12 Cmo 208/2021-47 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalované č. 1 proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 29. 6. 2021, č. j. 13 Cm 86/2021-13. Odkázal na úpravu zkráceného směnečného řízení uvedenou v § 175 odst. 1, 3 o. s. ř. a uvedl, že žalovaná č. 1 ve svých námitkách žalobou uplatněný nárok nezpochybnila, proti směnce jako takové či proti zajišťovanému závazku nenamítala ničeho. Důvody, pro které nemůže žalovaná č. 1 daný dluh zaplatit najednou, jsou při absenci řádného odůvodnění námitek bez jakékoli relevance. Proto byly námitky jako neodůvodněné odmítnuty.2. Žalovaná č. 2 napadla usnesení včasným odvoláním. Uvedla, že zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť existují další skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny. Informovala, že ve smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, je v čl. 8.2.1 uvedeno ujednání o zasílání informací klientovi o výši pohledávky banky. Toto ujednání nebylo ze strany žalobkyně dodrženo, a proto žalovaná č. 2 vznáší námitku proti částce, která je na blankosměnce vyplněná jako směnečná suma. Navrhla splácení úvěru zajištěného směnkou formou splátkového kalendáře.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání odkázala na koncentraci řízení a s tím spojenou nepřípustnost uplatnění nové argumentace po uplynutí lhůty k podání námitek. Poukázala na to, že žalovaná č. 1 žádnou odůvodněnou námitku ve lhůtě dle § 175 o. s. ř. neuvedla a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. a § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované č. 1 není důvodné.5. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne.6. Zda jsou námitky žalované č. 2 odůvodněny a lze je projednat, posuzoval odvolací soud podle jejich obsahu. Ve včasných námitkách ze dne 6. 8. 2021 žalovaná č. 2 nerozporovala uplatněnou pohledávku, argumentovala pouze neochotou žalobkyně uzavřít s žalovanou č. 2 dohodu o splátkách.7. Směnečný platební rozkaz je rozhodnutím ve věci samé, které se podáním námitek neruší, pouze se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost (na rozdíl od podání odporu proti platebnímu rozkazu). Důsledkem toho je, že v námitkovém řízení může soud rozhodnout pouze o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti nebo jeho zrušení. Účelem námitkového řízení je posoudit, zda byl či nebyl směnečný platební rozkaz vydán po právu. To by však vyžadovalo, aby žalovaná č. 1 v zákonem stanovené lhůtě vylíčila skutek, na němž svou obranu staví, a to zcela konkrétně a nezaměnitelně s jiným skutkem.8. Za odůvodněné námitky jsou považovány ty, které jednoznačně a nezaměnitelně vymezují skutek, o které se obrana opírá (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010). V rozsudku ze dne 29. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2766/2017 pak Nejvyšší soud zdůraznil, že „Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku), a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).“ Obdobně se k základu kauzálních námitek Nejvyšší soud vyjádřil i v rozsudku ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 1102/2005, když uzavřel, že „Základem kauzální námitky je existující směnečná dohoda, tj. dohoda předcházející vystavení směnky, z níž je mezi účastníky směnečného vztahu dohodnuto, za jakým účelem má být směnka vystavena a za jakých podmínek může být použita a proplacena. Obsah takové směnečné dohody musí být v námitkách vylíčen a uveden důvod, proč se podmínky uvedené ve směnečné dohodě nenaplnily, nebo proč odpadly (např. zboží, jehož zaplacení bylo směnkou zajištěno, nebylo vydáno, nebo bylo jako vadné věřiteli vráceno, směnkou zajištěný peněžitý dluh byl zcela nebo zčásti zapraven, směnkou zajištěná půjčka nebyla vůbec poskytnuta apod.).“9. Jak plyne z obsahu spisu, o koncentrační zásadě formulované v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná č. 2 ve směnečném platebním rozkazu poučena. Obsahem námitek však žádné konkrétní skutkové tvrzení, které by bylo možné považovat za obranu proti povinnosti směnku zaplatit, není. Závěr soudu prvního stupně, že námitky žalované č. 2 nelze považovat za odůvodněné, je správný.10. O běhu a délce lhůty k podání námitek a soudu, u něhož je třeba námitky podat, byla žalovaná č. 2 také ve výroku směnečného platebního rozkazu poučena. Směnečný platební rozkaz byl žalované č. 2 doručen do datové schránky dne 22. 7. 2021. Lhůta pro podání námitek začala běžet dne 23. 7. 2021, přičemž poslední den patnáctidenní lhůty k podání námitek připadl na pátek 6. 8. 2021. Pokud žalovaná č. 2 uplatnila proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu nové skutečnosti až v rámci odvolacího řízení (nesprávné vyplnění blankosměnky), jde o opožděně podané námitky, ke kterým již nelze, a to i v případě, že by je bylo možné považovat za odůvodněné, přihlížet. Touto otázkou se zabýval také Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 6. 3. 2001 č. j. (Rc) 9 Cmo 533/2000, kdy mimo jiné vyslovil: „Je-li až v podání, podaném po uplynutí lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu tvrzena konkrétní kauza směnky (důvod jejího vystavení) a jakým způsobem následně důvod vystavení směnky odpadl nebo se nenaplnil, je nutno takové tvrzení považovat za později vznesení námitky, ke kterým již nelze přihlížet.“11. Pokud žalovaná č. 2 v námitkách namítala chybnou adresu výstavce směnky uvedenou v bodu I. žalobního žádání, soud podotýká, že případné chybné označení sídla žalované č. 1 v textu žaloby nemá na platební povinnost žalované č. 2 žádný vliv. Nadto ve směnečném platebním rozkaze je žalovaná č. 1 označena správně.12. Nad rámec odvolací soud doplňuje, že dohodě o plnění směnečného závazku ve splátkách nebrání ani pravomocné skončení řízení.13. Z důvodů shora uvedených bylo tudíž napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná č. 1, která nebyla v odvolacím řízení úspěšná, je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 152 Kč. Předmětná částka představuje polovinu odměny za jeden úkon právní služby ve výši 2 305 Kč (sepis vyjádření k odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je právní zástupce žalobkyně, ve výši 547 Kč. Odvolací soud přiznal žalobci v tomto odvolacím řízení pouze polovinu z odměny, která by mu podle shora citovaných usnesení náležela (4 610 Kč). Důvodem je skutečnost, že podání ze dne 14. 10. 2021 je jedním úkonem zahrnujícím vyjádření ke dvěma totožným odvoláním žalovaných č. 1 a č. 2, a proto by se měla každá ze žalovaných podílet na úhradě odměny, na níž žalobkyni vznikl nárok, jednou polovinou.