14 Cmo 169/2021-29 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení společnosti , Jméno navrhovatele A, . (dále jen „společnost“) a nařízení její likvidace (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval , Anonymizováno, , sídlem , Anonymizováno, (výrok II.), společnosti uložil povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vyhověl návrhu finančního úřadu, jímž se domáhal zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, neboť společnost po dobu delší než čtyři roky nevykonává žádnou činnost, nepobírá příjmy podrobené dani, za zdaňovací období 2013-2016 nepodala daňová přiznání ani na základě výzev a v neposlední řadě nezakládá do sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrky. Byť byla společnost usnesením ze dne 13. července 2020 vyzvána k vyjádření se k podanému návrhu, společnost nikterak nereagovala, a proto soud prvního stupně s odkazem na § 93 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ shledal důvod pro její zrušení s likvidací.3. Výrok o jmenování likvidátora společnosti soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 191 odst. 1 a 4 o. z. tím, že je třeba jmenovat likvidátora ze seznamu insolvenčních správců, neboť jmenováním dlouhodobě nečinného jednatele likvidátorem by nebyl zajištěn řádný průběh likvidace.4. Výrok o poplatkové povinnosti společnosti soud prvního stupně opřel o § 2 odst. 1 písm. e), § 4 odst. 1 písm. j), § 5, § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a o položku 4 bod 1 písm. c) a 5 Sazebníku soudních poplatků.5. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).6. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor , Anonymizováno, odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že likvidátorem společnosti jmenuje jednatele společnosti , Anonymizováno, , či alespoň osobu ve smyslu § 191 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, která má sídlo v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem.7. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně chybný a toliko mechanický postup dle § 191 odst. 4 o. z., jehož aplikace však přichází v úvahu až v případě, kdy nelze postupovat ve smyslu § 191 odst. 3 o. z. a jmenovat likvidátorem společnosti člena jejího statutárního orgánu. Tomuto postupu se však soud prvního stupně zcela vyhnul, automaticky jmenoval likvidátorem společnosti odvolatele a navíc nepřihlédl ke skutečnosti, že odvolatel měl v rozhodnou dobu sídlo v Praze a v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem neměl žádnou provozovnu. Své jmenování do funkce likvidátora společnosti tedy považuje za zcela neekonomické až absurdní.8. Po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu dle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. Podle § 191 o. z.(1) Právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby.(3) Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.(4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.10. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti se podává, že jednatelem společnosti je od 13. března 2013 , Anonymizováno, .11. Z ustanovení § 191 o. z. jednoznačně plyne pořadí možností, které soud zvažuje při jmenování likvidátora zrušované společnosti. Primárně posoudí, zda byl podán konkrétní návrh na jmenování likvidátora. Nebyl-li podán či nelze-li mu vyhovět, pak nastupuje v pořadí druhá možnost, a to jmenování likvidátorem člena statutárního orgánu. Teprve nelze-li ani tímto způsobem likvidátora jmenovat, může soud přistoupit ke krajnímu způsobu jmenování likvidátora, a to z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.12. Soud prvního stupně sice stručně konstatuje, že statutární orgán společnosti je dlouhodobě nečinný a neskýtá záruku řádného průběhu likvidace, avšak neuvádí, na základě jakých skutečností k tomuto závěru dospěl. V průběhu řízení soud prvního stupně s jednatelem společnosti žádným způsobem nekomunikoval a jeho předpoklady pro výkon funkce likvidátora nezjišťoval. Jen z toho, že soud prvního stupně shledal důvod pro zrušení společnosti podle § 93 z. o. k., nevyplývá bez dalšího, že jednatel společnosti neskýtá záruku řádného a rychlého provedení likvidace společnosti. Výrok II. usnesení soudu prvního stupně je za dané situace předčasný.13. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.14. V dalším řízení soud prvního stupně bude při jmenování likvidátora postupovat v souladu se shora citovaným § 191 o. z. a své rozhodnutí řádně odůvodní. Dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že opravdu nezbyde, než podle § 191 odst. 4 o. z. jmenovat likvidátorem společnosti osobu ze seznamu insolvenčních správců, zvolí z důvodu hospodárnosti celého procesu likvidace společnosti osobu se sídlem v místě či poblíž sídla společnosti.15. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.