2 Cmo 133/2021-79 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením bylo žalobci přiznáno osvobození od placení soudního poplatku ve výši 85% (výrok I.) a dále mu byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 67 500 Kč ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem (výrok II.).Proti němu podal žalovaný odvolání a námitku podjatosti rozhodující soudkyně , Anonymizováno, . V odůvodnění uvedl, že se s napadeným usnesením seznámil při nahlížení do spisu soudu prvního stupně dne 25. 3. 2021. S ohledem na související spor č. j. 74 Cm 59/2020, ve kterém bylo konstatováno promlčení nároku, se v projednávané věci jedná o bezúspěšné uplatnění práva. Připomněl, že ve vyjádření ve věci samé také uplatnil námitku promlčení. Osvobození od placení soudního poplatku je tak nezákonné. Rozhodující soudkyně postupovala nestandardně, pokud přiznala osvobození od placení soudního poplatku právnické osobě, což je v rozporu s judikaturou. Žalovaný je navíc přesvědčen, že žalobkyně své poměry neprokázala hodnověrným způsobem. Žalobu je třeba vnímat jako šikanozní, když je podána tři a půl roku po uzavření smlouvy o prodeji akcií a je podána dle návodu rozhodující soudkyně.Odvolací soud, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), postupoval dle § 218c) o. s. ř. a odvolání žalovaného odmítl, neboť dospěl k závěru, že bylo podáno někým, kdo k jeho podání není oprávněn (§ 218 písm. b) o. s. ř.).Subjektivně legitimován k podání odvolání proti rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku je totiž pouze účastník, jemuž nebylo výrokem rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno anebo mu byla výrokem takového rozhodnutí způsobena nějaká újma na jeho právech (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015). Takovou osobou však není žalovaný, neboť není účastníkem právního vztahu mezi státem a žalobcem, jakožto poplatníkem soudního poplatku. Nepřísluší mu proto namítat, že stát (příslušný soud podle § 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) neměl žalobce osvobodit od soudního poplatku. Subjektivní pocit žalovaného, že bylo rozhodnuto v rozporu s právem, není právně relevantní. Musí objektivně nastat situace, kdy odvolateli není plně vyhověno či je mu způsobena nějaká újma na jeho právech (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1760/2001). O takovou situaci se však nejedná.O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 211, § 151 odst. 1 o. s. ř.).