14 Cmo 164/2021-63 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na jmenování opatrovníka společnosti , Anonymizováno, /dále jen „společnost“/ [výrok I.] a současně rozhodl o tom, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.].2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že návrhem ve věci samé se navrhovatelka, jakožto jednatelka a 50% společnice společnosti, domáhá, aby soud společnosti jmenoval (hmotněprávního) opatrovníka. Navrhovatelka navrhla, aby soud jmenoval opatrovníkem společnosti její zaměstnankyni , Anonymizováno, . Jako důvod pro ustanovení opatrovníka navrhovatelka uvedla rozdílné názory obou jednatelek (a zároveň společnic společnosti vždy s 50% podílem) na řízení společnosti, kdy se jednatelky nedokáží shodnout ani na základních krocích obchodního vedení. Veškerá jednání navrhovatelky mají být vždy následně odvolávána či jinak kontrolována jednáním druhé jednatelky, která však tvrzení navrhovatelky odmítá. Soud prvního stupně odkázal na § 165 a 486 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, připustil, že za současné situace je sice prakticky vyloučeno, aby se obě jednatelky a společnice dohodly na volbě jiného jednatele, nicméně současně dospěl k závěru, že případně jmenovaný opatrovník by volbu statutárního orgánu zajistit nemohl, a položil si několik otázek směřujících k tomu, jakou roli by tedy opatrovník v daném případě měl vlastně zastat. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že opatrovník by oběma stranami tvrzené spory mezi jednatelkami nevyřešil, je toliko věcí společnosti a jejích společnic, aby se dohodly na pokračování ve společnosti, a k tomu případně využily mediační službu. Skutečnost, že soud prvního stupně neprováděl dokazování a nenařídil jednání, odůvodnil odkazem na § 89 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/. Nákladový výrok soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 z. ř. s.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil oba výroky tak, že návrhu vyhoví a navrhovatelce přizná náhradu nákladů řízení, nebo aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Odvolatelka vytýká soudu prvního stupně, že se nedostatečně vypořádal s důvody uvedenými v návrhu. Soud prvního stupně svým rozhodnutím odpírá společnosti právo na její ochranu. Odvolatelka vyjadřuje přesvědčení, že situace ve společnosti je natolik závažná, že je třeba opatrovníka společnosti obratem ustanovit, neboť společnost je konfliktem zájmů obou jednatelek naprosto paralyzovaná, je rovněž ve velmi tíživé ekonomické situaci a hrozí, že nebude schopna plnit své závazky vůči svým věřitelům. Jelikož společnost není schopna právně jednat a je prakticky vyloučeno, aby se jednatelky shodly na volbě jiného jednatele, čímž se společnost dostala do „patové“ situace, kterou není schopna sama vyřešit, je ingerence soudu v daném případě naprosto nezbytná, a to nikoli k vyřešení sporů mezi jednatelkami, nýbrž k ochraně zájmů společnosti. K tomu odvolatelka znovu odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2017, č. j. 14 Cmo 457/2016, v němž je stejná otázka potřeby opatrovnictví právnické osoby pro neshody ovládajících osob řešena, a vytýká soudu prvního stupně, že se vedle dalších v návrhu tvrzených skutečností, ani s tímto argumentem nikterak nevypořádal.5. Společnost se k odvolání nevyjádřila.6. Po přezkoumání odvoláním napadeného usnesení dle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Institut opatrovnictví právnické osoby je upraven především v § 165 a § 486 o. z., na které správně odkázal soud prvního stupně.8. Podle § 165 o. z.(1) Nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu než budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví.(2) Soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.9. Podle § 486 odst. 1 o. z. soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva.10. Z obsahu předloženého spisu se podává, že návrhem ze dne 11. září 2020 se navrhovatelka domáhá ustanovení opatrovníka společnosti k překlenutí aktuálního nefunkčního stavu vedení společnosti a k obnovení její řádné činnosti, přičemž navrhovatelka se v návrhu rozsáhle věnuje popisu nastalé tíživé situace ve společnosti a špatného vztahu jejích jednatelek a zároveň společnic, přičemž je přesvědčena, že nastalou situaci způsobuje právě její druhá jednatelka a společnice , Anonymizováno, . Spolu s návrhem ve věci samé navrhovatelka navrhla, aby soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, jímž by oběma jednatelkám společnosti uložil povinnost zdržet se výkonu funkcí jednatelek, a rovněž i jakéhokoli jednání za společnost. Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. ledna 2021, č. j. 81 Cm 43/2020 - 28, návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, což bylo usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 30. března 2021, č. j. 14 Cmo 58/2021 - 46, potvrzeno.11. Podáním ze dne 25. ledna 2021 se k návrhu vyjádřila druhá jednatelka společnosti , Anonymizováno, , vyvracejíc tvrzení navrhovatelky s tím, že škodu společnosti způsobuje právě navrhovatelka. Shodně s navrhovatelkou sice připouští, že mezi oběma jednatelkami existuje osobní averze, a že fungování společnosti je ohroženo, avšak přesto považuje návrh ve věci samé za nedůvodný, navrhuje jej zamítnout a rovněž požaduje náhradu nákladů řízení.12. V poměrech projednávané věci má odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za to, že důvod pro ustanovení opatrovníka společnosti není dán.13. Soud prvního stupně správně dovodil, že v daném případě není splněna žádná z podmínek pro ustanovení kolizního opatrovníka ve smyslu shora citovaného § 165 o. z. Z výpisu z obchodního rejstříku dostupného na www.justice.cz se podává, že společnost má řádně a úplně obsazen statutární orgán oběma jejími jednatelkami, a má tedy dostatečný počet členů statutárního orgánu potřebný k rozhodování (§ 165 odst. 1 o. z.). Předpoklad pro jmenování tzv. kolizního opatrovníka soudem podle § 165 odst. 2 o. z. rovněž není dán, neboť podmínka střetu zájmů člena statutárního orgánu a právnické osoby a současně absence jiného člena orgánu, který je schopen právnickou osobu zastoupit, v daném případě splněna není. Společnost má dvě jednatelky, přičemž z návrhu ve věci samé, který je podáván první jednatelkou, i z vyjádření k návrhu druhé jednatelky , Anonymizováno, lze učinit závěr, že se v daném případě jedná toliko o konflikt zájmů mezi oběma jednatelkami společnosti a nikoli o konflikt zájmů společnosti a člena jejího statutárního orgánu, jak předpokládá § 165 odst. 2 o. z. V podrobnostech k tomu lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 1382/2019, uveřejněné pod číslem , Anonymizováno, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či dřívější usnesení ze dne 8. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem , Anonymizováno, téže sbírky soudních rozhodnutí (usnesení jsou dostupná též na www.nsoud.cz), v němž Nejvyšší soud (mimo jiné) vyslovil a odůvodnil závěr, podle něhož při výkladu § 165 odst. 2 o. z. je nezbytné mít na zřeteli, že jmenování opatrovníka představuje zásah soudu do vnitřních poměrů právnické osoby, který je krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit až tehdy, není-li možné důsledky rozporu mezi zájmy člena statutárního orgánu a právnické osoby překlenout jinak (zůstala-li by jinak právnická osoba bez zástupce oprávněného za ni právně jednat). O takový případ se však v projednávané věci nejedná.14. Odvolací soud zároveň shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ani podmínka opatrovnictví právnické osoby, jak ji stanovuje zmíněný § 486 odst. 1 o. z., není splněna, neboť nastalou nežádoucí situaci, v níž se obě jednatelky a zároveň 50% společnice společnosti nejsou schopny dohodnout na vedení společnosti, by případně ustanovený opatrovník jen stěží vyřešil. Soud prvního stupně si přiléhavě v odvoláním napadeném usnesení položil několik otázek směřujících k tomu, jak by vlastně v daném případě měla být vymezena působnost navrženého opatrovníka, zda by měl zajišťovat obchodní vedení společnosti, a na jak dlouho, jestli na dobu trvání rozporů mezi jejími jednatelkami? Soud prvního stupně správně konstatoval, že institut opatrovnictví právnické osoby neslouží k řešení samotných sporů mezi jednotlivými členy jejího statutárního orgánu. V souladu se s