7 Cmo 276/2020-249 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále jen soud) rozhodl, že žaloba žalobce g) se odmítá. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobou došlou soudu dne 3. 3. 2019 se žalobce g) domáhal po žalované dorovnání protiplnění v důsledku nuceného přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře - na žalovanou, že usnesením ze dne 28. 1. 2020, č. j. 73 Cm 2/2019-87 vyzval žalobce g), aby ve stanovené doplnil žalobu o konkrétní výši žalobního nároku, o konkrétní výši protiplnění, které požadoval po žalované, že žalobce g) podáním došlým soudu dne 21. 3. 2020 soudu sdělil, že výzvě nevyhoví, že považuje žalobu za projednatelnou, že není potřeba uvést konkrétní výši protiplnění, a to s odkazem judikaturu. Soud uvedl též, že poskytl žalobci g) poučení o tom, jak se má zachovat, aby byla žaloba schopná projednání. Žalobce g) výzvě soudu nevyhověl. Soud konstatoval, že nárok na zaplacení dorovnání za zrušené akcie uplatněným menšinovými akcionáři je žalobou na plnění, že taková žaloba musí splňovat náležitosti § 79 o. s. ř. a musí z ní být patrno, čeho se žalobci domáhají. Soud dospěl k tomu, že požaduje-li žalobce g) peněžité plnění, musí být ze žaloby patrno, jakou částku mu má žalovaný zaplatit a nemůže-li být peněžitý nárok přesně vyčíslen, musí být uveden alespoň v přibližné výši. Soud uzavřel, že jelikož žalobce g) neodstranil vady svých žalob, přičemž jde o takové vady, pro které nelze v řízení pokračovat, je třeba žalobu odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.2. Proti uvedenému usnesení se žalobce g) odvolal. Uvedl zejména, že nevyčíslení nároku konkrétní částkou neznamená, že by žalobce g) přestal uplatňovat nárok na plnění, tj. na doplatek či dorovnání protiplnění. Již v žalobě uvedl, jakým způsobem toto bude vyčísleno. Správná výše vypořádání totiž vyjde najevo až v průběhu soudního řízení, kdy soudem ustanovení znalci budou moci objektivně tuto výši stanovit. Přezkumné řízení se u práva výkupu navíc řídí speciálnímu předpisy, § 4 nebo § 390 zákona o obchodních korporacích. Odkázal na komentář k uvedenému ustanovení, který uvádí, že návrh bude projednatelný i tehdy, omezí-li navrhovatel svůj požadavek na zaplacení dorovnání, aniž v petitu návrhu zformuluje svou představu o výši dorovnání a též na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 29 Cdo 4712/2007. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Ze spisu odvolací soud zjistil, že žalobce g) se domáhal, aby soud určil výši doplatku za protiplnění podle výsledků dokazování a uložil žalované povinnost uhradit navrhovateli doplatek za protiplnění ve výši, jak bude tato stanovena soudem s příslušným úrokem z prodlení. Uvedl, že byl akcionářem společnosti , právnická osoba, . (dále jen Společnost) a měl 3 000 ks akcií. Valná hromada Společnosti konaná dne 3. 10. 2018 rozhodla o tom, že na společnost žalované, jakožto hlavního akcionáře Společnosti, nuceně přecházejí ostatní akcie Společnosti. Protiplnění poskytované těm akcionářům Společnosti, jejichž akcie přešly na hlavního akcionáře, bylo stanoveno tak, že za každou jednu kmenovou akcii v zaknihované podobě ve formě na jméno o jmenovité hodnotě 100 Kč obdrží peněžité protiplnění ve výši 1 328 Kč. Poskytnuté protiplnění není přiměřené hodnotě akcií, proto požaduje doplacení rozdílu mezi poskytnutým a přiměřeným protiplněním (dorovnáním) a dále požaduje zákonný úrok z prodlení výplaty nevyplacené částky přiměřeného protiplnění, přičemž přiměřená výše protiplnění je ve výši zhruba 2 400 Kč až 2 800 Kč za jednu akcii Společnosti. Soud usnesením ze dne 28. 1. 2020, č. j. 73 Cm 2/2019-87 vyzval žalobce g), aby ve stanovené lhůtě doplnil žalobu o konkrétní výši protiplnění, které požadoval po žalované a poskytl žalobci g) poučení o důsledcích nesplnění výzvy. Žalobce g) soudu sdělili, že není zapotřebí, aby přesně specifikoval požadovanou částku doplatku protiplnění v žalobě a požadoval obvyklý úrok ve výši 3 % ročně od 4. 11. 2018 do zaplacení z částky stanovené soudem. Soud uzavřel, že jelikož žalobce g) neodstranil vady žaloby, přičemž jde o takové vady, pro které nelze v řízení pokračovat, je třeba žalobu odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.5. Podle § 385 odst. 1 ZOK přechází uplynutím 1 měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle § 384 vlastnické právo k účastnickým cenným papírům společnosti na hlavního akcionáře.6. Podle § 390 odst. 1 ZOK se mohou vlastníci účastnických cenných papírů od splatnosti protiplnění domáhat po hlavním akcionáři práva na dorovnání, není-li poskytnuté protiplnění přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů ke dni přechodu vlastnického práva na hlavního akcionáře; toto právo zaniká, není-li žádným vlastníkem účastnických cenných papírů uplatněno u hlavního akcionáře do 3 měsíců ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 384 v obchodním rejstříku.7. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).8. Odvolací soud konstatoval, že v usnesení ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 4252/2010, Nejvyšší soud vysvětlil, že při rozhodování o dorovnání podle § 220p odst. 4 a § 220k odst. 1, 5 a 7 obch. zák. soud není vázán tím, jak navrhovatel v tzv. petitu návrhu na zahájení řízení zformuloval svou představu o výši dorovnání na jednu akcii. Návrh na zaplacení dorovnání bude projednatelný (soud o něm může zákonem předvídaným způsobem věcně rozhodnout) dokonce i tehdy, omezí-li navrhovatel svůj požadavek na zaplacení dorovnání, aniž zformuluje svou představu o jeho výši na jednu akcii. Je tomu tak proto, že obchodní zákoník (konkrétně ustanovení § 220k) předpokládá, že soud určí výši dorovnání, čímž v intencích ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. vypořádá vztah mezi účastníky řízení způsobem předjímaným tímto právním předpisem (v návaznosti na § 220k odst. 5 větu první obch. zák. tak dokonce učiní způsobem závazným i pro další – tam vypočtené – osoby)” ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4778/2014).9. Odvolací soud konstatoval dále, že žaloba podle § 390 odst. 3 je žalobou na plnění, jíž se oprávněná osoba (dosavadní vlastník) domáhá zaplacení dorovnání. Platí, že z právního předpisu (§ 376 a 390) vyplývá způsob vypořádání vztahu mezi účastníky řízení ve smyslu § 153 odst. 2 OSŘ, a soud při rozhodování o žalobě není vázán tím, jak žalobce v tzv. petitu žaloby zformuloval svou představu o výši dorovnání. Může proto svým rozhodnutím přisoudit žalobci méně, než kolik žalobou požaduje (aniž by ve zbývající „části“ žalobu zamítl), anebo naopak více (aniž by žalobce musel v tomto směru měnit žalobu). Žaloba bude projednatelná (soud o ní může zákonem předvídaným způsobem věcně rozhodnout) dokonce i tehdy, omezí-li žalobce svůj požadavek na zaplacení dorovnání, aniž v petitu žaloby zformuluje svou představu o výši dorovnání (srov. usnesení NS 29 Cdo 4712/2007, Rc 104/2010).10. Z uvedeného vyplývá, že žalobní petit formulovaný žalobcem g) v žalobě došlé soudu dne 3. 3. 2019 odpovídá cit. ust. § 390 odst. 1 ZOK a jeho projednatelnosti nic nebrání. Soud prvního stupně proto pochybil, když žalobu podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl pro její nesrozumitelnost.11. Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 o. s. ř. a napadené usnesení změnil tak, že žaloba se neodmítá.12. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodl, rozhodne o nich soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.).