12 Cmo 207/2020-219 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu ze dne 14. 9. 2018, č. j. 49 Cm 119/2019-18 vůči žalovanému 1), v bodě II. výroku zamítl návrh na vydání směnečného platebního rozkazu vůči žalované 2) a v bodě III. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši 28 596 Kč a žalované 2) ve výši 28 956 Kč.2. Podle odůvodnění soud prvního stupně ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný 1) námitky. V nich uvedl, že v rámci společného rozhodnutí se žalovanou 2) pořídit si vlastní bydlení oslovili společnost , právnická osoba, . Její jednatel, který je rovněž jednatelem žalobkyně, sdělil žalovaným, že zajistí koupi pozemku, stavbu domu i vyřízení hypotéky s tím, že vše budou splácet v rámci nájemného. Žalovaní si zajistili pozemek, zaplatili zálohu ve výši 40 000 Kč. K prodeji nedošlo, neboť společnost , právnická osoba, hypotéku pro žalované nezajistila a o možnost koupě pozemku žalovaní přišli. Společnost , právnická osoba, za služby, které bez pozemku byly zcela nepotřebné (geologický průzkum, projekt) vyúčtovala žalovaným částku 280 766 Kč, aniž k tomu doložila jakékoliv účetní doklady. Společnost , právnická osoba, a společnost žalobkyně jsou společnosti propojené institucionálně i personálně a postupovaly ve shodě. Hodnotu reálně uskutečněných služeb žalovaným nikdy nevyúčtovaly, přestože žalobkyně údajně měla za žalované společnosti , právnická osoba, zaplatit 170 000 Kč a sami žalovaní pak zaplatili 162 766 Kč. Smlouva o půjčce č. , Anonymizováno, , kterou žalovaní uzavřeli se žalobkyní dne 11. 11. 2015, není půjčkou ani zápůjčkou dle občanského zákoníku, ale dle ust. § 555 obč. zák. zastřeným spotřebitelským úvěrem. Jde o smlouvu spotřebitelskou. Příčí se dobrým mravům i zákonu a je podle ust. § 457 obč. zák. neplatná. Smlouva o spotřebitelském úvěru nesplňuje náležitosti stanovené v ust. § 8 a zajištění směnkou je v rozporu s ust. § 18 zák. č. 145/2010 Sb. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že se nejedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, namítl neplatnost smlouvy jako smlouvy spotřebitelské. Smlouva obsahuje nepřiměřená ujednání ve smyslu ust. § 1813 obč. zák. Žalovaný 1) v rozporu s ust. § 1814 písm. f) obč. zák. neměl možnost se před uzavřením smlouvy seznámit s podmínkami, které jej jako spotřebitele neodvolatelně zavazují k plnění. Návrh smlouvy, předložený žalobkyní nemohl co do smluvních ujednání nijak individuálně modifikovat. Nepřiměřené je smluvní ujednání v čl. 2. 2 a 2. 3 smlouvy o smluvních pokutách. Úrok z prodlení 91,25% p. a. z dlužné jistiny je k jistině v hrubém nepoměru. Ujednání o smluvních pokutách a zajištění závazku ze smlouvy blankosměnkou jsou ujednáními, které zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.3. Směnečný platební rozkaz vůči žalované 2) byl usnesením soudu ze dne 7. 11. 2018, č. j. 49 Cm 100/2018-43 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do jejích vlastních rukou.4. V rámci procesní obrany se žalovaná 2) připojila k tvrzením, uvedeným žalovaným 1) v jím podaných námitkách. Nad rozsah těchto tvrzení dále poukázala na vztahy společností žalobkyně, společnosti , právnická osoba, a společnosti , právnická osoba, a vztahy mezi nimi z hlediska osob ovládajících a ovládaných. Z auditu ze dne 31. 12. 2015 vyplývá, že pro společnost společnosti , právnická osoba, generuje zisk společnost společnosti , právnická osoba, a žalobkyně. Jejich činnosti jsou úzce provázány. Mají stejné sídlo a jsou propojeny osobou , Anonymizováno, jako , Anonymizováno, . Společnost , právnická osoba, se žalovanými uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí smlouvě o dílo, smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvu příkazní. Z nich žalovaným vznikla povinnost zaplatit zálohu ve výši 170 000 Kč do 30 dnů od podpisu smluv. V rámci finančního poradenství, programu nulová hotovost, při němž klienti nemají vlastní finanční prostředky na financování stavby domu ani pořízení pozemku, navrhla žalobkyně, že žalovaným poskytne krátkodobý překlenovací úvěr, tzv. bezúročnou překlenovací půjčku s dobou splatnosti dva měsíce. Již v době uzavření smlouvy muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaní v této době půjčku nesplatí a nabídla jím částečnou úhradu úroků z prodlení. Ty představují zisk. Tímto jednáním žalobkyně obchází zákon o spotřebitelském úvěru, půjčku je proto nutno hodnotit jako spotřebitelský úvěr. Rovněž smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, jsou neplatné, neboť obsahují zakázaná ujednání ve smyslu ust. § 1813 obč. zák., která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalované 2) jako spotřebitele, neboť neobsahují sdělení o ceně ani způsobu jejího určení dle ust. § 1811 odst. 2 písm. c) obč. zák. neplatná jsou také ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce. Sjednaná výše úroku z prodlení 0,25 % denně z dlužné částky je v rozporu s dobrými mravy a je zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany. Nárok ze zajišťovací směnky žalobkyně uplatnila až 6. 9. 2018, přestože prodlení žalovaných s placením trvalo již od ledna 2016. V důsledku toho se původně na dva měsíce bezplatný závazek z půjčky navýšil o více než sto procent. Při uzavření smlouvy o půjčce byli žalovaní žalobkyní uvedeni v omyl a smlouva je z tohoto důvodu neplatná.5. Žalobkyně v podaném vyjádření uvedla, že kauzou směnky v projednávané věci je poskytnutí půjčky, účelově určené k úhradě závazku žalovaných k zaplacení zálohy ve výši 170 000 Kč na krytí přípravných projektových a inženýrských činností k budoucí stavbě jejich rodinného domu dle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvy příkazní, uzavřených mezi žalovanými a společností , právnická osoba, Společnost , právnická osoba, se nijak nezavázala žalovaným zajistit či zprostředkovat hypoteční úvěr, pouze jim poskytovala administrativní pomoc s kompletací úvěrové složky. Půjčka, která měla sloužit k překlenutí aktuálního nedostatku finančních prostředků žalovaných k úhradě zálohy, byla žalovaným poskytnuta způsobem ve smlouvě sjednaným. V žádosti o poskytnutí půjčky i ve smlouvě o půjčce byla žalobkyně ubezpečena o tom, že žalovaní mají zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k vrácení půjčky a že jsou schopni své závazky vyplývající z této smlouvy splnit včas a řádně. Sjednaná smluvní pokuta měla motivovat žalované jako dlužníky ke splnění jejich závazku. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ujednání o smluvní pokutě běžným zákonným institutem, sloužícím k zajištění smluvních povinností dlužníka. Její výši lze považovat za přiměřenou a odpovídající dobrým mravům a pravidlům slušnosti. Celková výše smluvní pokuty je dána mimořádnou délkou prodlení žalovaných s vrácením jistiny půjčky. Zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. se podle § 2 písm. c) nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou finanční službu poskytnutou bez úroku a jakékoli úplaty. Sjednání smluvní pokuty jako prostředku zajištění nelze považovat za obcházení zákona. S odkazem na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 12 Cmo 94/2017 žalobkyně uvedla, že smlouvu o půjčce nelze podřadit pod režim spotřebitelských úvěrů. Smlouva neobsahuje žádná nepřiměřená ujednání ve smyslu ust. § 1813 obč. zák. Ujednání totožná s dispozitivní či kogentní právní úpravou nejsou nepřiměřenými ujednáními.6. Na základě provedeného dokazování (spornou směnkou, smlouvou o půjčce ze dne 11. 11. 2015 3. 2014, č. , Anonymizováno, , předžalobními upomínkami, výpisem z účtu žalobkyně, žádostí o poskytnutí půjčky, výpisy společnosti , právnická osoba, a žalobkyně z obchodního rejstříku) soud prvního stupně uzavřel, že žalovaní uzavřeli se žalobkyní dne 11. 11. 2015 smlouvu o půjčce na částku 170 000 Kč, která měla být vrácena do 11. 1. 2016. Pro případ prodlení s vrácením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z dlužné částky jistiny. Půjčka byla dle smlouvy poskytnuta přímo budoucímu zhotoviteli, společnosti , právnická osoba, , a to převodem částky 170 000 Kč pod označením , Anonymizováno, dne 18. 11. 2015. Žalovaní ve smlouvě vzali na vědomí, že žalobkyně potřebuje půjčené peníze dále investovat, neboť je má vázané někde jinde. Ve smlouvě bylo dohodnuto zajištění směnkou, vystavenou žalovanými 1) a 2). Žalobkyně po uplynutí lhůty k vrácení půjčky vyzvala žalované k zaplacení žalované částky a následně doplnila blankosměnku o údaj splatnosti 25. 7. 2018 a údaj směnečného peníze 425 105 Kč.7. Soud prvního stupně se při hodnocení námitky neplatnosti ujednání o smluvní pokutě ztotožnil s blíže nespecifikovanou judikaturou vyšších soudů, podle níž pokuta ve výši 0,25 % denně není nepřiměřená. Uvedl, že smluvní pokuta zajišťovala splnění závazku žalovaných z půjčky, kterou žalovaným žalobkyně poskytla a která měla být vrácena ve lhůtě dvou