7 Cmo 78/2019-238 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále jen soud) výše uvedeným usnesením určil, že usnesení členské schůze účastníka přijaté pod číslem 10 na zasedání konaném 14. října 2013, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí představenstva účastníka z 5. září 2013 o vyloučení navrhovatelů z účastníka, je neplatné a že účastník je povinen uhradit navrhovatelům náklady řízení.2. Proti tomuto rozhodnutí se účastník odvolal.3. Dříve, než odvolací soud rozhodl o podaném odvolání, vzali navrhovatelé návrh zpět s tím, že uzavřeli s účastníkem dne 13. 7. 2020 dohodu o narovnání, dle které se zavázali vzít předmětný návrh zpět a oba účastníci řízení se zavázali nepožadovat při zpětvzetí návrhu náhradu nákladů řízení.4. Účastník soudu sdělil, že byla uzavřena navrhovateli tvrzená dohoda o narovnání, že se zpětvzetím návrhu dle dohody o narovnání souhlasí a nepožaduje náhradu nákladů řízení.5. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud konstatoval, že podle § 222a o. s. ř. je-li vzat zpět za odvolacího řízení návrh na zahájení řízení, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví.6. V daném případě vzali navrhovatelé návrh zpět za odvolacího řízení a účastník vyslovil se zpětvzetím souhlas, odvolací soud proto postupoval v souladu s uvedeným ustanovením a rozhodl, jak výše uvedeno.7. O nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. s tím, že účastník, který výlučně nezavinil zastavení, nepožadoval náhradu nákladů řízení, tak, jak uvedeno ve výroku.