikoli určení neplatnosti projednané a rozhodnuté záležitosti, nebo rozhodnutí záležitosti neprojednané. Opačný závěr, tedy že soud je oprávněn i k přezkumu rozhodnutí shromáždění účastníka, jak se jej domáhají navrhovatelé, by kromě porušení zásady veřejnoprávních pretenzí znamenal rovněž zásah orgánu moci veřejné do soukromoprávních záležitostí, který je důvodný pouze jako krajní prostředek (ultima ratio).8. O nákladech řízení soud rozhodl podle 142 odst. 1 o. s. ř., jejich náhradu přiznal úspěšnému účastníkovi.9. Proti usnesení podali navrhovatelé odvolání. Podle jejich názoru je právní posouzení věci soudem nesprávné, neboť z dikce § 1209 odst. 1 o.z. nevyplývá žádné omezení pravomoci soudu ve vztahu k soukromoprávnímu rozhodnutí shromáždění účastníka, jež v určité záležitosti náležící do jeho působnosti učinilo. S odkazem na komentářovou literaturu navrhovatelé uvedli, že došlo oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 k věcné změně, navrhovatelé mají za to, že uvedené ustanovení dává soudu pravomoc přijaté shromáždění účastníka nahradit svým vlastním rozhodnutím. Navrhovatelé mají za to, že usnesení soudu je minimálně předčasné. Namítli, že soud, nezkoumal splnění zákonných podmínek pro přezkum rozhodnutí shromáždění účastníka ve vztahu k navrhovatelům jako členům účastníka. Soud u napadeného rozhodnutí shromáždění účastníka, při jehož přijímání byli navrhovatelé, resp. jejich právní předchůdci, přehlasováni, nezkoumal, zda existuje důležitý důvod pro zásah soudu, a založil rozhodnutí soudu na nesprávném právním názoru, že mu platné právo neumožňuje o návrhu navrhovatelů rozhodnout. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, nebo aby odvolací soud usnesení soudu změnil a návrhu vyhověl.10. Ve vyjádření k odvolání se účastník neztotožnil s názorem navrhovatelů opřeným o de facto „pouze“ o komentářovou literaturu, jež ostatně uvádí, že konečný výklad připadne soudu. Účastník odkázal zejména na soudní judikaturu k § 1209 o.z., z níž je třeba vycházet a z níž vyplývají odlišné závěry, než jaké uvádějí navrhovatel