12 Cmo 137/2021-76 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 2) osvobození od soudních poplatků.2. Podle odůvodnění o osvobození žalovaný 2) požádal v návaznosti na výzvu soudu ze dne 9.4.2021 ke splnění poplatkové povinnosti, která mu vznikla dle § 4 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb. podáním odvolání proti rozsudku ze dne 19. 3. 2021 č. j. 47 Cm 84/2020-61, jímž byl ponechán v platnosti soudem ve věci vydaný směnečný platební rozkaz. Na výzvu soudu k doložení požadovaných listin, doručenou dne 22. 4. 2021 nebylo ze strany žalovaného 2) reagováno.3. Soud s odkazem na ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. a v něm vymezené předpoklady pro přiznání osvobození do poplatkové povinnosti a na konstantní soudní judikaturu, vycházející ze závěru o povinnosti účastníka tvrdit a doložit své majetkové poměry, uzavřel, že žalovaný 2) tuto povinnost nesplnil a soudu nedoložil své majetkové poměry. Proto jeho návrhu nevyhověl.4. Žalovaný 2) napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud usnesení změnil a zprostil jej povinnosti zaplatit soudní poplatek. Uvedl, že je nemajetný, neboť rodinný dům, který vlastní, je zatížen hypotékou. Ztratil příjmy, nedisponuje částkou potřebnou k úhradě poplatku. Pro případ nevyhovění návrhu žádal o možnost pozdější úhrady poplatku, např. 6 měsíců.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že v usnesení ze dne 9. 4. 2021, č. j. 47 Cm 84/2020-65, jímž byl žalovaný 2) vyzván zaplacení soudního poplatku z odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, byl žalovaný poučen o důsledcích nezaplacení poplatku. Byl také dle § 9 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb. poučen o tom, kdy soud v případě nezaplacení poplatku řízení nezastaví, s tím, že okolnosti nasvědčující naplnění předpokladů dle citovaného ustanovení je povinen soudu sdělit ve stanovené patnáctidenní lhůtě. Výzva byla žalovanému doručena dne 12. 4. 2021. V podání ze dne 18. 4. 2021, v reakci na doručení výzvy soudem stanovené lhůtě pro zaplacení soudního poplatku žalovaný 2) požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků s odkazem na svoji nemajetnost, ztrátu příjmů a nedostatek prostředků na úhradu poplatku. Požádal o možnost pozdější úhrady poplatku např. 6 měsíců. Následně byl dne 21. 4. 2021 soudem vyzván k doložení majetkových poměrů v rozsahu a způsobem, dále specifikovaném ve výzvě. Na výzvu, která mu byla doručena dne 22. 4. 2021, v soudem stanovené lhůtě nereagoval.7. Poplatková povinnost vzniká účastníkům řízení (poplatníkům) na základě zákona (zák. č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích) zcela nezávisle na jejich majetkové situaci. Výjimky z této poplatkové povinnosti, osvobození osobní nebo věcná, upravuje ust. § 11 citovaného zákona. Účelem moderačního práva soudu, upraveného v ustanovení § 138 o. s. ř., je zajistit realizaci jejich Ústavou a zákony garantovaného práva na přístup k soudu těm účastníkům, kteří v důsledku své majetkové situace a neschopnosti poplatkovou povinnost splnit by z jeho realizace byli vyloučeni. Předpoklady, za nichž lze účastníku přiznat osvobození od soudních poplatků, upravuje ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníku zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho nepříznivé majetkové poměry takový postup odůvodňují a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva. Povinnost účastníka řádně doložit majetkové poměry byla zdůrazněna v soudní judikatuře jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2017 ve věci sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 18. 9. 2013 ve věci sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 17. 7. 2017 ve věci sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016 ve věci sp. zn. I. ÚS 311/16). Žalovaný 2), ač byl soudem řádně poučen, své majetkové poměry nevylíčil, natož aby je jakkoliv doložil a soudu nesdělil žádné okolnosti, nasvědčující naplnění některé z výjimek dle § 9 odst. zák. č. 549/1991 Sb., kdy soud ani v případě nezaplacení poplatku řízení nezastaví. Svým přístupem žalovaný 2) zcela eliminoval možnost posouzení svých majetkových poměrů soudem z hlediska naplnění předpokladů moderace poplatkové povinnosti. V odůvodnění napadeného usnesení se soud nevypořádal s návrhem žalovaného na možnost pozdější úhrady poplatku, byť tento návrh z hlediska navržené lhůty lze považovat za ne zcela určitý. Dle odvolacího soudu podle obsahu tuto žádost je nutno posoudit jako žádost ve smyslu shora citovaného § 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb. tj. jako žádost, aby soud pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, splatného podáním odvolání, řízení nezastavoval a o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodl až v souvislosti s rozhodnutím, jímž se řízení končí. Jak již Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3115/2015 vyložil, takto lze postupovat pouze v případech, kdy poplatník není „bez své viny“ schopen soudní poplatek ani v soudem dodatečně určené lhůtě zaplatit, přičemž mu hrozí nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. To, že poplatník nesouhlasí s důvody, pro které mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, však bez dalšího důvodem pro postup podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) cit. zák. není. Žalovaný 2) byl ve smyslu § 9 odst.4 písm. ) cit. zák. soudem poučen o tom, že v případě, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě k zaplacení poplatku nebezpečí újmy osvědčí a současně doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Přes toto poučení zůstal zcela nečinný, resp. pouze požádal o tzv. posečkání poplatku, aniž v soudem stanovené lhůtě jakkoliv specifikoval kteroukoliv z dalších, citovaným ustanovením vyžadovaných skutečností.8. Rovněž na svoji povinnost vylíčit a doložit své majetkové poměry žalovaný zcela rezignoval a tím vyloučil možnost jejich posouzení soudem v intencích § 138 o. s. ř. Důvody pro změnu napadeného usnesení z uvedených důvodů dány nejsou.9. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.