12 Cmo 325/2020-384 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne ze dne 12. 3. 2020, č. j. 7 Cm 184/2007-211 rozhodl soud prvního stupně o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 5. 3. 2018, č. j. 7 Cm 184/2017-18 v platnosti a o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 315 332,20 Kč a státu ve výši 5 503 Kč.2. Všichni žalovaní napadli rozsudek včas podaným odvoláním.3. Žalobce podáním ze dne 9. 9. 2021 vzal žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na mimosoudní vyřešení věci dohodou o narovnání, uzavřenou mezi účastníky. V ní se dohodli rovněž o nákladech řízení tak, že vůči sobě navzájem se práva na jejich náhradu vzdávají a že náklady vzniklé státu, ve výši stanovené soudem, se zavazují uhradit žalovaní.4. Souhlas se zpětvzetím žaloby (§ 222a odst. 2 o. s. ř.) vyjádřili všichni žalovaní společným podáním ze dne 9. 9. 2021. V něm shodně se žalobcem uvedli, že uzavřeli dohodu o narovnání, v níž se práva na náhradu nákladů řízení vůči sobě navzájem se vzdali s tím, že náklady státu společně nerozdílně uhradí žalovaní.5. Z § 96 o. s. ř. vyplývá, že žalobce může vzít zpět žalobu kdykoli za řízení až do pravomocného ukončení řízení, resp. do okamžiku, kdy nabude právní moci rozhodnutí, jímž se řízení končí. Návrh lze vzít tedy zpět i poté, co o něm soud prvního stupně rozhodl. Je-li žaloba vzata zpět až po zahájení odvolacího řízení, rozhoduje o zpětvzetí odvolací soud (§ 222a o. s. ř.).6. Odvolací soud v souladu s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil soudem prvního stupně ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a rozsudek a řízení zastavil.7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl dle § 146 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na dohodu o narovnání, v níž se účastníci práva na náhradu nákladů řízení vůči sobě výslovně vzdali, nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádnému z účastníků.8. O náhradě nákladů vzniklých státu odvolací soud rozhodl podle § 148 a 224 odst. 1 o. s. ř. Dohodou mohou účastníci narovnat pouze vlastní práva a povinnosti a dohodnout se mohou jen o svých nákladech, resp. těch nákladech, které jim v řízení vznikly. Nemohou se však dohodnout o nákladech řízení, které v řízení vznikly státu. O nich musí rozhodnout soud. Podle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Pokud účastníci žalobou uplatněný nárok vyřešili uzavřením dohody o narovnání, lze dovodit, že z hlediska procesního výsledku měli stejný úspěch. Proto se také stejnou měrou musí podílet na náhradě nákladů řízení, které vznikly státu. Ty činily celkem 5 503 Kč. Z uvedených důvodů odvolací soud povinnost k náhradě nákladů řízení státu ve stejné výši uložil žalobci i žalovaným. Nic však nebrání tomu, aby žalovaní následně postupovali v souladu s ujednáním v dohodě o narovnání.