2 Cmo 181/2021-210 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně třetímu žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 16. 2. 2021, č. j. 13 Cm 93/2019-169, který v této věci činí 135 844 Kč. Uvedl, že vyzval třetího žalovaného usnesením ze dne 22. 4. 2021, č. j. 13 Cm 93/2019-184, aby ve stanovené lhůtě uvedl rozhodné skutečnosti k jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků a aby předložil doklady, které osvědčí jeho současné poměry. Žalovaný 3. ani na tuto výzvu, která mu byla doručena dne 27. 4. 2021, s výjimkou ničím neodůvodněné žádosti o prominutí soudního poplatku nic neuvedl, nevylíčil své majetkové a příjmové poměry a nepředložil žádné doklady. Nebylo tedy možné jeho poměry posoudit a nebylo tedy ani možné dospět k závěru, že splňuje podmínky pro vyhovění jeho návrhu. Proto tomuto návrh soud prvního stupně nevyhověl.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 3. a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Je jedním ze společníků společnosti prvního žalovaného. Předmětem jeho podnikání je hostinská činnost, která v důsledku epidemiologické situaci a s tím spojených opatření vlády nevytvářela žádný zisk. To hodlal soudu osvědčit. Protože se tak nemohlo stát v soudem stanovené lhůtě, navrhl její prodloužení o 14 dnů. Tomu soud nevyhověl. Tímto nedůvodným odepřením prodloužení lhůty bylo soudem třetímu žalovanému odepřeno jedno ze základních ústavních práv. Sám soud uznal, že v případě podaného odvolání do shora uvedeného rozsudku nejde o svévolné a bezdůvodné bránění práva.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.5. Z obsahu spisu dále zjistil, že soud prvního stupně ve výzvě k doplnění návrhu na osvobození od soudního poplatku stanovil třetímu žalovanému dodatečnou lhůtu 20 dnů. Podáním ze dne 11. 5. 2021 požádal třetí žalovaný o prodloužení této lhůty o 14 dnů. Jako důvod uvedl, že mu epidemiologická situace neumožnila včas shromáždit všechny podklady. Přípisem ze dne 17. 5. 2021 soud prvního stupně třetímu žalovanému sdělil, že lhůta nebude prodloužena, protože soud ji shledává dostatečnou. Napadené usnesení soudu prvního stupně bylo soudem odesláno třetímu žalovanému dne 16. 6. 2021 a téhož dne mu bylo doručeno.6. Z toho vyplývá, že soudem stanovená dodatečná lhůty 20 dnů uplynula dnem 17. 5. 2021. Kdyby tato lhůta byla soudem prvního stupně prodloužena o třetím žalovaným navrhovaných 14 dnů, skončila by dnem 31. 5. 2021.7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. V úvahu přichází typicky také důvody zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.8. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana třetího žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda tento žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.10. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že k tomu, aby soud mohl posoudit, zda účastník řízení, který je poplatníkem soudního poplatku, splňuje podmínky pro přiznání úlevy na soudních poplatcích, je nezbytné, aby stejný účastník zcela komplexně a zcela pravdivě osvětlil svoje poměry a aby tvrzení o těchto poměrech v plném rozsahu osvědčil. Jestliže poplatník soudního poplatku tyto poměry osvětlí nedostatečně anebo dokonce vůbec, nelze nikdy dospět k závěru, že tento poplatník splňuje také druhý ze shora uvedených předpokladů.11. V tomto případě třetí žalovaný soudu prvního stupně vůbec nic konkrétního o svých poměrech neuvedl a tím méně o nich cokoliv osvědčil. Je skutečností, že soud prvního stupně obdržel návrh třetího žalovaného na prodloužení soudem stanovené lhůty k doplnění návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně tomuto nevyhověl, což také žalovanému 3. sdělil. Není nutné posuzovat, zda tento postup soudu prvního stupně byl anebo nebyl správný, zda byly předpoklady pro vyhovění návrhu na prodloužení lhůty anebo nikoliv. Z výše uvedených okolností je totiž zřejmé, že třetí žalovaný vůbec nic ke svému návrhu nedoplnil nejen do konce lhůty původně stanovené, to znamená do 17. 5. 2012, ale ani do konce lhůty jím pro prodloužení navrhované, to znamená do 31. 5. 2021. Ve vztahu k soudu prvního stupně byl prostor k doplnění návrhu ještě do té doby, dokud soud prvního stupně napadené usnesení nevydal, to znamená do 14. 6. 2021, ba dokonce ještě do 16. 6. 2021, protože až doručením napadeného usnesení jím byl soud prvního stupně vázán. Nestalo se tak. Při tom soud prvního stupně sice formálně nevyhověl návrhu na prodloužení lhůty k doplnění návrhu žalovaného 3. na osvobození od soudních poplatků, ale fakticky soud poskytl prostor k tomuto doplnění ještě mnohem delší, než třetí žalovaný navrhoval.12. Ostatně vzhledem k tomu, že na rozhodnutí soudů prvního stupně vydaných na základě § 138 odst. 1 o. s. ř. se nevztahuje princip neúplné apelace podle § 205a o. s. ř., když nejde o rozhodování ve věci samé, bylo možné návrh na přiznání poplatkové výhody doplnit ještě v rámci odvolacího řízení. Ani v rámci odvolacího řízení se tak nestalo s nepatrnou výjimkou, že je nově tvrzena hostinská činnost jako předmět činnosti prvního žalovaného. Ani k tomu kusému tvrzení nebylo vůbec nic doloženo.13. Proto soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že třetí žalovaný nijak neosvědčil, že splňuje druhou z výše uvedených podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Protože se na tomto stavu nic podstatného nezměnilo ani v průběhu odvolacího řízení, zůstává zmíněný závěr soudu prvního stupně i nadále odpovídajícím poměrům této věci, zejména pasivitě třetího žalovaného.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.