7 Cmo 360/2020-40 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.2.2019, č. j. 85 Cm 457/2019- 4, zahájil řízení o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora ( výrok I.), dále ve výroku pod bodem II. rozhodl o zrušení obchodní korporace , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, ( dále jen „korporace“), jmenoval likvidátora korporace ( výrok III.), té zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč na účet soudu prvního stupně ve stanovené lhůtě ( výrok IV.) a vyslovil, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ( výrok V.).2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že korporace nereagovala na výzvu ze dne 27. 6. 2018 k podání návrhu na zápis změny sídla ve veřejném rejstříku, přestože byla vyrozuměna, že v případě neodstranění nesouladu zapsaného sídla korporace ve veřejném rejstříku se sídlem skutečným, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o zrušení korporace s likvidací. Soud prvního stupně proto podle § 172 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přistoupil ke zrušení korporace a nařízení její likvidace a zároveň jmenoval likvidátora dle § 191 odst. 1,3 téhož zákona. Povinnost k zaplacení soudního poplatku soud uložil korporaci podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položky 11, odst. 1 písm. e) sazebníku a výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních.3. Proti tomuto usnesení, a to výhradně do výroku IV., podal odvolání , Jméno opatrovníka D, , nar. , Datum narození opatrovníka D, 1992 nepůsobí, zároveň poukázal na to, že korporace měla v roce 1992 přejít do společnosti , Anonymizováno, . , adresa, .4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se předně zabýval tím, zda je odvolatel osobou oprávněnou podat proti usnesení soudu prvního stupně odvolání.5. Podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) odvolací soud odvolání odmítne, pokud bylo podáno někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn.6. Ze spisového materiálu, zejména pak z platného výpisu z obchodního rejstříku vedeného ohledně korporace Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 159 se podává, že odvolatel je v této zapsán coby statutární orgán – obchodní vedoucí, z obsahu podaného odvolání se pak podává, že brojí proti poplatkové povinnosti, která byla soudem prvního stupně uložena korporaci.7. Odvolací soud uvádí, že řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Účastníky řízení o zrušení obchodní společnosti – společnosti s ručením omezeným s likvidací jsou vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04. Takto vymezený okruh účastníků řízení je v souladu s ustanovením§ 6 odst. 1 z. ř. s. a odpovídá i konstantní soudní praxi (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2018, sp. zn. 14 Cmo 27/2018), jež vychází z uvedených rozhodnutí Ústavního soudu. Tam formulovaný a odůvodněný závěr o účastenství společníků v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným, na níž mají účast, platí i za současné právní úpravy, jež nedoznala v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, mj. i obchodního zákoníku, takových zásadních změn, aby odvolací soud shledal zásadní důvod, proč se od něj odchýlit.8. Ze shora uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že odvolatel není účastníkem řízení o zrušení obchodní společnosti – společnosti s ručením omezeným, není pak tedy ani osobou oprávněnou podat proti napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání. Nad rámec uvedeného pak nutno uvést, že odvolatel není ani osobou, které by byla napadeným usnesením uložena jakákoliv povinnost, tedy ani povinnost poplatková, proti které brojí. I v tomto směru je tak předmětné odvolání subjektivně nepřípustné.9. Na základě shora uvedeného odvolací soud postupoval podle § 218 písm. b) o. s. ř. a odvolání odvolatele odmítl.