2 Cmo 165/2021-114 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudního poplatku ze žaloby podané v této věci, který činí 125 417 Kč. Uvedl, že žalobce již jednou žádal o osvobození od soudního poplatku a tento návrh byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 7. 2020, č. j. 30 Cm 39/2020-62, které bylo potvrzené usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2020, č. j. 2 Cmo 289/2020-79. Podáním ze dne 1. 4. 2021 požádal žalobce opětovně o osvobození od tohoto soudního poplatku a jako důvod uvedl, že od 5. 1. 2021 splňuje podmínky, aby byl osvobozen od soudního poplatku v této věci, když ve vztahu k němu jako k dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení. Soud obsáhle dovodil, i s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2055/2015 a na důvodovou zprávu k zákonu č. 217/2009 Sb., kterým byl, mimo jiné, změněn § 229 odst. 3 insolvenčního zákona, že dlužníku, který je osobou s dispozičním oprávněním, nemůže svědčit ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích dříve, než když svědčí stejné osvobození insolvenčnímu správci, a že tedy rozhodujícím okamžikem je, kdy je zjištěn úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Tato situace v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , Anonymizováno, pod spisovou značkou KSBR 56 INS 114/2021 nenastala a proto by žalobci tato poplatková výhoda nesvědčila ani v případě, kdyby podal žalobu po 5. 1. 2021. Proto neshledal ani ve světle této skutečnosti ani nadále důvody pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho změnu tak, že mu bude přiznáno osvobození od soudních poplatků alespoň zčásti. Je si vědom, že Nejvyšší soud rozhodl ohledně osvobození od soudních poplatků v souvislosti s insolvenčními řízeními tak, jak to uvedl soud prvního stupně a také později se k tomuto závěru přihlásil. Tento názor však nepovažuje za správný, když zejména poukazuje na to, že není logické vázat osvobození ze zákona na zjištění úpadku, když dlužník nutně musel být v úpadku již před tím a jeho poměry se rozhodnutím o úpadku nijak nezměnily. Uvádí, že se ve stavu úpadku dávno nachází. Když mu nebude přiznána poplatková úleva, vyhne se žalovaný zaplacení jeho závazku. Právě neplacením směnky se žalobce do úpadku dostal. Při tom jen sporná směnka by postačovala k uspokojení všech věřitelů žalobce, kteří jsou tak také v podstatě poškozeni napadeným usnesením soudu prvního stupně.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel předně z okolností, ze kterých vycházel také soud prvního stupně.5. Z usnesení Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 17. 6. 2021, č. j. KSBR 56 INS 114/2021-A-8 dále zjistil, že insolvenční návrh dlužníka, to znamená žalobce v této věci, byl odmítnut. Z insolvenčního rejstříku k označené insolvenční věci zjistil, že insolvenční řízení je již skončeno.6. Třebaže to soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení nevyjádřil, je zřejmé, že správně vyhodnotil otázku projednatelnosti opakovaného návrhu na přiznání osvobození od soudního poplatku, když podobný návrh byl již jednou projednán a pravomocně zamítnut. Také v případě návrhů podle § 138 odst. 1 o. s. ř. platí, že bylo-li již jednou o takovém návrhu pravomocně rozhodnuto, nelze stejný návrh projednat znovu, jak pro tyto případy vyplývá z § 159a odst. 4 o. s. ř. a řízení o takových návrzích je nutno pro neodstranitelnou překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavit podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Jinak tomu může být jen v případě, že nový návrh se opírá o odlišný skutkový stav, než který panoval v době, kdy bylo původně o podobném návrhu rozhodováno. V tomto případě se opakovaný návrh žalobce opírá o jedinou okolnost, to znamená výše zmíněné insolvenční řízení. Tato okolnost nastala až poté, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o původním návrhu na přiznání poplatkové úlevy, tedy nebyla a nemohla být soudem prvního stupně a ani soudem odvolacím doposud posouzena. Z toho vyplývá, že opakovaný návrh se opírá o jiný skutkový stav, než na jakém spočíval návrh původní, a z toho důvodu v tomto případě nebyla překážka věci pravomocně rozhodnuté a soud měl návrh, byť opakovaný, věcně projednat a rozhodnout o něm. To také soud prvního stupně zcela správně učinil.7. Není pravdou, že se soud s okolnostmi, na kterých byl opakovaný návrh založen, nezabýval. Žalobce uplatnil jen jedinou novou okolnost a soud prvního stupně velmi zevrubně dovodil, že ani tato jediná nově uplatněná okolnost nemůže založit důvod, aby byla žalobci přiznána poplatková výhoda, a to ani z části. Soud prvního stupně nesměl znovu se zabývat okolnostmi, které byly uplatněny v rámci původního návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, které již byly soudy obou stupňů posouzeny a o kterých bylo již pravomocně rozhodnuto. Nesměl přezkoumávat již pravomocná rozhodnutí.8. Protože soud prvního stupně vskutku velmi podrobně analyzoval problém, který z opětovného návrh žalobce vyplýval, a protože odvolací soud zastává v této otázce shodné stanovisko jako soud prvního stupně a jako Nejvyšší soud, lze na tyto výstižně formulované důvody jen odkázat jako na věcně zcela správné.9. V této souvislosti se situace změnila oproti tomu, z čeho vycházel soud prvního stupně v tom, že okolnost, o kterou se opětovný návrh žalobce opíral, to znamená shora insolvenční řízení, po jeho rozhodnutí odpadl, když toto řízení skončilo odmítnutím návrhu dlužníka, tedy žalobce v této věci. Potom ani v případě, že by bylo možné vývodům žalobce přitakat, stejně by odvolací soud musel vycházet z toho, že již v důsledku skončení insolvenčního řízení, aniž bylo rozhodnuto o úpadku žalobce jako dlužníka, nelze se ustanovení § 11 odst. 1 písm. n) zákona o soudních poplatcích dovolávat.10. Konečně jestliže insolvenční řízení skončilo, aniž soud konstatoval úpadek dlužníka, tedy žalobce, nelze vůbec uzavřít, že žalobce je ve stavu úpadku. Ostatně opak soudy pravomocně dovodily v rámci předcházejících rozhodnutí o původním návrhu. V opakovaném návrhu ostatně žalobce nic nového o svých poměrech neuvedl. Opětovný návrh stojí výlučně na zahájeném insolvenčním řízení, které však dříve, než mohlo rozhodnutí o opětovném návrhu žalobce na přiznání osvobození do soudních poplatků, skončilo.11. Tedy i ve světle toho, co nově vyšlo najevo v rámci odvolacího řízení, napadené usnesení soudu prvního stupně zcela obstojí. Přesněji řečeno tím spíše obstojí.12. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.