14 Cmo 223/2021-27 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč žalobkyni (výrok III.)2. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že jelikož spolu s podanou žalobou nebyl zaplacen soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, vyzval žalobkyni usnesením ze dne 4. května 2021 k jeho zaplacení ve stanovené 15denní lhůtě. Výzva byla žalobkyni doučena dne 5. května 2021; soudní poplatek žalobkyně zaplatila dne 21. května 2021. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen až po marném uplynutí lhůty k jeho zaplacení, tudíž se k tomuto nepřihlíží, a proto soud prvního stupně předmětné řízení s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 549/19991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „Zsop“) řízení zastavil.3. O nákladech řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že žalobkyně sice zastavení řízení zavinila, avšak žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.4. O vrácení soudního poplatku žalobkyni soud prvního stupně rozhodl dle § 10 odst. 1 věta první Zsop, neboť byl zaplacen tím, kdo k tomu nebyl povinen (žalobkyni poplatková povinnost zanikla).5. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud „usnesení soudu prvního stupně zrušil a rozhodl, že se řízení nezastavuje.“6. Odvolatelka s postupem soudu prvního stupně nesouhlasí, majíc za to, že soudní poplatek za jí podanou žalobu byl zaplacen včas. Soudní poplatek ve výši 2 000 Kč byl uhrazen bankovním převodem realizovaným dne 20. května 2021, na účet soudu prvního stupně byl připsán dne 21. května 2021. Lhůta k zaplacení soudního poplatku je procesního charakteru, tedy plně postačuje, aby poslední den lhůty připadl na den, ve kterém byly kupříkladu kolky dány k poštovní přepravě, či vy zadán příkaz k úhradě (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. dubna 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19).7. Odvolatelka dále namítá, že počátek lhůty k zaplacení soudního poplatku od doručení výzvy nebyl řádně stanoven; lhůta k zaplacení soudního poplatku, bez ohledu na vymezení lhůty k placení, počala běžet až od právní moci usnesení. Tuto svou argumentaci, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2020, sp. zn. 22 Cdo 1933/2019, odvolatelka blíže rozvádí, zdůrazňujíc, že bylo-li usnesení obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku vydáno vyšším soudním úředníkem, lhůta k jeho zaplacení běží až ode dne právní moci tohoto usnesení, nikoliv ode dne jeho doručení.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně dle § 212 o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. Podle § 9 odst. 1 Zsop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.10. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k poplatkové povinnosti se mj. podává, že nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 ZSop), a soud ho proto musel vyzvat k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil (§ 9 odst. 1, 2 ZSop), je lhůta zachována pouze tehdy, jestliže je předepsaná částka, ať už v kolkových známkách, v hotovosti v pokladně, či na bankovním účtu, nejpozději v poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu. Přestože (ne)zaplacení soudního poplatku má nesporně i procesněprávní důsledky, není (ne)zaplacení poplatku procesním úkonem. Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. K tomu srov. zejm. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz.11. Je však nutno dodat, že proti výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu byla podána ústavní stížnost. Ústavní soud shledal ústavní stížnost důvodnou, proto jí vyhověl a napadená usnesení Obvodního soudu pro , adresa, , Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu nálezem ze dne 21. dubna 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, zrušil.12. V uvedeném rozhodnutí Ústavní soud konstatoval, že i po změně zákona o soudních poplatcích (zákonem č. 296/2017 Sb.) setrvává na svém již dříve vyjádřeném názoru (srov. nálezy ze dne 24. února 1997, sp. zn. IV. ÚS 324/96 a ze dne 26. ledna 2001, sp. zn. III. ÚS 738/2000), že lhůta k zaplacení soudního poplatku na základě výzvy soudu je lhůtou procesní a takto ji lze i uplatňovat. Ani od závěrů uvedených v nálezu ze dne 21. května 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18, podle nichž pro zachování lhůty postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku, nemá Ústavní soud důvod se v posuzované věci odchýlit. Ve věci rozhodující soudy zvolily přístup příliš formalistický, nesprávnou intepretací ustanovení § 9 odst. 1 a 2 Zsop a § 55 o. s. ř. v důsledku znemožnily přístup stěžovatelky k soudu a zabránily tomu, aby se stěžovatelka stanoveným postupem mohla domoci svého práva u nezávislého a nestranného soudu.13. Dle Ústavního soudu se v při posuzování povahy lhůty k zaplacení soudního poplatku neuplatní obecná zásada, že peněžitý dluh je splněn, až když se splnění dostane k věřiteli, neboť pokud lze otázku včasnosti zaplacení soudního poplatku vyslovit dvojím způsobem, je třeba zvolit takový způsob výkladu, který méně znesnadňuje přístup ke spravedlnosti. Podmínky a podrobnosti výkonu práva na soudní a jinou právní ochranu jsou svěřeny zákonu (čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Takový zákon a rovněž jeho výklad nesmí popřít samotnou podstatu daného základního práva (čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Při výkladu a aplikaci podústavního práva mají soudy povinnost hledat a volit tu interpretaci, která je ústavně konformní, a nikoliv hledat důvody pro takový výklad, který je v rozporu se základní logikou věci a znemožňuje účastníkům řízení přístup k soudu.14. Ve světle výše uvedených závěrů Ústavního soudu, který mj. zrušil rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu řešící otázku povahy lhůty k zaplacení soudního poplatku, odvolací soud proto uzavírá, že lhůta k zaplacení soudního poplatku je lhůtou procesní, a tudíž zadání příkazu k jeho úhradě v poslední den lhůty k jeho zaplacení bylo postačujícím. Soudní poplatek tak byl v poměrech projednávané věci za podanou žalobu zaplacen včas; důvod pro zastavení řízení dle § 9 odst. Zsop nebyl dán.15. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. k odvolání žalobkyně změnil tak, že se řízení nezastavuje, žalobkyni se zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč nevrací a o nákladech řízení se nerozhoduje.16. Pro úplnost, bez vlivu na výsledek odvolacího řízení, odvolací soud uvádí, že je mu známo usnesení Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 22 Cdo 1933/2019, na něž odvolatelka odkazuje. Se závěry tam vyslovenými se odvolací soud neztotožňuje; senát 14 Cmo odvolacího soudu se ustálil na rozhodovací praxi spočívající v tom, že lhůta k zaplacení soudního poplatku za žalobu (návrh), odvolání či dovolání i v případě, kdy je usnesení vydáno vyšším soudním úředníkem, běží ode dne jeho doručení poplatníkovi. Odvolací soud dodává, že předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo Občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu (ze dne 9. prosince 2020) přijato k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.