12 Cmo 26/2021-1253 — Vrchní soud v Praze

1. Shora citovaným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh na vydání předběžného opatření, jímž se zakazuje nakládání s nemovitostmi ve výroku usnesení specifikovanými.2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně návrh, jímž by byla žalovanému 6) zakázána dispozice s nemovitostmi odůvodnila obavou možného ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí v důsledku snížení hodnoty nemovitého majetku zřízením zástavního práva k předmětným nemovitostem. U katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , je zahájeno vkladové řízení na zápis zástavního práva k nemovitostem ve prospěch , právnická osoba, . Ve vlastnictví žalovaného 6) je dále bytová jednotka , Anonymizováno, v budově č.p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, na pozemku par. č. , Anonymizováno, , zapsaná na listu vlastnictví , Anonymizováno, u katastrálního úřadu , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, . S ohledem na celkovou výši pohledávek žalobkyně by bytová jednotka v případě výkonu rozhodnutí nestačila k uspokojení celé pohledávky. Pokud by další nemovitosti ve vlastnictví žalovaného 6) byly zatíženy zástavním právem ve prospěch , právnická osoba, ., v případě výkonu rozhodnutí by přednostně byl upokojen zástavní věřitel a by žalobkyně nemohla očekávat uspokojení své pohledávky.3. Soud předpoklady pro nařízení předběžného opatření neshledal. Návrh je dle soudu nedostatečně odůvodněný, neboť žalobkyně jej opírala o ust. § 74 o. s. ř., které však lze aplikovat jen v případě návrhů podaných před zahájením řízení. V této věci byl však návrh podán v již zahájeném řízení a musel by se opírat o ust. § 102 o. s. ř.4. Dalším důvodem pro zamítnutí návrhu je dle soudu nedostatečné osvědčení obavy možného ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí, kdy osvědčena je jen výše pohledávky žalobkyně (8 231 454,32 Kč ) ale není osvědčena výše plomby na majetku žalovaného 6). Soud dále v odůvodnění usnesení uvedl, že je nutno vzít v potaz solidární poplatkovou povinnost žalovaného 6), žalovaného 3) a žalovaného 7) z odvolání proti rozsudku ve výši 411 573 Kč. V případě, že by soudní poplatek nebyl zaplacen, bylo by řízení o odvolání žalovaného 6) proti rozsudku zastaveno. Uzavřel, že když není zřejmé, do jaké míry dolšo k realizaci zástavního práva na nemovitostech žalovaného 6) a zda překračuje rámce běžné činnosti žalovaného 6) vzhledem např. k zaplacenému soudnímu poplatku, nelze předběžnému návrhu ( míněno zřejmě návrhu na nařízení předběžného opatření) vyhovět, neboť řízení již bylo zahájeno.5. Žalobkyně napadla usnesení včas podaným odvoláním. Usnesení je nesprávné a nepřezkoumatelné. V úvodu zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, v němž byla rozsudkem ve věci žalovaným 6), 3) a 7) uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 234.454,32 Kč s přísl. a náklady řízení. Na základě rozsudku nebylo žádné plnění žalovaným 6) poskytnuto. Rozsudek byl napaden odvoláním. Zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření byly a jsou splněny. Návrh žalobkyně podala poté, co dne 23. 11. 2020 z veřejně dostupných informací zjistila, že ohledně nemovitostí, jichž se návrh týká, bylo zahájeno pod sp. zn. V-8617/2020 vkladové řízení o zápisu zástavního práva ve prospěch , právnická osoba, . Před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření žalobkyně bezvýsledně vyzvala žalovaného 6) k poskytnutí dostatečné jistoty k zajištění rozsudkem přiznané pohledávky. Poté podala návrh na nařízení předběžného opatření dle ust. § 102 o. s. ř., a to v již zahájeném řízení, nikoliv dle ust. § 74 o. s. ř., jak konstatoval soud. Předpoklady pro nařízení předběžného opatření před a po zahájení řízení jsou totožné a je povinností soudu každý úkon posuzovat podle obsahu ( § 41 odst. 2 o. s. ř.). Soud zcela nesprávně uzavřel, že zřízením zástavního práva není ohrožen budoucí výkon rozhodnutí. Obavu z možného ohrožení výkonu rozhodnutá dostatečně zakládá sama existence zástavního práva, která významným způsobem mění majetkové poměry žalovaného 6) ve vztahu k věřitelům, neboť snižuje míru možného uspokojení žalobce, a to nevratným způsobem. Nemá a ani nemůže mít k dispozici smlouvu o zřízení zástavního práva, neboť není jejím účastníkem a nezná tudíž ani výši zajištěné pohledávky. Je však zřejmé, že hodnota nemovitosti již nyní nepostačuje k úhradě celé žalobcovy pohledávky, jejíž celková výše včetně příslušenství a nákladů řízení dosahuje téměř dvaceti milionů korun. O jiném podstatném majetku žalovaného 6) neví a zajištění neposkytl. Pokud jde o argumentaci soudu ve vztahu k poplatkové povinnosti žalovaného 6) je usnesení nesrozumitelné a v důsledku toho nepřezkoumatelné. K závěru soudu, že žalobkyně neosvědčila, do jaké míry došlo k realizaci zástavního práva na nemovitostech žalovaného ) a zda to překračuje rámec běžné činnosti žalovaného 6) uvedla, že nedisponuje listinami osvědčujícími výši pohledávky, k níž se zajištění zástavním právem váže. Žalovaný 6) svým jednáním krátí práva žalobce jako věřitele. Navrhla, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a sám nařídil předběžné opatření v rozsahu, jak bylo žalobkyní navrhováno.6. Odvolací soud neshledal předpoklady pro potvrzení ani změnu napadeného usnesení, a to z několika důvodů.7. Především ve výroku napadeného usnesení není vůbec vymezeno, kterému ze žalovaných měla být dispozice s nemovitostmi zakázána. Tento údaj je sice obsažen v záhlaví napadeného usnesení, v němž soud uvedl, že předběžné opatření směřovalo vůči žalovanému 6), do výroku se tato skutečnost nijak nepromítla. Je zcela nepodstatné, zda a případně na které ustanovení týkající se předběžných opatření žalobkyně v návrhu na nařízení předběžného opatření odkazovala. Z jí podaného návrhu ze dne 3. 12. 2020 totiž jednoznačně vyplývá, že nařízení předběžného opatření se domáhá v již zahájeném řízení, a to v rámci odvolacího řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku. Žalobkyně zcela důvodně poukazuje na totožnost zákonných předpokladů pro nařízení předběžného opatření před zahájením řízení a v rámci již zahájeného řízení. V případě podání návrhu před zahájením řízení však soud, u něhož byl návrh podán, musí posuzovat otázku své věcné a místní příslušnosti k rozhodnutí o návrhu. Vždy musí být dostatečně osvědčena pohledávka, jíž by se měl případný výkon rozhodnutí týkat. Navíc právní posouzení je vždy úkolem soudu, žalobkyně ani nebyla povinna podaný návrh právně kvalifikovat a pokud tak učinila, nebyl tím soud vázán. Z tohoto hlediska závěr soudu, že podaný návrh je nedostatečně odůvodněný, je nesprávný.8. Závěr soudu, že tvrzená obava z možného ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí nebyla žalobkyní osvědčena, když neosvědčila výši plomby na majetku žalovaného 6), ale pouze výši své pohledávky, je nesrozumitelný. Podle zák. č. 256/2013 Sb., zákon o katastru nemovitostí vyznačení plomby v katastru, resp. u příslušných zápisů, dokládá pouze skutečnost, že právní poměry jsou dotčeny změnou, nic dalšího z toho nevyplývá. Tak tomu bylo i v případě žalobkyní doloženého výpisu z katastru nemovitostí, katastrální úřad , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , o stavu evidovaném k 1. 12. 2020 ohledně nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, . Jím je osvědčeno, že pod položkou plomby a upozornění je zapsáno, že práva k nemovitostem jsou dotčena změnou - , Anonymizováno, . Na vyznačení plomby navazuje pouze povinnost katastrálního úřadu podle § 16 odst. 1 cit. zák. nejpozději den poté o této skutečnosti vyrozumět vlastníka nemovitosti a jiného oprávněného. Není tedy zřejmé, v čem soud spatřoval povinnost žalobkyně osvědčit výši plomby. Plomba je jen vyznačením skutečnosti, že je vedeno řízení o vkladu.9. Z odůvodnění napadeného usnesení se nepodává, v čem spatřuje soud prvního stupně souvislost mezi předpoklady pro nařízení předběžného opatření a poplatkovou povinností, která žalovaným 3), 6) a 7) vznikla podáním odvolání proti rozsudku, případně důsledky jejího nesplnění. Není zřejmé, proč by případné zastavení odvolacího řízení o odvolání žalovaného 6) proti rozsudku v důsledku nesplnění poplatkové povinnosti mělo být relevantní pro posouzení otázky, zda jsou splněny zákonné předpoklady, za nichž soud nařídí předběžné opatření. Obdobné platí ohledně závěru soudu, že návrhu na nařízení předběžného opatření nelze vyhovět, není-li zřejmé, do jaké míry došlo k realizaci zástavního práva na nemovitostech žalovaného 6) a zda překračuje rámec jeho běžné činnosti. Za realizaci zástavního práva je totiž standardně považováno právní jednání zástavního věřitele za účelem uspokojení jeho zajištěné pohledávky, tedy prodej zástavy a upokojení z jeho výtěžku. Pokud by k uvedenému došlo, zcela jistě by možnost uspokojení žalobcovy pohledávky byla minimálně ztížena, ne-li zcela eliminována.10. Z důvodů shora vyložených odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle ust. § 219 a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž o návrhu opětovn