7 Cmo 239/2019-119 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.) a dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že „žalobou“ se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení představenstva účastnice. Navrhovatel s návrhem na zahájení řízení nezaplatil soudní poplatek. Soud zjistil, že navrhovatel nezaplatil soudní poplatek ani na dodatečnou výzvu soudu ze dne 17. 7. 2019, doručenou zástupci navrhovatelé do datové schránky dne 19. 7. 2019, a proto řízení podle § 9 odst. 1 věty první a druhé z.s.p. zastavil s tím, že nepřehlédl, že dne 18. 7. 2019 bylo soudu doručeno podání navrhovatele datované ve stejný den, které obsahovalo zpětvzetí návrhu na zahájení řízení s tvrzením, že účastnice napadené rozhodnutí revokovala, a proto z procesního hlediska zavinila zastavení řízení. Soud prvního stupně však byl toho názoru, že splnění všech podmínek řízení (včetně zaplacení soudního poplatku) má přednost před dispozitivním úkonem účastníka/navrhovatele (zpětvzetí „žalobního“ návrhu), a proto řízení zastavil podle výše uvedeného ustanovení zákona o soudních poplatcích a „nikoliv dle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.“ Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. s tím, že navrhovatel z procesního hlediska (nezaplacením soudního poplatku) zavinil zastavení řízení, účastnici ale žádné náklady řízení nevznikly, proto jí soud právo na jejich náhradu nepřiznal.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání namítl, že postup soudu prvního stupně je v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu, a to konkrétně s nálezem sp. zn. II. ÚS 707/04, ze dne 8. 8. 2005, z něhož rozsáhle citoval a dovozoval, že by se toto rozhodnutí Ústavního soudu by se mělo na posuzovaný případ uplatnit tím spíše, že navrhovatel vzal návrh na zahájení řízení v celém rozsahu zpět, ne jen před zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nýbrž ještě před tím, než mu byl soudem vůbec soudní poplatek vyměřen (argument a maíori ad minus). Dle navrhovatele tudíž není správný právní závěr soudu prvního stupně o tom, že splnění všech podmínek řízení (včetně zaplacení soudního poplatku) má přednost před dispozitivním úkonem účastníka/navrhovatele (zpětvzetí žalobního návrhu). Tato argumentace soudu prvního stupně nemá oporu v platném právu a ocitá se v rozporu s citovaným nálezem Ústavního soudu. navrhl, aby odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení tak že: „I. Řízení se zastavuje.“ a „II. Účastník je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení nahradit k rukám právního zástupce navrhovatele náklady řízení ve výši 12.342 Kč.“3. V doplnění odvolání doručeném soudu prvního stupně dne 1. 8. 2019 brojil proti tomu, že soud prvního stupně napadeným rozhodnutím „flagrantně“ porušil procesní předpisy, když zastavil usnesením ze dne 31. 7. 2019, č. j. 34 Cm 45/2019- 97 (doručeném navrhovateli dne 1. 8. 2019) nadepsané řízení pro nezaplacení soudního poplatku ještě před uplynutím 15 denní lhůty, neboť výzva k zaplacení soudního poplatku učiněná v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 34 Cm 45/2019- 87, ze dne 17. 7. 2019 byla (jak uvádí sám soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí) doručena navrhovateli dne 19.7.2017. Jinými slovy, k dnešnímu dni (tj. 1. 8. 2019) 15 denní lhůta k zaplacení soudního poplatku ještě neuplynula. Navrhovatelem byl soudní poplatek uhrazen již dne 30. 8. 2019.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Dle obsahu předloženého soudního spisu se navrhovatel svým návrhem ze dne 21. 6. 2019 domáhal vyslovení neplatnosti usnesení představenstva účastnice ze dne 28. 3. 2019. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2019 č. j. 34 Cm 45/2019- 87 vyzval soud prvního stupně navrhovatele, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za návrh ve výši 2.000,-Kč. Podáním ze dne 18. 7. 2019, doručeným soudu prvního stupně téhož dne, vzal navrhovatel svůj návrh na zahájení řízení zpět a navrhl, aby soud řízení zastavil a uložil účastnici povinnost nahradit náklady právního zástupce navrhovatele ve výši 12.342,-Kč. Učinil tak pro chování účastnice, neboť představenstvo v důsledku podnětu navrhovatele revokovalo své rozhodnutí. Následujícího dne, tedy 19. 7. 2019, byla navrhovateli (jeho zástupci) doručena výzva k zaplacení soudního poplatku za návrh.6. Dne 31. 7. 2019 rozhodl soud prvního stupně o zastavení řízení (výrok I.) a dále o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil § 9 odst. 1 věty první a druhé z.s.p., podle něhož řízení zastavil s tím, že zaplacení soudního poplatku (podmínka řízení) má přednost před dispozitivním úkonem navrhovatele - zpětvzetí „žalobního“ návrhu. Náhradově nákladový výrok odůvodnil § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. s tím, že navrhovatel z procesního hlediska (nezaplacením soudního poplatku) zavinil zastavení řízení, ale účastnici žádné náklady řízení nevznikly, proto jí právo na jejich náhradu nepřiznal. Ze „záznamu o složení“ (č.l. 102) vyplývá, že navrhovatel dne 31. 7. 2019 složil na účet u příslušného peněžního ústavu soudní poplatek ve výši 2. 000,-Kč za návrh na zahájení řízení. To znamená, že lhůta 15 dnů stanovená soudem pro zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení sice uplynula dne 3. 8. 2019, ale jelikož poslední den této stanovené lhůty připadl na sobotu, bylo posledním dnem lhůty k zaplacení soudního poplatku ve smyslu § 57 odst. 2 o.s.ř. pondělí 5. 8. 2019. Navrhovatel soudem vyměřený a stanovený poplatek zaplatil v určené lhůtě. Důvod, pro který soud prvního stupně řízení zastavil (tj. „pro nezaplacení soudního poplatku“) dán tedy nebyl. Splněním zákonných předpokladů pro zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu se ovšem s ohledem na svůj právní názor soud prvního stupně již nezabýval. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu podle § 219a odst.1 písm. a) a b) o.s.ř., a podle § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.