2 Cmo 144/2021-155 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému 1., společně a nerozdílně s žalovanou 2. (jíž byla povinnost stanovena směnečným platebním rozkazem téhož soudu ze dne 3.2.2020, č. j. 41 Cm 7/2020-11) zaplatit směnečný peníze ve výši 277 133 Kč s 6% úrokem od 14.12.2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 924 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve vztahu k žalované 2. ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 3.2.2020, č. j. 41 Cm 7/2020-11 (výrok II.), uložil žalovanému 1. povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 49 186, 60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž do částky 37 425,40 Kč byla tato povinnost uložena společně a nerozdílně s žalovanou 2., jíž byla tato povinnost stanovena směnečným platebním rozkazem téhož soudu z 3.2.2020, č. j. 41 Cm 7/2020-11 (výrok III.) a žalované 2. uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech námitkového řízení částku 23 522,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).2. V odůvodnění uvedl, že k návrhu žalobkyně z 21.1.2020 byl vydán výše uvedený směnečný platební rozkaz, když nárok je odvozen od platné směnky vlastní vystavené žalovanými dne 3.5.2018 splatné 13.12.2019 ve , Anonymizováno, nikoliv na řad žalobkyně vyplněné na směnečnou sumu 277 133 Kč opatřené doložkou bez protestu, vystavené původně ve formě blankosměnky, jejíž vyplnění bylo sjednáno dohodou v čl. II. odst. 2.5 smlouvy o půjčce z 3.5.2018 č. , Anonymizováno3. Vzhledem k tomu, že se směnečný platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného 1., pak ve vztahu k němu byl tento zrušen.4. Ve včas podaných námitkách žalovaná 2. namítla, že zápůjčka ve výši 170 000 Kč byla účelově vázána na financování zálohy dle čl. 2.1 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvy příkazní uzavřené mezi žalovanými a , Anonymizováno, (dále jen smlouva SOS a ES). Téhož dne uzavřeli žalovaní smlouvu o zápůjčce na 35 000 Kč účelově vázanou na zálohu na koupi pozemku, která byla vrácena, neboť ke koupi pozemku nedošlo. Smlouvu SOS i smlouvu o zápůjčce uzavřeli v jedné provozovně a vyjednali se zástupcem obou společností ES a žalobkyně. Obě společnosti jsou dceřinými společnostmi , Anonymizováno, , jak vyplývá z účetní závěrky ES. S ohledem na špatnou spolupráci se žalobkyní a ES se žalovaní rozhodli k ukončení spolupráce, o čemž byly obě společnosti informovány 20. 7. 2018. Na to reagovala ES dopisem z 22. 8. 2018, ve kterém vyčíslila své nároky, ačkoli pro žalované neprovedla žádnou činnost. Následně byla žalovaným doručena dohoda o narovnání. Žalovaní nebyli nikdy informováni o vyplacení částky 170 000 Kč ES. Vzhledem k tomu, že nedošlo k převodu pozemku, předpokládali, že k realizaci půjčky nedošlo. ES činnosti, ke kterým se zavázala v čl. B.1 smlouvy SOS, neprovedla. Nikdy nedošlo ani k předání díla. Nebyla realizována ani činnost dle čl. C bod C.1 písm. a) smlouvy SOS. Ze strany ES v důsledku toho byla záloha neúčelná, mělo dojít k jejímu vrácení. Sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1% denně je v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatná. Dále namítli, že žalobkyně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaných jako spotřebitelů. Pokud by tak učinila, pak s ohledem na minimální příjmy žalovaných by musela zjistit, že nebudou půjčku schopni do dvou měsíců vrátit. Výše smluvní pokuty je s ohledem na nízké příjmy žalovaných šikanozní a nepřiměřená jejich majetkovým poměrům. Žalovaní považovali ES a žalobkyni za jeden celek. Přepokládali, že půjčka bude poskytnuta až po nabytí pozemku do vlastnictví žalovaných. K tomu však nedošlo.5. Žalobkyně se ve vyjádření k námitkám žalované 2. s nimi vypořádala skutkově i právně a navrhla ve vztahu k ní ponechat směnečný platební rozkaz v platnosti.6. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanými byla dne 3. 5. 2018 uzavřena smlouva o půjčce č. 2971801, na základě které žalobkyně poskytla žalovaným půjčku ve výši 170 000 Kč účelově vázanou na financování zálohy dle smlouvy SOS uzavřené s ES. Účastníci se dohodli, že finanční prostředky budou věřitelem poskytnuty přímo budoucímu zhotoviteli, a to do 30 dnů od podpisu smlouvy (čl. II bod 2.1). Žalovaní se zavázali půjčku zaplatit nejpozději do 3.7.2018. Pro případ jejího nezaplacení pak sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny půjčky. Žalovaní také vzali na vědomí upozornění žalobkyně, že potřebuje půjčené prostředky vrátit v termínu splatnosti, neboť je má po uplynutí tohoto termínu vázány jiným způsobem. Účastníci se dále dohodli na zajištění dluhu z půjčky dvěma zajišťovacími směnkami. Půjčka byla poskytnuta na základě žádosti žalovaných z 3. 5. 2018, ve které žalovaní výslovně prohlásili, že zvážili své majetkové poměry ve smyslu schopnosti splácet půjčku v jimi požadované výši řádně a že ji jsou schopni poskytovateli řádně a včas vrátit. Není vůči nim nařízena exekuce nebo výkon soudního rozhodnutí, není jim známo, že by proti nim byl veden soudní spor o zaplacení finančního plnění, nemají ke dni podání žádosti dluhy nebo závazky vůči třetím osobám nebo orgánům státní správy po termínu splatnosti. Dopisem z 15. 7. 2018 žalovaní od smlouvy SOS odstoupili s ohledem na problémy ve vzájemné spolupráci. Dopisem z 22. 8. 2018 ES žalovaným sdělila, že nemají právo od smlouvy odstoupit a smluvní vztah nadále trvá. Byli vyzváni k obnovení součinnosti s tím, že v případě nezájmu na další spolupráci je možné jednat o ukončení smluvních vztahů. Dále byla vyčíslena hodnota dosud provedených prací. Dopisem z 3.12.2019 žalobkyně odstoupila od smlouvy SOS z důvodu podstatného porušení povinností ze strany žalovaných.7. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť k jednání bez omluvy nedostavil žalovaný 1., ani právní zástupce žalované 2.8. Po provedeném dokazování soudu prvního stupně uzavřel, že nárok uplatněný žalobkyní je nárokem z cenného papíru, když závazek ze směnky je abstraktní a nesporný a proto nemusí její majitel při jejím vymáhání prokazovat, že mu povinný směnečnou sumu dluží. Důkazní břemeno k uplatněným námitkám leží tedy na povinném, přičemž podle čl. I § 17 ZSŠ platí, že kdo je žalovaná ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě ke škodě dlužníka.9. Smlouvu půjčce uzavřenou mezi účastníky vyhodnotil jako platnou, kdy za platné je třeba považovat i závazky z ní plynoucí. Na základě této smlouvy vzniklo žalobkyni právo vyplnit do blankosměnky, která byla vystavena k zajištění závazku ze smlouvy plynoucího doplnit údaje dle dohody o jejím vyplnění. Žalobkyně uplatnila právo z platné směnky vlastní, z ní žalobkyni dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ vznikl vůči žalovaným přímý nárok na zaplacení směněného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou podle § 48 ZSŠ. Žalovaná 2. se uplatněnými námitkami neubránila povinnosti dle jí vystavené směnky plnit.10. Námitka žalované 2., že jí nebylo oznámeno, že došlo k poskytnutí půjčky a kdy neobstojí, když ze smlouvy taková povinnost žalobkyně nevyplývá. Mezi účastníky ani nebylo ujednáno, že by k poskytnutí půjčky mělo dojít až v okamžiku, kdy dojde ke koupi pozemku žalovanými. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovaným půjčku ve výši 170 000 Kč přímo budoucímu zhotoviteli do 30 od podpisu smlouvy a žalovaní prohlásili, že s takovým postupem souhlasí.11. Uzavřená smlouva není zápůjčkou ve smyslu § 2390 o. z., neboť zápůjčka je smlouvou reálnou vznikající přenecháním peněž či jiných zastupitelných věcí vydlužiteli, který je oprávněn k jejich užití dle libosti, tj. na základě vlastní úvahy a nelze ji tak podřadit pod jiný typ smlouvy upravený v o. z. Jedná se proto o smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 o. z. Je také smlouvou spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanými jako spotřebiteli, v důsledku čehož nelze žalovaným odepřít ochranu z tohoto předpisu plynoucí. Při posuzování uvedeného mimosměnečného ujednání jako smlouvy spotřebitelské soud neshledal žádné ujednání, z něhož by bylo možné dovodit, že v rozporu s právní úpravou ochrany spotřebitele představuje zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, které by vykazovalo znaky zneužívající klauzule Na daný závazkový vztah nelze aplikovat zák. č. 257/2016 Sb., který stanoví požadavek na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka před poskytnutím spotřebitelského úvěru, a proto neobstojí námitka žalované 2., že s ohledem na minimální příjmy žalovaných si musela být žalobkyně vědoma, že nejsou schopni za dva měsíce poskytnutý úvěr vrátit. Nadto žalovaní v čl. III bod 3.1 smlouvy prohlásili, že mají zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů, aby mohli závazek řádně a včas splnit. Námitka, že výše smluvní pokuty je šikanozní