14 Cmo 44/2021-289 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením řízení dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), pro nezaplacení soudního poplatku zastavil s tím, že k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá „dle § 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok II.). Soud prvního stupně své rozhodnutí blíže neodůvodnil.2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Předně namítá, že soud prvního stupně měl na danou věc – vzhledem k vydanému předběžnému opatření – aplikovat § 9 odst. 4 písm. a/ ZSop a řízení pro včasné nezaplacení soudního poplatku zastavit neměl, neboť již začal jednat ve věci samé. Řízení dále zatížil zmatečnostní vadou, neboť odvoláním napadené rozhodnutí (včetně výzvy k zaplacení soudního poplatku) vydala v rozporu s právní úpravou (jež cituje) soudní tajemnice (Marie Veisová). Soud prvního stupně navíc v rozporu s právními předpisy výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal pouze zástupci žalobkyně, nikoli však již žalobkyni samotné. Poukazuje rovněž na přípis soudu prvního stupně ze dne 5. ledna 2021, adresovaný Krajskému soudu v Českých Budějovicích (coby insolvenčnímu soudu), jenž se dotazoval na stav předmětného řízení.4. Žalovaný s odvoláním žalobkyně nesouhlasil. Rekapituluje průběh řízení, má za to, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud předmětné řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, zákonem vymezené podmínky, aby soud řízení nezastavil, splněny nebyly. Rozhodování ve věcech soudních poplatků patří (nej)jednodušším úkonům civilního řízení, o nichž nepochybně může rozhodnout soudní tajemnice, názor žalobkyně v tomto směru považuje za lichý. Lichá je i její námitka vůči doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku (toliko) k rukám zástupce účastníka.5. Žalovaný podal odvolání proti výroku II., navrhuje, aby odvolací soud jeho odvoláním napadený výrok zrušil a věci vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. jej změnil tak, že žalobkyni uloží povinnost nahradit mu náklady řízení. Argumentuje tím, že podání žaloby (ani návrhu na nařízení předběžného opatření) nikterak nezavinil, naopak to byla žalobkyně kdo soudní řízní nezaplacením soudního poplatku řízení „zmařila“. Žalovaný vynaložil v řízení náklady právního zastoupení, jež blíže specifikuje a žádá, aby byla žalobkyni uložena povinnost k jejich úhradě. Namítl, že soud prvního stupně pochybil, pokud své rozhodnutí (blíže) neodůvodnil.6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, naopak důvodným shledal odvolání žalovaného vůči výroku o náhradě nákladů řízení.7. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.8. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k poplatkové povinnosti se podává, že:1) Zaplacení soudního poplatku je zpravidla nutným předpokladem pro pokračování řízení po podání žaloby (návrhu, odvolání, dovolání).2) Nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 ZSop), a soud ho proto musel vyzvat k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil (§ 9 odst. 1, 2 ZSop), je lhůta zachována pouze tehdy, jestliže je předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu; nepostačí, je-li podání obsahující soudní poplatek poslední den lhůty odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Nestane-li se tak, soud řízení (nejde-li o některou z výjimek stanovených v zákoně) zastaví.3) Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam.4) Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity.9. Srov. zejm. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sp. zn. 29 ICdo 162/2018, ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 ICdo 156/2018, či ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019 či aktuální usnesení ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 27 Cdo 2870/2019, rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná shodně jako další níže uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz10. Je nepochybné, že žalobkyni vznikla poplatková povinnost již podáním žaloby, tj. již dne 14. července 2020 (§ 4 odst. 1 písm. a/ ZSop); soudní poplatek činí 2 000 Kč (položka 4 bod 1, písm. c/ Sazebníku soudních poplatků).11. Do postupu soudu při vyzývání účastníků k zaplacení soudního poplatku a stanovení lhůty bylo významně koncepčně zasaženo novelou zákona o soudních poplatcích provedenou zákonem č. 296/2017 Sb., účinnou od 29. září 2017; platí, že soud stanoví lhůtu v délce alespoň 15 dnů, pouze ve výjimečných případech může stanovit lhůtu kratší. Takto stanovená, poměrně dlouhá lhůta byla do zákona nově zavedena v důsledku koncepčního průlomu spočívajícího v doplnění poslední věty v § 9 odst. 1 ZSop, podle níž se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží; pokud je poplatek zaplacen po lhůtě, soud řízení zastaví a zaplacený poplatek vrátí postupem podle § 10 ZSop. Důvodová zpráva k uvedené novela zdůraznila, že jako obecný princip zákon stanoví, že pokud nebyl poplatek zaplacen, a to ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem, soud řízení zastaví, s výjimkou případů v tomto ustanovení taxativně uvedených nebo pokud již soud začal jednat ve věci samé.12. Ze spisu se podává, že soudu prvního stupně byla dne 14. července 2020 doručena předmětná žaloba (společně s návrhem na nařízení předběžného opatření); poplatek za podanou žalobu společně s žalobou zaplacen nebyl. Výzva soudu prvního stupně ze dne 16. prosince 2020 k zaplacení soudního poplatku obsahující (i) poučení o následcích nezaplacení poplatku ve stanovené 15ti denní lhůtě, byla žalobkyni (její zástupkyni) doručena 16. prosince 2020; lhůta pro zaplacení poplatku marně uplynula (posledním dnem lhůty byl čtvrtek 31. prosince 2020), soudní poplatek však ani v uvedené (delší) lhůtě zaplacen nebyl.13. Řízení se nezastaví jen, nastal-li některý z taxativně uvedených případů v ustanovení § 9 odst. 4 ZSop. Zabránit zastavení řízení lze tehdy, jestliže poplatník ve lhůtě stanovené soudem pro zaplacení poplatku sdělí okolnosti, které osvědčují nebezpečí prodlení, v důsledku něhož by mu mohla vzniknout újma, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek zaplatit. Takové skutečnosti však žalobkyně netvrdí.14. Pro nezaplacení soudního poplatku soud dále řízení nezastaví mimo jiné tehdy, začal-li již jednat o věci samé. Za „jednání o věci samé“ je třeba považovat – v poměrech občanského soudního řízení – jednání nařízené k projednání věci samé ve smyslu § 115 o. s. ř. Neobstojí tedy názor odvolatelky, že uvedené slovní spojení míří na situaci, kdy soud prvního stupně „zaslal žalovanému žalobu“ a „vydal předběžné opatření“. Nelze přehlédnout, že občanský soudní řád výslovně odlišuje jednání soudu od jeho rozhodovací činnosti (srov. např. § 36 odst. 1 o. s. ř.). Je evidentní, že jednáním je třeba rozumět soudní rok, tj. procesní úkon, v jehož rámci soud vstupuje do přímého styku s účastníky řízení, příp. dalšími osobami. Z hlediska ustanovení § 9 odst. 4 písm. a/ ZSop přitom není relevantní každý soudní rok (např. přípravné jednání podle § 114c o. s. ř.). Právně významný je právě jen soudní rok určený k projednání věci samé, tedy – řečeno jinak – jednání ve smyslu § 115 a násl. o. s. ř. Odtud se zároveň podává, že soud již začal jednat ve věci samé a nemůže tedy rozhodnout o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 4 písm. a/ ZSop), jestliže předseda senátu zahájil první (uskutečněné) jednání, které nařídil k projednání věci samé (§ 115 odst. 1 ve spojení s § 117 odst. 1 o. s. ř.), viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2021, sp. zn. 26 Cdo 3113/2020. Pro úplnost zbývá dodat, že k obsahově shodným závěrům dospěla při výkladu ustanovení § 9 odst. 4 písm. a/ ZSop i odborná literat