12 Cmo 191/2021-100 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 824 512 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou na řad žalobkyně dne 2. 9. 2011.2. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal směnečný platební rozkaz ze dne 13. 3. 2014, č. j. 23 Cm 44/2014-10.3. Žalovaná podala v zákonné lhůtě námitky, které soud prvního stupně projednal a rozsudkem ze dne 2. 10. 2014, č. j. 23 Cm 44/2014-32 směnečný platební rozkaz ponechal v celém rozsahu v platnosti. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání.4. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně svým písemným podáním ze dne 23. 7. 2021 žalobu v celém rozsahu zpět z důvodu splnění oddlužení žalovanou a osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek.5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 28. 7. 2021 vzala své odvolání zpět a navrhla zastavení odvolacího řízení v důsledku provedeného oddlužení. Z obsahu tohoto podání odvolací soud ve smyslu § 222a o. s. ř. dovodil souhlas žalované se zpětvzetím žaloby.6. V důsledku zpětvzetí žaloby postupoval odvolací soud podle § 222a odst. 1 o. s. ř., směnečný platební rozkaz a rozsudek zrušil a řízení zastavil.7. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. I když důvodem pro zpětvzetí žaloby bylo splnění oddlužení žalované a rozhodnutí soudu o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek, je třeba dovodit, že žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Vzhledem k tomu, že žalovaná se v písemném podání ze dne 28. 7. 2021 nepožadovala náhradu nákladů řízení, odvolací soud ji tuto náhradu nepřiznal, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí.