12 Cmo 257/2021-32 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. o zastavení řízení o nároku na zaplacení směnečného peníze ve výši 2 752,17 Kč se 6 % úrokem p. a. od 2. 9. 2021 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 220,74 Kč. Rozhodnutí neobsahuje odůvodnění.2. Žalovaný 2) napadl usnesení včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení. Uvedl, že dlužnou částku splácí každý měsíc částkou 3 000 Kč, což může doložit, a dosud žádnou splátku nevynechal.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 51 275,29 Kč se 6 % úrokem od 2. 9. 2021 do zaplacení a odměnou ve výši 220,74 Kč z vlastní směnky vystavené žalovaným 1) dne 19. 7. 2018 na částku 66 222,69 Kč splatnou dne 1. 3. 2021. Žalovaný 2) směnku avaloval. Podáním ze dne 20. října 2021 vzala žalobkyně svou žalobu ohledně části směnečného peníze ve výši 2 752,17 Kč se 6 % úrokem p. a. od 2. 9. 2021 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 220,74 Kč zpět s odůvodněním, že na její pohledávku bylo dosud uhrazeno 20 000 Kč, přičemž poslední z plateb ve výši 3 000 Kč se uskutečnila až po podání žaloby.5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.6. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že zpětvzetí žaloby, ať již úplné, či částečné (například v rozsahu části uplatněné pohledávky a jejího příslušenství) představuje procesní úkon žalobce, jímž uplatňuje své dispoziční oprávnění. Následkem účinného zpětvzetí žaloby je zastavení řízení, případně též zrušení rozhodnutí ve věci, jestliže ještě nenabylo právní moci. Dojde-li ke zpětvzetí žaloby dříve, než soud ve věci jedná, jako tomu bylo v posuzované věci, nepřiznává zákon žalovanému možnost zpětvzetí oponovat. Soud prvního stupně proto postupoval zcela v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř., když v rozsahu, v němž byla žaloba vzata zpět, tedy ohledně nároku na zaplacení části směnečného peníze ve výši 2 752,17 Kč se 6 % úrokem p. a. od 2. 9. 2021 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 220,74 Kč řízení zastavil.7. Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.8. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.