2 Cmo 173/2021-175 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně námitku nedostatku pravomoci českých soudů vznesenou žalovaným společně s námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 15. 1. 2021, č. j. 49 Cm 153/2020-25, jímž bylo vyhověno žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný je občanem , Anonymizováno, a v České republice není přihlášen k pobytu. Příslušnost soudů České republiky shledal podle čl. 7 odst. 1 písm. a/ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. 12. 2012 č. 1215/2012 (Brusel 1 bis), podle něhož lze nárok uplatnit také u soudu toho členského státu, na jehož území leží místo plnění smlouvy. Přitom smlouva je v této souvislosti jen reprezentantem různých závazků a tedy rovněž závazků směnečných. Nároky ze směnky lze proto uplatnit i u soudu podle místa, kde je směnka splatná. Jak soud prvního stupně uvedl, ke stejnému závěru dospěl Evropský soudní dvůr například v rozhodnutí ze dne 14. 3. 2013, zn. C-419/11. Protože předmětná směnka je splatná v Praze, je tím dána pravomoc soudů České republiky v této věci. Soud prvního stupně také dovozoval, že proti jím vydanému usnesení není odvolání přípustné, přičemž odkázal na usnesení Nevyššího soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3853/2017. V tomto smyslu vyznívá i poučení napadeného usnesení.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení za tím účelem, aby ten řádně přezkoumal položení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru. Žalovaný poukázal na povinnost předložit předběžnou otázku podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie. Uvedl, že si je vědom, že Evropský soudní dvůr se již ve vztahu ke směnkám zabýval různými otázkami, které se týkaly příslušnosti soudů členských států Evropské unie. Domnívá se však, že doposud nebyla uvedeným soudem řešena otázka, zda má být poskytnuta speciální ochrana žalovanému jako spotřebiteli za situace, kdy podpis žalovaného na sporné směnce není jeho podpisem. Žalovaný tak neměl ke dni vystavení směnky žádný podnikatelský vztah k výstavci směnky, nebyl členem jeho statutárního orgánu a ani jeho akcionářem. O důvodu směnky neměl žádnou povědomost a jeho osobní jméno a osobní postavení bylo zneužito.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaného nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.).4. Nejprve bylo nutno se zabývat otázkou přípustnosti odvolání v tomto případě. Je skutečností, že Nejvyšší soud v soudem prvního stupně uvedeném rozhodnutí ve vztahu k nedostatku pravomoci a tedy v návaznosti na ustanovení § 103 a § 104 o. s. ř. dovodil, že není namístě vydávat rozhodnutí o příslušnosti soudu, která ji potvrzují, když tato otázka může být vždy znovu soudem přezkoumána. Pravomocně je možné rozhodnout pouze o zastavení řízení pro překážku nedostatku pravomoci. Stejné rozhodnutí ovšem v důvodech poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, č. j. 29 Cdo 4403/2014-252, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem , Anonymizováno, . Stalo se tak ovšem s právní větou, která se otázky, zda je možné podat odvolání proti rozhodnutí soudu, kterým se vyslovuje jeho pravomoc, netýká. Nicméně Nejvyšší soud přezkoumával právě případ, kdy soud prvního stupně zamítl námitku nedostatku pravomoci soudů České republiky a kdy odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud námitku nepříslušnosti zdejších soudů věcně přezkoumal, dovodil, že je dána příslušnost zdejších soudů, a dovolání z toho důvodu zamítl. Z toho vyplývá, že otázky mezinárodní příslušnosti soudů České republiky jsou výjimkou z případů, které má na mysli usnesení Nevyššího soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3853/2017. Odvolání proti napadenému usnesení soudu prvního stupně je proto přípustné a je třeba se jím věcně zabývat.5. Co se týká předběžné otázky, je nutno předně uvést, že tu může položit Evropskému soudnímu dvoru kterýkoli soud členského státu Evropské unie. Tedy, kdyby k tomu shledal důvody, mohl tak učinit soud prvního stupně, a podobně mohl by tak učinit soud odvolací. Jak však žalovaný správně uvádí, stíhá tato povinnost pouze ten soud, který rozhoduje v poslední instanci. To znamená, že v rámci soustavy obecných soudů by tak musel by učinit v tomto případě, byly-li by pro to podmínky, až soud dovolací. Proto nelze napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně, aby se možností položení předběžné otázky zabýval, jak požadoval žalovaný. Z důvodů dále uvedených předpoklady pro položení navrhované předběžné otázky neshledává ani soud odvolací.6. Žalovaný se opírá o dvě jím tvrzené okolnosti. Předně, že je v tomto případě v postavení spotřebitele, a dále, že jeho podpis na předmětné směnce není pravý. Ke druhému tvrzení nevyplývá zatím z obsahu spisu vůbec nic a ani jinak k tomu nevyšlo cokoli najevo. Nelze tedy ani předběžně učinit závěr, že jde o pravý podpis, a ani závěr, že o pravý podpis žalovaného nejde. Tato žalovaným tvrzená okolnost je proto pro rozhodování odvolacího soudu o odvolání žalovaného indiferentní.7. Předmětem tohoto řízení jsou nároky ze směnky. Směnka je ovšem inkorporací zcela abstraktních závazků. Tedy vztahy mezi směnečným věřitelem a směnečnými dlužníky nejsou ani podnikatelské a ani spotřebitelské. Jde o závazky, jejichž předmětem je výlučně zaplacení peněžité částky, která existuje sama o sobě a do které se nepromítá vůbec nic z případných mimosměnečných vztahů účastníků jednotlivého směnečného vztahu. Takový paralelní nesměnečný vztah ostatně nemusí ani vůbec mezi stranami směnečného závazku existovat. V právní praxi však směnka jen poměrně zřídka existuje mezi určitými subjekty jen zcela osamoceně, i když ani takové případy nejsou zcela vzácné. Vhodným příkladem jsou takzvané depozitní směnky. V převažující většině směnečných vztahů však vystupuje směnka v určité návaznosti na obecné právní, zejména závazkové vztahy. Směnky tedy obvykle mají nějaký obecně právní důvod. Činí-li tento obecný důvod, pro který byla určitá směnka vystavena, závazky ze směnky problematickými, lze se toho i ve směnečných vztazích v zásadě dovolávat. Proto vskutku může být významné, zda žalovaný je v tomto případě spotřebitelem. Je však nutno uvážit, že za spotřebitele může být ve vztahu k předmětné směnce pokládán jen potud, pokud je spotřebitelem i v souvisejícím obecném závazkovém vztahu. Nikdy to nemůže pramenit jen ze směnečné listiny samotné. Je tak bezvýznamné, že majitelem směnky je nyní obchodní společnost, tedy zjevně podnikatelský subjekt.8. Z listin, které byly až doposud oběma stranami v tomto řízení předloženy, vyplývá, že remitent sporné směnky , Anonymizováno, a společnost , Anonymizováno, uzavřeli dne 28. 4. 2016 rámcovou smlouvu o investiční spolupráci a o vystavení blankosměnek. Podstatou smlouvy je, že , Anonymizováno, , který je ve smlouvě označen vedle jména a příjmení svým bydlištěm a rodným číslem, poskytne uvedené společnosti peněžní prostředky. V návaznosti na , Anonymizováno, postupně poskytované peněžní prostředky mu označená společnost poskytne postupně směnky, jejichž prostřednictvím pak se má investor dostat zpět ke své investici včetně jejího zhodnocení. Není významné, že ve skutečnosti k žádnému vydávání blankosměnek podle této smlouvy docházet nemá, nýbrž se v ní jen popisuje postupné vytváření směnečných listin v držení společnosti , Anonymizováno, má být předána až směnka zcela vyplněná. Není pochybností o tom, že předmětná směnka je jednou ze směnek uvažovaných touto rámcovou smlouvou. Jde zcela zřetelně o platební směnky jako prostředek placení v budoucnosti. Součástí smlouvy je i prorogační doložka, že pro jakékoli spory, které vzniknou na základě této smlouvy, jsou pravomocné soudy Slovenské republiky. Smlouva je opatřena doložkou, kde nejméně formálně žalovaný, který je určen jménem a příjmením, bydlištěm, datem narození a rodným číslem, potvrzuje, že se seznámil jako rukojmí s obsahem rámcové smlouvy.9. Předmětná smlouva je zcela evidentně smlouvou spotřebitelskou ve smyslu , Anonymizováno, , když na jedné straně stojí remitent ze sporné směnky, o kterém nic neplyne, že v této věci jedná jako podnikatel nebo v rámci své výdělečné činnosti, a proti němu stojí zřetelně podnikatelský subjekt. Z tohoto pohledku ovšem neobstojí prorogační doložka, která je obecně podle čl. 25 Nařízení Brusel 1 bis přípustná, protože je v rozporu s čl. 19 stejného Nařízení; nesplňuje žádnou z jeho podmínek, zejména je uzavřena pro předem jen očekávané spory, nikoli pro spor, který již vznikl. Obdobná ustanovení obsahují i protokoly o předání vlastních směnek. V nich předávajícím je opět společnost , Anonymizováno, a přejímajícím , Anonymizováno, . Zde již bez třeba i jen formální účasti žalovaného. Jedná se opět o spotřebitelské akty a i prorogační doložky v těchto aktec