7 Cmo 217/2020-856 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce lg) se žalobou doručenou soudu dne 18. 10. 2018, upravenou k výzvě soudu podáním ze dne 16. 3. 2020 domáhá, aby soud: 1) určil výši přiměřeného protiplnění, jež měl žalovaný poskytnout ostatním akcionářům za každou jednu akcii společnosti , Anonymizováno, , která přešla do majetku žalovaného na základě usnesení valné hromady společnosti konané dne 28. 8. 2018 a 2) uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci lg) částku rovnající se součinu soudem v tomto řízení stanoveného dorovnání protiplnění (tj. rozdílu mezi přiměřeným a vyplaceným protiplněním) za každou jednu akcii společnosti , Anonymizováno, . přešlou do vlastnictví žalovaného v návaznosti na usnesení valné hromady společnosti konané dne 28. 8. 2018, a počtu 9 119 akcií , Anonymizováno, . vlastněných do okamžiku přechodu vlastnického práva žalobcem lg) s příslušenstvím.2. V záhlaví uvedeným usnesení soud prvního stupně žalobu odmítl. V odůvodnění uvedl, že s účinností od 1. 1. 2014 je předmětný návrh projednáván v režimu řízení sporného a v důsledku toho musí být petit žaloby přesný, určitý a srozumitelný, což znamená, že pokud žalobce požaduje zaplacení peněžitého plnění, je povinen uvést konkrétní vyčíslenou částku, která má být žalovanému uložena k zaplacení. Jelikož podání žalobce lg) ze dne 18. 10. 2018 je žalobou na plnění, aniž by obsahovala všechny zákonné náležitosti, vyzval soud usnesením ze dne 24. 2. 2020, č. j. 75 Cm 91/2018-731, žalobce lg) k tomu, aby uvedl konkrétní vyčíslenou částku, která má být žalovanému uložena k zaplacení, jakož i konkrétní datum (označené dnem, měsícem a rokem), od kterého se domáhá zaplacení úroku a úroku z prodlení. Na výzvu soudu reagoval žalobce podáním ze dne 16. 3. 2020, v němž vyjádřil přesvědčení, že jeho žaloba je plně projednatelná i tehdy, pokud neuvede svoji představu o výši přiměřeného protiplnění, resp. o výši dorovnání protiplnění (doplatku). Soud prvního stupně v důsledku toho uzavřel, že žaloba tak není projednatelná, není-li uvedeno, jaká konkrétní částka má být žalovanému uložena k zaplacení, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, pročež soud za použití § 43 odst. 2 o. s. ř. žalobu v předmětné části odmítl.3. Proti usnesení podal žalobce lg) včasné odvolání. Uvádí, že jeho žaloba je plně projednatelná, a to i když neuvedl svou představu o výši přiměřeného protiplnění, resp. o výši dorovnání protiplnění (doplatku). S odkazem na komentářovou literaturu a konstantní judikaturu (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 179/2017-17, usnesení NS ČR ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4252/2010) má za to, že jím navržené znění petitu předmětné žaloby nebrání jejímu projednání. K požadavku soudu, aby označil konkrétním čísleným datem den, od kterého se domáhá zaplacení úroku a úroku z prodlení, v žalobním žádání uvedl, že je požaduje ode dne přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům na hlavního akcionáře, v případě úroku z prodlení pak ode dne následujícího po dni přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům na hlavního akcionáře. Má za to, že se nejedná o nesrozumitelné nebo neurčité vyjádření, když tyto okamžiky lze bez pochybností dovodit. Namítá, že soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby odvolací soud rozhodl, že se žaloba neodmítá.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 385 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích, dále jen „ZOK“) přechází uplynutím 1 měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle § 384 vlastnické právo k účastnickým cenným papírům společnosti na hlavního akcionáře.6. Podle § 390 odst. 1 ZOK se mohou vlastníci účastnických cenných papírů od splatnosti protiplnění domáhat po hlavním akcionáři práva na dorovnání, není-li poskytnuté protiplnění přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů ke dni přechodu vlastnického práva na hlavního akcionáře; toto právo zaniká, není-li žádným vlastníkem účastnických cenných papírů uplatněno u hlavního akcionáře do 3 měsíců ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 384 v obchodním rejstříku.7. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).8. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 18. 10. 2018, kterou se žalobce domáhal, aby soud: 1) určil výši přiměřeného protiplnění, jež měl žalovaný poskytnout ostatním akcionářům za každou jednu akcii společnosti , Anonymizováno, ., která přešla do majetku žalovaného na základě usnesení valné hromady společnosti konané dne 28. 8. 2018 a 2) uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci lg) částku rovnající se součinu soudem v tomto řízení stanoveného dorovnání protiplnění (tj. rozdílu mezi přiměřeným a vyplaceným protiplněním) za každou jednu akcii společnosti , Anonymizováno, . přešlou do vlastnictví žalovaného v návaznosti na usnesení valné hromady společnosti konané dne 28. 8. 2018, a počtu 9 119 akcií , Anonymizováno, . vlastněných do okamžiku přechodu vlastnického práva žalobcem lg) s příslušenstvím. Usnesením ze dne 24. 2. 2020, č. j. 75 Cm 91/2018-734 vyzval soud žalobce, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení opravil vady svého podání ze dne 18. 10. 2018, které soud shledal neurčitým, neboť z něho není zřejmé, čeho se žalobce lg) domáhá. S tím, že petit žaloby musí být určitý a srozumitelný a musí vycházet z vylíčení rozhodujících skutečností, požaduje-li žalobce zaplacení peněžitého plnění, je povinen uvést konkrétní vyčíslenou částku, která má být žalovanému uložena k zaplacení, požaduje-li zaplacení úroku a úroku z prodlení, je povinen uvést konkrétním číselným datem označený den, od kterého se domáhají zaplacení. Současně dle § 43 odst. 2 o. s. ř. žalobce poučil o možnosti odmítnout podání, pokud nebude řádně opraveno nebo doplněno. V podání doručeným soudu dne 16. 3. 2020 vyjádřil žalobce lg) své přesvědčení, že podaná žaloba je v předloženém znění plně projednatelná, tedy i tehdy pokud neuvede svou představu o výši protiplnění, resp. o výši dorovnání protiplnění.9. „Jelikož právo na dorovnání mohou dosavadní vlastníci uplatnit až od jeho splatnosti, není důvodu, aby mohlo být uplatňováno jak žalobou o určení, tak i žalobou o zaplacení, jako tomu bylo v režimu § 183k ObchZ (srov. argumentaci usnesení NS 29 Cdo 4712/2007). Žaloba podle § 390 odst. 3 je tudíž žalobou na plnění, jíž se oprávněná osoba (dosavadní vlastník) domáhá zaplacení dorovnání. Nicméně i nadále platí, že z právního předpisu (§ 376 a 390) vyplývá způsob vypořádání vztahu mezi účastníky řízení ve smyslu § 153 odst. 2 OSŘ, a soud při rozhodování o žalobě není vázán tím, jak žalobce v tzv. petitu žaloby zformuloval svou představu o výši dorovnání. Může proto svým rozhodnutím přisoudit žalobci méně, než kolik žalobou požaduje (aniž by ve zbývající „části“ žalobu zamítal), anebo naopak více (aniž by žalobce musel v tomto směru měnit žalobu). Žaloba bude projednatelná (soud o ní může zákonem předvídaným způsobem věcně rozhodnout) dokonce i tehdy, omezí-li žalobce svůj požadavek na zaplacení dorovnání, aniž v petitu žaloby zformuluje svou představu o výši dorovnání (srov. usnesení NS 29 Cdo 4712/2007, Rc 104/2010)” (ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. § 390 [Právo na dorovnání]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 658. ISBN 978-80-7400-540-4.).10. „V usnesení ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 4252/2010, Nejvyšší soud vysvětlil, že při rozhodování o dorovnání podle § 220p odst. 4 a § 220k odst. 1, 5 a 7 obch. zák. soud není vázán tím, jak navrhovatel v tzv. petitu návrhu na zahájení řízení zformuloval svou představu o výši dorovnání na jednu akcii. Návrh na zaplacení dorovnání bude projednatelný (soud o něm může zákonem předvídaným způsobem věcně rozhodnout) dokonce i tehdy, omezí-li navrhovatel svůj požadavek na zaplacení dorovnání, aniž zformuluje svou představu o jeho výši na jednu akcii. Je tomu tak proto, že obchodní zákoník (konkrétně ustanovení § 220k) předpokládá, že soud určí výši dorovnání, čímž v intencích ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. vypořádá vztah mezi účastníky řízení způsobem předjímaným tímto právním předpisem (v návaznosti na