12 Cmo 19/2021-114 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalobkyně podala dne 5. 10. 2020 žalobu na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 200 000 Kč a požádala o osvobození od soudních poplatků. Téhož dne podala další žalobu za zaplacení směnečné pohledávky ve výši 4 089 000 Kč, která je vedena pod sp. zn. 39 Cm 77/2020. Soud postupoval podle § 138 o. s. ř. Uzavřel, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva se nejedná, poměry žalobkyně však přiznání osvobození, a to ani částečné, neumožňují. Žalobkyně je svobodná, žije ve společné domácnosti s matkou. V lednu 2020 se přestěhovala do , Anonymizováno, , od března 2020 je nezaměstnaná. Nemá žádné příjmy ani majetek. Za posledních šest měsíců jí byla na účet připsána částka 5 332 USD, tedy 118 722 Kč. Soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem podílu ve výši 2/3 zastavěné plochy a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p. v katastrálním území , adresa, , podílu , Anonymizováno, zahrady v katastrálním území , adresa, a podílu , Anonymizováno, zahrady v katastrálním území , adresa, , což neuvedla. Soud přihlédl k celkovým majetkovým poměrům a výši soudního poplatku, který činí 10 034 Kč. Žalobkyně je mladá, zdravá, do , Anonymizováno, se přestěhovala svévolně, pracovní povolení si měla obstarat tak, aby se neocitla bez finančních prostředků. Měla rovněž zvážit, kdo se stává jejím dlužníkem a jaká je pravděpodobnost vrácení finančních prostředků. Není možné, aby náklady spojené se sporem nesl bezdůvodně stát. Proto soud žalované osvobození od poplatku za odvolání nepřiznal.2. Žalobkyně napadla usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhla jeho zrušení (správně jeho změnu) s tím, jí bude osvobození od soudních poplatků přiznáno. Uvedla, že žalobkyně odjela do , Anonymizováno, s pracovním povolením v lednu 2019. V , Anonymizováno, pracovala a měla se svým zaměstnavatelem sjednáno pokračování v pracovním poměru. O prodloužení pracovního povolení požádala v prosinci 2019. Vydání nového povolení trvá zhruba tři měsíce, ale z důvodu pandemie koronaviru jí nebylo dosud vydáno. Po vydání pracovního povolení znovu nastoupí u stejného zaměstnavatele. Aby mohla žalobkyně do , Anonymizováno, odcestovat, vynaložila nemalé finanční prostředky. Návrat do České republiky není v současné době ekonomicky možný. Žalobkyně k výzvě soudu předložila veškeré bankovní výpisy. Účet je veden v , Anonymizováno, a za šest měsíců jí na účet přišla částka 90 425 Kč (nikoliv 118 722 Kč), tj. 15 070 Kč měsíčně. Z této částky žalobkyně hradí veškeré životní náklady. Částka jí byla zaslána jejími blízkými na přežití. To, že opomněla uvést spoluvlastnické podíly na nemovitostech, nebylo úmyslné. Nabyla je darovací smlouvou od své babičky, přičemž polovina bude převedena na bratra až bude plnoletý. Z vlastnictví žádný příjem neplyne. K výhradě soudu týkající se osoby žalované uvedla, že finanční prostředky jí měly být žalovanou vráceny po vypořádání společného jmění manželů. To, že tak žalovaná neučinila, nemohla žalobkyně ovlivnit. Jestliže žalobkyně nemá finanční prostředky ani na svou obživu, dopadá na ni institut osvobození od soudních poplatků. Částka 10 000 Kč představující soudní poplatek, představuje měsíční životní náklady žalobkyně.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení směnečného peníze ve výši 200 000 Kč s postižními právy a požádala o osvobození od soudních poplatků. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedla, že je svobodná, od ledna 2019 žije v , Anonymizováno, , od března je nezaměstnaná, čeká na vystavení pracovního povolení. Nemá žádný příjem. Vlastní automobil, r. v. , Anonymizováno, v hodnotě cca , Anonymizováno, . Platí 1 500 Kč měsíčně zdravotní pojištění a nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně.5. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v posuzovaném případě se o žádný z případů tam uvedených nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.6. Pokud jde o úspěšnost žaloby, nelze ji předjímat. Je možné, že žalobkyně v řízení uspěje, vyloučen však není ani výsledek opačný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze tedy považovat tento předpoklad za splněný.7. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (viz usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud ČR opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalobkyně v posuzované věci splnila neúplně, když v Prohlášení neuvedla vlastnictví nemovitého majetku. Pokud uvedla, že s tímto vlastnictvím nejsou spojeny příjmy, zůstalo to v rovině ničím nedoloženého tvrzení. Za jediný majetek označila vozidlo (bod VIII. Osobní majetek). Jako pravidelné výdaje žalobkyně uvedla nájemné a zdravotní pojištění, přičemž z účtu vedeného u , právnická osoba, . je hrazeno pouze zdravotní pojištění. Úhrada nájemného v tvrzené výši (s ohledem na kurz české koruny ke , Anonymizováno, zhruba ve výši , Anonymizováno, ) nevyplývá ani z účtu, vedeného u , Anonymizováno, , výpisy z něhož žalobkyně předložila. Není-li však nájemné, ať již v jakékoliv měně, hrazeno z účtů vedených na jméno žalobkyně, musí žalobkyně disponovat ještě jiným zdrojem příjmů, který jí umožňuje nájemné pravidelně hradit. O tomto předpokládaném zdroji žalobkyně nic neuvedla. Žalobkyně také opomenula uvést, že je vlastníkem dalšího cenného papíru (směnky), znějícího na směnečný peníz ve výši 4 089 000 Kč, na který poukázal soud prvního stupně, byť cenný papír znějící na takovou sumu lze zcela nepochybně považovat za majetek nezanedbatelné hodnoty, nadto relativně snadno zpeněžitelný. Na posouzení poměrů žalobkyně je sice bez vlivu místo její pobytu a práce, nikoliv však to, že jí vylíčené a doložené poměry nelze považovat za úplné a věrohodné.8. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, když nebyly shledány důvody ani pro částečné, natož zvlášť závažné důvody pro úplné osvobození od soudních poplatků.