12 Cmo 218/2021-251 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému , Anonymizováno, se odnímá se zpětnou účinností osvobození od soudních poplatků za odvolání, přiznané usnesením ze dne 2. 2. 2018 č. j. 33 Cm 9/2016-99. V odůvodnění uvedl, že řízení bylo původně vedeno proti žalované 1) , Anonymizováno, a žalovanému 2) , Anonymizováno, . K jimi podanému návrhu v rámci odvolacího řízení o jejich odvolání proti původnímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2017, č. j. 33 Cm 9/2016-53, bylo oběma žalovaným usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 2. 2018 č. j. 33 Cm 9/2016-99 přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků za odvolání v rozsahu 56 158 Kč. Zbývající poplatková povinnost tedy činila 1 000 Kč. O dalším návrhu žalovaných na přiznání osvobození od soudních poplatků z dovolání rozhodoval soud prvního stupně v souvislosti s dovoláním žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 4. 9. 2018, č. j. 5 Cmo 148/2018-119. Osvobození soud žalovaným nepřiznal. V dovolacím řízení poté Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 29 Cdo 3864/2019-190 rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně ve vztahu žalované 1) Marie Jeřábkové zrušil směnečný platební rozkaz, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení a ve vztahu k , Anonymizováno, (původně žalovanému 2) rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, č. j. 33 Cm 9/2016-226 rozhodl o ponechání vydaného směnečného platebního rozkazu v platnosti č. j. 33 Cm 9/2016-10 ze dne 16. 8. 2016 a o nákladech řízení. Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním. Soud prvního stupně před předložením věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání zjišťoval, zda na straně žalovaného, jemuž bylo přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků z odvolání, nedošlo ke změnám majetkových poměrů.2. Soud s odkazem na § 138 odst. 2 o. s. ř., podle něhož přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou platností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly, konstatoval, že z obsahu spisu, zejména ze šetření majetkových poměrů provedeného v rámci dovolacího řízení, zjistil, že na straně žalovaného došlo ke změnám jeho majetkových poměrů. Žalovaný je ekonomicky činný, vlastní nemovitosti, motorové vozidlo a v rámci dědického řízení nabyl majetek vyšší hodnoty. Dospěl proto k závěru, že předpoklady pro osvobození od soudního poplatku podle § 138 o. s. ř. na straně žalovaného v daném případě pominuly. Proto mu odňal osvobození od soudních poplatků za odvolání, a to se zpětnou účinností.3. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud usnesení změnil tak, že žalovanému se přiznané osvobození se neodnímá, případně aby změnil původní usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 2. 2018, č. j. 33 Cm 9/2016-99 tak, že žalovanému se přiznává osvobození od poplatkové povinnosti v rozsahu 90%. Důvody pro odnětí osvobození žalovanému nebyly dány. Majetkové poměry žalovaného se od doby vydání usnesení, jímž bylo částečné osvobození přiznáno, prakticky nezměnily. Soud jejich změnu ani netvrdil, pouze poukázal na zjištění stran majetkových poměrů žalovaného v rámci dovolacího řízení. To však neznamená, že by soud zjišťoval majetkové poměry žalovaného v době vydání rozhodnutí a zajistil si dostatek podkladů pro vydání napadeného usnesení. Soud fakticky přezkoumává svá původní zjištění, aniž by učinil jakákoliv nová zjištění o majetkových poměrech žalovaného. Skutečný stav majetku žalovaného ke dni vydání usnesení se nijak neliší od stavu v době vydání usnesení o přiznání osvobození od soudních poplatků. Příjmy žalovaného v době rozhodování o odnětí osvobození přitom soud nezkoumal. Skutkový stav nebyl soudem zjištěn dostatečně a jedná se o nepřípustné přezkoumání původních důvodů osvobození. V žádosti o moderaci žalovaný odkázal, pokud jde o majetek, na příslušný list vlastnictví. Je zjevné, že rozsah majetku žalovaného se ke dni rozhodování soudu nezměnil, naopak žalovaný je postižen hrozbou, že veškerý dluh v tomto soudním sporu bude nucen uhradit pouze on, kdy fakticky došlo ke snížení účetní hodnoty majetku. Pokud jde o předpoklady pro přiznání osvobození, odkázal žalovaný na závěry, přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013. Z nich plyne, jaké skutečnosti má soud brát v úvahu. Ty soud prvního stupně nezohlednil. Zejména nijak nezohlednil skutečnost, že žalovaný sdílí společnou domácnost s dalšími třemi osobami, které jsou na něm závislé a kdy mu již nezbývá likvidní majetek pro úhradu soudního poplatku. Soud se omezil na paušální závěry o příjmech, majetku nabytém v dědictví a neposuzoval skutečné možnosti žalovaného s ohledem na jeho životní potřeby, náklady a závazky. U žalovaného nedošlo ke změně poměrů v takové míře, aby odůvodňovala odejmutí osvobození od soudních poplatků. Možnost zpětného odejmutí osvobození připadá v úvahu pouze za situace, kdy poměry účastníka již v době vydání rozhodnutí takové osvobození neodůvodňovaly. Soud však v odůvodnění žádné takové důvody nespecifikoval. Soudní judikatura dovodila, že přiznané osvobození může soud odejmout dle § 138 odst. 2 o. s. ř. pouze ve dvou případech, a to při změně poměrů u osvobozeného účastníka, v jejímž důsledku přestává být osvobození odůvodněné, a dále tehdy, jestliže soud dodatečně zjistí, že poměry účastníka byly už v době přiznání osvobození jiné, než z jakých soud vycházel při přiznání osvobození. Jestliže však poměry účastníka byly řádně zjištěny a nedošlo k jejich změně, není možné jednou přiznané osvobození odejmout proto, že soud změní hodnocení těchto poměrů. Zdůraznil, že při stejných poměrech účastníka, které byly zjištěny při přiznání osvobození, je soud svým původním rozhodnutím vázán.4. Odvolací soud, aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), předpoklady pro potvrzení ani změnu napadeného usnesení neshledal, neboť usnesení není přezkoumatelné z důvodů dále vyložených.5. Z § 138 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že osvobození od soudních poplatků, které bylo účastníkovi přiznáno podle odstavce 1 citovaného ustanovení, předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Zpětné odnětí osvobození ve svém důsledku představuje částečné prolomení zásady, podle níž je soud vázán svými předchozími rozhodnutími. Soud může přiznané osvobození odejmout, jen pokud zjistí, že došlo ke změně (majetkových) poměrů na straně účastníka, jemuž bylo osvobození přiznáno a následkem této změny poměrů přestává být osvobození důvodné. Pokud soud dodatečně zjistí, že poměry účastníka byly již v okamžiku přiznání osvobození jiné, než z jakých při přiznání osvobození vycházel, již přiznané osvobození soud odnímá se zpětnou účinností. Jestliže poměry účastníka byly zjištěny řádně a nedošlo k jejich změně, není možné jednou přiznané osvobození odejmout jen proto, že soud změní své hodnocení těchto poměrů. Při nezměněných poměrech účastníka, které byly zjištěny v okamžiku přiznání osvobození, je soud svým původním rozhodnutím vázán.6. Závěr o tom, že na straně účastníka došlo k podstatné změně jeho majetkových poměrů oproti stavu, který tu byl v době předchozího rozhodování soudu, a to v takovém rozsahu, že již nadále přiznané osvobození neodůvodňují, může soud založit jen na porovnání majetkových poměrů účastníka v době, kdy mu bylo osvobození soudem přiznáno a jeho (aktuálních) majetkových poměrů. Takové porovnání musí nezbytně vycházet z konkrétních zjištění o stavu majetku účastníka, jeho příjmech, výdajích, závazcích, včetně zohlednění všech účastníkem uvedených skutečností, majících vliv na posouzení předpokladů moderace poplatkové povinnosti. Napadené usnesení však žádná zjištění stran aktuálních majetkových poměrů žalovaného neobsahuje, natož jejich porovnání s majetkovými poměry, z nichž soud vycházel v době přiznání osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného usnesení omezil na konstatování, že zejména ze šetření majetkových poměrů provedeného v rámci dovolacího řízení, tedy v roce 2018, zjistil, že došlo ke změně majetkových poměrů. Změnu popsal zcela obecně, neuvedl, na základě jakých zjištění a z jakých podkladů vycházel. Doložené majetkové poměry žalovaného soud naposledy posuzoval v souvislosti s návrhem žalovaného na přiznání osvobození do poplatků v dovolacím řízení, tedy v roce 2018. Podle obsahu spisu aktuální majetkové poměry žalovaného neposuzoval, žalovanému ani neuložil povinnost je jakkoliv doložit. Závěr soudu prvního stupně, že majetkové poměry žalovaného nadále neodůvodňují přiznané osvobození, z uvedených důvodů není přezkoumatelný. Tím méně je přezkoumatelný závěr soudu o odnětí osvobození se zpětnou účinností. Se zpětnou účinností tot