12 Cmo 174/2021-250 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení směnečného penízu ve výši 24 646 Kč s příslušenstvím s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 26. 8. 2016.2. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a vydal dne 28. 3. 2018 směnečný platební rozkaz č. j. 39 Cm 24/2018-16, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě námitky.3. Dopisem ze dne 14. 7. 2021, doručeným k témuž dni soudu prvního stupně, sdělil žalovaný, že uhradil žalobci celou částku ve výši 51 116 Kč a požádal o zastavení řízení.4. Písemným podáním ze dne 15. 7. 2021 vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět a navrhl zastavení řízení a nepřiznání nákladů řízení žádnému z účastníků s odůvodněním, že žalovaný uhradil žalobci celou částku včetně nákladů řízení.5. Soud prvního stupně vydal dne 19. 7. 2021 usnesení č. j. 39 Cm 24/2018-239, kterým zrušil směnečný platební rozkaz (výrok I.), zastavil řízení (výrok II.), nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 2 100 Kč (výrok IV.) s odůvodněním, že se jedná o náklady spojené s náhradou znalečného, jež nebyly kryty složenou zálohou.6. Písemným podáním ze dne 23. 7. 2021 podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání proti výroku IV. daného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů státu, ve kterém zejména uvedl, že v dané věci navrhl uzavření smíru, na jehož základě by žalobci uhradil polovinu dluhu a zbývající část by platil ve splátkách. Soud prvního stupně však nařídil jednání, aniž dal žalovanému reálnou možnost se s žalobcem dohodnout. Po sdělení bankovního spojení žalovaný uhradil žalovanou částku žalobci dne 14. 7. 2021. Pokud soud prvního stupně nařídil ve věci ústní jednání, považuje žalovaný takový postup soudu za chybný.7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. V souladu s § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.9. Za situace, kdy vzal žalobce návrh v plném rozsahu zpět, postupoval soud prvního stupně správně, pokud řízení zastavil a současně rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu.10. Současně s rozhodnutím o zastavení řízení je třeba rozhodnout o náhradě nákladů řízení. V souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobci v průběhu řízení celou žalovanou pohledávku, má se za to, že v době zahájení řízení byla žaloba důvodná a pro chování žalovaného (následkem zaplacení pohledávky, jejíž zaplacení bylo předmětem sporu), byla žaloba vzata zpět. V daném případě má právo na náhradu nákladů řízení žalobce dle § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., který se však tohoto práva vzdal, neboť náklady řízení (včetně spotřebované zálohy na náhradu znalečného) spolu s jistinou byly žalovaným uhrazeny.12. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.13. V předmětné věci není sporným, že usnesením ze dne 1. 10. 2019, č. j. 39 Cm 24/2018-130, které nabylo právní moci dne 27. 3. 2020, přiznal soud znalci , Anonymizováno, znalečné v celkové výši 13 100 Kč s tím, že 11 000 Kč bylo vyplaceno ze složené zálohy a 2 100 Kč z rozpočtových prostředků soudu (viz platební poukaz pro výplatu znalečného na l. č. 143). Vzhledem k tomu, že z rozpočtových prostředků státu byla vyplacena na náhradu znalečného částka 2 100 Kč, je třeba, aby některý z účastníků, pokud není osvobozen od soudních poplatků, ji zaplatil dle výsledku sporu České republice (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovanému nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (viz usnesení ze dne 18. 2. 2021, č. j. 39 Cm 24/2018-213) a uplatněný nárok žalobce byl shledán důvodným a pro chování žalovaného byl vzal zpět, postupoval soud prvního stupně správně, pokud dle výsledku řízení za podmínek § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému povinnost k zaplacení náhrady nákladů státu, které byly z jeho strany vyplaceny k náhradě znalečného.14. Pokud žalovaný ve svém odvolání argumentoval „pochybením“ soudu prvního stupně, který ve věci nařídil ústní jednání, je třeba uvést, že je zcela věcí rozhodujícího soudu, jakým způsobem vede řízení a za jakým účelem nařídí ústní jednání (v dané věci v důsledku rozdílných návrhů účastníků k uzavření smíru). Je třeba konstatovat, že po zpětvzetí žaloby bylo nařízené jednání soudem zrušeno, avšak sama tato skutečnost nikterak nesouvisí s rozhodnutím soudu o náhradě nákladů státu.15. Odvolací soud za těchto výše uvedených okolností neshledal odvolání žalovaného důvodným, proto napadené usnesení ve výroku IV. jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.