7 Cmo 325/2019-40 — Vrchní soud v Praze

1. Dne 14. 10. 2019 zaslal navrhovatel soudu prvního stupně konečnou zprávu o průběhu likvidace společnosti , Jméno navrhovatele B, . v likvidaci, posledně sídlem , Adresa navrhovatele B, , identifikační číslo , IČO navrhovatele B, (dále jen „Společnost“). Současně navrhl, aby mu soud přiznal odměnu ve výši 21 780 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 10 723,69 Kč dle specifikace s tím, že vzhledem k poskytnuté záloze 6 000 Kč by mu mělo být na náhradu hotových výdajů vyplaceno 4 723,69 Kč.2. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. schválil konečnou zprávu o průběhu likvidace Společnosti. Ve výroku II. přiznal navrhovateli za likvidaci Společnosti odměnu ve výši 7 000 Kč a ve výroku III. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů spojených s likvidací Společnosti ve výši 10 723,69 Kč s tím, že z této částky bude vyplacena z účtu soudu po právní moci tohoto usnesení částka 4 723,69 Kč. V odůvodnění soud kromě jiného uvedl, že usnesením ze dne 14. 6. 2017, č. j. 84 Cm 1021/2017-5 rozhodl o zrušení Společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 7. 2017. Dle vyjádření likvidátora je Společnost nekontaktní, nepodařilo se dohledat žádný movitý ani nemovitý majetek Společnosti a likvidační zůstatek je nulový. Výrok II. soud odůvodnil tak, že likvidátor musel sám vyhledávat potřebné dokumenty a podklady pro provedení likvidace bez součinnosti se Společností. Proto přiznal v souladu s § 7 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. likvidátorovi odměnu ve výši 7 000 Kč. Standardně soud přiznává za provedení likvidace společnosti bez majetku, kde likvidátor musí sám vyhledávat potřebné dokumenty a podklady pro provedení likvidace bez součinnosti s likvidovanou společností, odměnu ve výši 6 000 Kč. V daném případě soud odměnu zvýšil zejména s ohledem na náročnost provedené likvidace a množství likvidátorem provedených úkonů.3. Proti výroku II. tohoto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání z důvodů uvedených § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Namítl, že napadený výrok je nepřezkoumatelný, jelikož jeho odůvodnění neobsahuje v podstatě žádnou argumentaci, proč soud nepřijal návrh likvidátora na určení jeho odměny a rozhodl o odměně ve výši 7 000 Kč. Uvedl, že při návrhu na výši odměny vycházel z časové náročnosti likvidace s tím, že navrhl hodinovou odměnu ve výši 2 000 Kč. Stát využívá k odstranění nefunkčních subjektů ze segmentu právnických osob insolvenční správce, jejich odbornost, personální a materiální vybavení jejich kanceláře a v neposlední řadě jejich odpovědnost za vykonanou činnost. Udržování kanceláře však sebou nese nezanedbatelné náklady a přiznaná částka 7 000 Kč neuhradí ani jejich poměrnou část. Insolvenční správce nemá možnost ustanovení likvidátorem odmítnout. Odměna insolvenčního správce garantovaná vyhláškou za provedení jednoduchého konkurzu je 45 000 Kč včetně DPH a rozsah agendy takového nulového konkurzu je dle odvolatele srovnatelný s rozsahem předmětné likvidace. Jeho náklady navyšuje i úhrada pojistky profesní odpovědnosti, představující částku 24 300 Kč ročně. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. změnil a přiznal mu odměnu ve výši 18 000 Kč plus DPH v zákonné výši.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.5. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.6. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.7. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce podle § 191 odst. 4 o.z., tudíž odměnu i náhradu hotových výdajů likvidátora určuje soud. Jelikož likvidační zůstatek, který vyplynul z likvidace předmětné společnosti, je nulový, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které umožňuje soudu odměnu přiměřeně zvýšit.8. Odvolací soud již v usnesení ze dne 27. 3. 2017, č. j. 7 Cmo 74/2016-36 a v usnesení ze dne 26. 4. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2016-28 vyslovil názor, že: „Ohledně likvidátora jmenovaného podle § 191 odst. 4 o.z. platí, že je jmenován z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Osoby zapsané v tomto seznamu jsou osoby podléhající režimu zvláštní, speciální kvalifikace - ve vztahu k insolvenčnímu řízení, nicméně vzhledem k požadavkům na zápis do seznamu insolvenčních správců jsou takovými osobami i s ohledem na jejich případná jiná postavení včetně postavení likvidátora. Jejich profesní kvalita je dána právními předpisy (viz zákon č. 312/20106 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb. o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců), které mají zaručovat odbornou způsobilost insolvenčních správců. Ke vzniku postavení insolvenčního správce je tedy třeba splnit podmínky, limity dané právními předpisy. Pakliže zákon v ust. § 191 odst. 4 o.z. počítá jako s řešením „poslední možnosti“, tedy za situace, kdy nelze jmenovat likvidátora jinak, se jmenováním likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců, ustanovení takového likvidátora soudem znamená, že soudcem ustanovený likvidátor ze seznamu insolvenčních správců má zákonem předpokládanou dostačující kvalifikaci pro výkon této funkce. Likvidátor nabývá okamžikem svého povolání do funkce působnost statutárního orgánu (§ 193 o.z.). Na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o.z. za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té které právnické osoby. Statutární orgán resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Je tak povinen ve smyslu § 51 odst. 1 z.o.k. jednat pečlivě s potřebnými znalostmi a s nebytnou loajalitou ke společnosti. Musí tak v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Likvidátor, včetně toho, jenž byl jmenován se seznamu insolvenčních správců, tak plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře a je povinen k náhradě vzniklé újmy (tedy nejenom majetkové, leč též i nemajetkové škody) viz § 53 z.o.k. U právnických osob, tedy i obchodních společností, rušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1 o.z. a sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Nemá-li k dispozici účetnictví, je třeba, aby toto bylo rekonstruováno. Likvidátor musí činit všechny úkony nutné ke zjištění majetku právnické osoby a jeho případného stavu, což představuje minimálně lustraci v příslušných evidencích a databázích. Jde například o lustraci v katastru nemovitostí, v registru vozidel, evidenci plavidel, dotaz likvidátora u centrálního depozitáře cenných papírů. Rovněž tak lustraci v obchodním rejstříku ohledně případných majetkových účastí likvidované obchodní společnosti. Dále likvidátor zjišťuje u všech bank resp. poboček bank působících na území České republiky, zda u některé z nich nemá likvidovaná právnická osoba zřízen účet. Zjišťuje dále informace o právnické osobě (v případě nespolupracujícího statutárního orgánu resp. dalších vnitřních orgánů) u organizačních složek státu jako například u finančního, živnostenského či celního úřadu. Dále je likvidátor povinen oznámit vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům (viz. § 198 odst. 1 o.z.), jakož i zveřejnit bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení dle § 198 odst.1 o.z. s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší, než tři měsíce od druhého zveřejnění. Tuto výzvu dle § 198 odst. 2 o.z. je likvidátor povinen zveřejnit opět bez ohledu na stav majetnosti resp. nemajetnosti likvidované právnické osoby. Samozřejmou povinností likvidátora je komunikace s věřiteli právnické osoby, když účelem likvida