12 Cmo 161/2021-40 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalované č. 1 proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 30. 4. 2021, č. j. 7 Cm 36/2021-27. Odkázal na úpravu zkráceného směnečného řízení uvedenou v § 175 odst. 1, 3 o. s. ř. a uvedl, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musí být odůvodněny, přičemž žalovaná č. 1 na svou obranu v námitkách žádné konkrétní věcné důvody pro jejich podání neuvedla. Soud upřesnil, že tvrzení žalované č. 1, že dluh je schopna hradit ve splátkách, není důvodnou námitkou zakládající námitkové řízení, neboť z ustanovení § 175 odst. 4, věta druhá o. s. ř. vyplývá, že soud může k námitkám žalovaného směnečný platební rozkaz zrušit nebo jej ponechat v platnosti. Změna směnečného platebního rozkazu ohledně lhůty splnění povinnosti směnečným platebním rozkazem uložené není ze strany soudu možná. Proto byly námitky jako neodůvodněné odmítnuty.2. Žalovaná č. 1 napadla usnesení včasným odvoláním. Uvedla, že není schopna povinnost uloženou směnečným platebním rozkazem splnit ve lhůtě 15 dnů a žádala, aby soud rozhodl tak, že povinnost splácet předmětnou částku rozloží do měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. a § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované č. 1 není důvodné.4. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne.5. Zda jsou námitky žalované č. 1 odůvodněny a lze je projednat, posuzoval odvolací soud podle jejich obsahu. V námitkách žalovaná č. 1 vyjádřila souhlas s uplatněnou pohledávkou, s žalobkyní se snažila spolu s manželem jednat, ale ta jim nevyšla vstříc. S ohledem na finanční situaci požádala o rozložení povinnosti plnit předmětnou částku ve splátkách.6. Směnečný platební rozkaz je rozhodnutím ve věci samé, které se podáním námitek neruší, pouze se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost (na rozdíl od podání odporu proti platebnímu rozkazu). Důsledkem toho je, že v námitkovém řízení může soud rozhodnout pouze o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti nebo jeho zrušení buď v celém, nebo určitém rozsahu. Účelem námitkového řízení je posoudit, zda byl či nebyl směnečný platební rozkaz vydán po právu. To by však vyžadovalo, aby žalovaná č. 1 v zákonem stanovené lhůtě vylíčila skutek, na němž svou obranu staví, a to zcela konkrétně a nezaměnitelně s jiným skutkem. Jak plyne z obsahu spisu, o koncentrační zásadě formulované v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná č. 1 ve směnečném platebním rozkazu poučena. Obsahem námitek však žádné konkrétní skutkové tvrzení, které by bylo možné považovat za obranu proti povinnosti směnku zaplatit, není. K tomu, obsahově jaké námitky lze považovat za odůvodněné, se opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích i Nejvyšší soud ČR (např. usnesení ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 5737/2017 - „V případě námitek podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu platí, že žalovaný musí v námitkách vylíčit rozhodující skutečnosti, tedy uvést takové údaje, které jsou zcela nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud (v námitkovém řízení) rozhodnout. Tím bude také jednoznačně (nezaměnitelným způsobem) vymezen skutek (skutky), na jejichž základě žalovaný staví svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu.“). Závěr soudu prvního stupně, že námitky žalované č. 1 nelze považovat za odůvodněné, je tudíž správný. Nad rámec odvolací soud doplňuje, že plnění směnečného závazku úhradou pravidelných splátek nebrání ani pravomocné skončení řízení; podmínkou je samozřejmě dohoda účastníků.7. Z důvodů shora uvedených odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.8. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalovaná č. 1 nebyla v odvolacím řízení úspěšná a úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.