12 Cmo 250/2021-83 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením bylo odmítnuto odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku ze dne 3. 3. 2021, č. j. 37 Cm 60/2020-47. Soud uvedl, že dne 18. 8. 2021 obdržel podání od Krajského soudu v Praze obsahující odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku. Z identifikátoru datové zprávy se podává, že odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku bylo doručeno formou datové zprávy do datové schránky Krajského soudu v Praze dne 29. 7. 2021. Soud postupoval podle § 204, § 208 a § 57 o. s. ř. Žalovaný č. 2 byl řádně poučen o opravném prostředku. Odvolací lhůta uplynula dne 2. 8. 2021. Žalovaný č. 2 sice odvolání v uvedené lhůtě podal, ale u místně nepříslušného soudu. Odvolání v takovém případě jako opožděné nelze odmítnout jen tehdy, stihne-li soud, u něhož bylo odvolání podáno, odeslat odvolání místně příslušnému soudu v odvolací lhůtě. To se nestalo, a proto bylo odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku jako opožděné odmítnuto.2. Žalovaný č. 2 napadl usnesení včasným odvoláním, jehož obsahem byla námitka místní nepříslušnosti, a navrhl jeho změnu tak, že se nevydává. Uvedl, že ve věci měl rozhodovat Krajský soud v Praze podle sídla a bydliště žalovaných. Výstavce směnky (žalovaný č. 1) má sídlo v obvodu Krajského soudu v Praze, stejně jako žalovaný č. 2. Městský soud v Praze by tak měl usnesením rozhodnout o své místní nepříslušnosti a věc postoupit Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Napadené usnesení je nepřezkoumatelné. Žalovaný č. 2 podal odvolání řádně a včas, a to soudu, který je dle něj, věcně a místně příslušným. Závěr o opožděnosti je tudíž nesprávný.3. Žalobce navrhl usnesení potvrdit. Uvedl, že místní příslušnost Městského soudu v Praze je dána podle § 87 písm. e) o. s. ř. (podle platebního místa na směnce). Usnesení je dostatečně odůvodněno. Jsou z něho znatelné důvody, pro které soud odvolání žalovaného č. 2 odmítl.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č. 2 není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že rozsudek byl žalovanému č. 2 doručen do vlastních rukou dne 16. 7. 2021 (doručenka do vlastních rukou). Odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku bylo doručeno dne 29. 7. 2021 na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Praze (záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: Krajský soud v Praze). Krajským soudem v Praze bylo odvolání předáno Městskému soudu v Praze dne 18. 8. 2021.6. Rozhodnutí soudu prvního stupně lze napadnout odvoláním do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).7. V posuzovaném případě byl rozsudek žalovanému č. 2 doručen do vlastních rukou dne 16. 7. 2021. V rozsudku byl žalovaný č. 2 poučen jak o běhu a délce lhůty k podání odvolání, tak o soudu, u něhož je třeba odvolání podat (u Městského soudu v Praze). Odvolání proti rozsudku bylo doručeno dne 29. 7. 2021 na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Praze. Účinky řádně a včas podaného odvolání by odvolání žalovaného č. 2 mělo jen v případě, že by Krajský soud v Praze jako soud místně nepříslušný předal ve lhůtě dle § 204 o. s. ř. odvolání Městskému soudu v Praze jako soudu příslušnému (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 13 Co 184/83 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 579/2004). Lhůta k podání odvolání začala žalovanému č. 2 běžet dnem následujícím po doručení rozsudku, tedy dnem 17. 7. 2021, a marně uplynula v souladu s § 57 odst. 1 o. s. ř. dne 2. 8. 2021 (pondělí). Bylo-li odvolání Městskému soudu v Praze předáno místně nepříslušným soudem, u něhož bylo odvolání podáno, až dne 18. 8. 2021, stalo se tak po uplynutí lhůty dle § 204 o. s. ř. Soud prvního stupně tak postupoval správně, odmítl-li odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku jako opožděně podané (§ 208 odst. 1 o. s. ř.).8. Obrana žalovaného č. 2, že odvolání podal u soudu, který považoval za věcně a místně příslušný, je na shora přijatý závěr zcela bez vlivu. Žalovanému č. 2 byl doručen rozsudek, v němž byl poučen, k jakému soudu má být odvolání podáno, a bylo na něm, aby poučení v tomto směru respektoval. Rozhodl-li se poučení ignorovat, musí nést i následky tohoto svého rozhodnutí.9. Byť lze usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (§ 212a o. s. ř.), považuje odvolací soud nad rámec uvedeného reagovat i na námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovaným č. 2 v odvolání. Je zjevné, že žalovaný č. 2 opírá své závěry o místně příslušném soudu pouze o § 85 o. s. ř. a záměrně ignoruje § 87 písm. e) o. s. ř. V posuzované věci je zřejmé, že žalobce ze dvou místně příslušných soudů na výběr daných zvolil soud místně příslušný podle platebního místa uvedeného na směnce. Platebním místem je Praha, a proto soud místně příslušným podle uvedeného kritéria je Městský soud v Praze. Volbu místně příslušného soudu učinil žalobce tím, že u Městského soudu v Praze podal žalobu. Námitka je tak zcela nedůvodná.10. Z důvodů uvedených shora odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.11. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 přiznal jejich náhradu ve výši 3 182,30 Kč žalobci, který měl v odvolacím řízení úspěch. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 2 330 Kč (úkonem byl sepis vyjádření k odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupkyně žalobce, ve výši 552,30 Kč.