2 Cmo 16/2021-72 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 2. 9. 2020, č. j. 49 Cm 74/2020-44, který v této věci činí 13 646 Kč. V odůvodnění usnesení uvedl, že podle tvrzení žalovaného tento nemá žádné příjmy ani majetek a žije z podpory blízkých osob. Nemůže získat zaměstnání, protože je občanem Arménie, kde však od dětství nebyl, neovládá tamní jazyk, nemá platné doklady a nemůže získat nové bez cesty do Arménie, kde mu hrozí vojenská služba. Jsou proti němu vedena tři exekuční řízení na celkovou částku 90 899 Kč. Jeho pravidelným výdajem je zdravotní pojištění ve výši 1 971 Kč měsíčně a nájemné ve výši 11 500 Kč měsíčně. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný přes výzvu soudu k předložení relevantních listin nic nedoplnil a neumožnil tak, aby jeho poměry mohly být v ucelené míře posouzeny. Na základě toho pak uzavřel, že žalovaným nebylo osvědčeno, že splňuje podmínky pro přiznání osvobození od předmětného soudního poplatku.2. Žalovaný se proti usnesení včas odvolal a navrhl jeho změnu tak, že mu osvobození bude přiznáno v plném rozsahu či alespoň zčásti, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně nezohlednil, že žalovaný je pro absenci dokladů a nemožnost si je obnovit fakticky mimo legální pracovní trh a jeho pracovní aktivity legálně nejsou možné. Za této situace mu byl soudem znemožněn přístup k soudu, který je zaručen Listinou základních práv a svobod. I kdyby šlo připustit možnost výdělku mimo legální struktury, pak soud prvního stupně nevzal v úvahu pandemická opatření, která vylučují, aby některý zaměstnavatel tvořil nová pracovní místa. Pokud se tak přece jen stane, zaměstná takový zaměstnavatel přednostně osobu, která nepředstavuje riziko komplikací.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně. Sám pak zjistil, že žalovaný je od 4. 3. 2016 jediným společníkem a jednatelem společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, , která nikdy nezaložila do sbírky listin účetní uzávěrku. Ze sbírky listin se také podává, že do ní bylo založeno vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 29. 6. 2018 v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem , Anonymizováno, pod spisovou značkou , Anonymizováno, ohledně pohledávky ve výši 47 451,90 Kč. Následně bylo do sbírky listin založeno oznámení o skončení této exekuce, a to z důvodu vymožení pohledávky. Zároveň byl zrušen exekuční příkaz na příjem žalovaného z odměny jednatele, exekuční příkaz na obchodní podíl ve výše uvedené společnosti, exekuční příkaz na pohledávku žalovaného u , Anonymizováno, a exekuční příkaz na pohledávku žalovaného u , Anonymizováno, . Vyrozumění i oznámení uvádějí povinného, to znamená žalovaného, s údajem rodného čísla.4. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoli poměrech kteréhokoli z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud přiznat osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.5. V daném případě se žalovaný odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 2020, č. j. 49 Cm 74/2020-44, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 272 000 Kč se 6 % úrokem z této částky od 1. 11. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 906 Kč a dále povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 48 929,60 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.6. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že nelze považovat za pravdivou ani základní okolnost, kterou žalovaný uplatňuje, to znamená, že disponuje pouze arménskými osobními doklady, které jsou již neplatné. Již to, co sám uváděl, tedy že je účasten veřejného zdravotního pojištění, na které platí měsíčně pojistné, zcela vylučuje, aby se stal jeho účastníkem bez toho, aby zde měl nejméně povolený pobyt. Ani na základě platných dokladů , Anonymizováno, republiky by se jeho účastníkem stát nemohl. Z odvolacím soudem zjištěného angažmá žalovaného ve společnosti , Anonymizováno, , kde je jediným společníkem a jednatelem, je také zřejmé, že se musí prokazovat nějakými vyhovujícími osobními doklady. V této souvislosti by samozřejmě platné doklady vystavené , Anonymizováno, republikou stačily. Nicméně ze skutečnosti, že žalovanému bylo orgány České republiky přiděleno rodné číslo, je nepochybné, že se tak stalo v souvislosti s vydáním konkrétního osobního dokladu zdejšími úřady, když se zde žalovaný, jak sám uvádí, nenarodil. I kdyby tento zdejší doklad ztratil platnost, nebylo by nijak nemožné požádat o nový. Konečně, i kdyby bylo pravdou, což je ovšem výše uvedeným vyloučeno a jde tedy o úvahu jen hypotetickou, že žalovaný disponuje pouze propadlými doklady , Anonymizováno, republiky, a i kdyby bylo pravdou, že se do vlasti vrátit nemůže pro překážku, která jej ohrožuje, mohl by požádat o azyl. Odvolací soud přitom nijak neuzavírá, zda služba v ozbrojených silách rodné země, jde-li o , Anonymizováno, , takovou překážkou skutečně je. Je ostatně zcela nemyslitelné, aby žalovaný žil po tak dlouhou dobu na území České republiky bez jakéhokoli oprávnění. Takový život je nepředstavitelný a žalovaný by musel být již dávno vyhoštěn. Již tento důvod tedy neuspěje.7. Ze zjištění soudu prvního stupně je dále patrné, že žalovaný nepravdivě uvádí, že nemá žádný majetek, když vlastní nejméně obchodní podíl ve společnosti , Anonymizováno, a když má dva bankovní účty. Z toho, že byl tento majetek v exekuci postižen, je zřejmé, že se jedná o majetek a pohledávky, které nejsou bezvýznamné. Stav hospodaření společnosti znám není, ale to jen proto, že společnost v rozporu se zákonnou povinností nezakládá do sbírky listin účetní uzávěrky. Za to jako její jednatel odpovídá žalovaný. Proto tento nedostatek informací o hospodaření uvedené společnosti nelze přičíst v jeho prospěch. Lze věřit tomu, že žalovaný nemá žádné zaměstnání, ale tím důvodem zjevně je skutečnost, že podniká prostřednictvím uvedené společnosti. Přehlédnout v této souvislosti také nelze obranné tvrzení uplatněné v dané věci, to znamená, že podle tvrzení žalovaného měla žalobou uplatněná pohledávka vzniknout z důvodu zprostředkování investice žalobce do kryptoměny. Tedy opět se jedná o tvrzené podnikání. Zda povolené nebo nepovolené je vedlejší. Skutečnost, že ve shora uvedeném exekučním řízení byla vymáhaná pohledávka uhrazena, aniž došlo na nucený prodej obchodního podílu žalovaného v uvedené společnosti, jasně ukazuje na další příjmy žalovaného, jež ovšem rovněž nezmínil. Je samozřejmě také pravdivý závěr soudu prvního stupně, že žalovaný, ačkoli byl soudem zřetelně k tomu vyzván, vůbec nic o svých poměrech nedoložil.8. Nově je v odvolání žalovaným uplatněna okolnost pandemie koronaviru Covid-19. Jedná se o okolnost obecně známou, tedy o notorietu. Nelze však souhlasit s tím, že důsledky této pandemie jsou plošné, jak z toho odvolatel vychází. Stejně obecně je totiž známé, že vedle oborů podnikání a profesí, které pandemie zasáhla velmi citelně, někdy až likvidačně (například hostinskou činnost anebo služby vázané na cestovní ruch), jsou však také oblasti, ve kterých se tato pandemie neprojevila nijak významně, a to ani ve smyslu záporném a ani ve smyslu kladném. Velmi častým případem jsou ovšem také obory podnikání a profese, kde dokonce dochází za pandemie k významnému vzestupu. Pandemie také nic nezměnila na tom, že řada podniků sice možná nevytváří nová pracovní místa, ale to zejména proto, že v této době nemají obsazena ani pracovní místa stávající. V době pandemie úspěšné podniky samozřejmě nová pracovní místa vytvářejí.9. Je tedy n