2 Cmo 193/2021-79 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl žádost žalovaných 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) o jejich osvobození od soudních poplatků za řízení o odvoláních, která podali proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 3. 2021, č. j. 49 Cm 109/2020-47. V odůvodnění usnesení poukázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval, že žalovaný 1. má průměrný měsíční čistý výdělek ve výši 40 000 Kč a žalovaný 2. ve výši 20 000 Kč. Žalovaný 1. vlastní byt a auto a má půjčky v celkové výši cca 2 miliony Kč. Pokud jde o žalovaného 2., tento žádné závazky nedoložil ani netvrdil. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že příjmy žalovaných jim umožňují soudní poplatek ve výši 14 278 Kč zaplatit. Žádost žalovaných byla proto zamítnuta.2. Žalovaní podali proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterých shodně vyjádřili přesvědčení, že podmínky pro jejich osvobození od soudního poplatku splňují, neboť v současné době nedisponují dostatečným množstvím finančních prostředků. Všechny své finanční příjmy přitom uvedli ve vyplněném a potvrzeném formuláři o svých majetkových poměrech. Napadené usnesení je podle žalovaných založeno na domněnkách soudu a nikoli na skutečném stavu věci. Soud se finanční situací žalovaných více nezabýval a velmi stručně své rozhodnutí odůvodnil bez jakýchkoli relevantních argumentů. Nezohlednil ani skutečnost, že ve finančních možnostech žalovaných není uhrazení soudního poplatku, neboť jsou žalováni o zaplacení směnečné sumy ve výši 284 608 Kč, kterou budou muset případně žalobkyni uhradit. Nepřiznáním osvobození od poplatku tak soud prvního stupně porušil právo žalovaných na přístup k soudu, jak je zaručeno ústavními předpisy. Z těchto důvodů žalovaní navrhli zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaných odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodná.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese žadatel o osvobození od soudního poplatku, na němž je i to, aby uvedl skutečnosti rozhodné pro přiznání osvobození. Pokud tak neučiní v žádosti o osvobození od soudních poplatků, vyzve ho k tomu soud, a to zpravidla výzvou k vyplnění potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (vzor o. s. ř. č. 58). Na soudu pak je, aby na základě tohoto potvrzení a dokladů předložených žadatelem, případně i na základě dalších skutečností, které vyjdou najevo z vlastního šetření soudu ohledně poměrů žadatele, posoudil, zda jsou splněny podmínky pro jeho osvobození ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř. Přihlédnout je přitom třeba k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem, u fyzických osob pak i k jejich sociálním poměrům, zdravotnímu stavu apod. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 953 s.). Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.6. Již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud s odkazem na závěry literatury (srov. Putna, M., Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 953) dovodil, že má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti. K tomu lze dále odkázat například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod č. 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či na usnesení téhož soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013. Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.7. Z obsahu spisu se podává, že žalovaní napadli odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 3. 2021, č. j. 49 Cm 109/2020-47, jímž byl vůči nim ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 3. 12. 2020, č. j. 49 Cm 109/2020-14, a jímž jim byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 23 619,20 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaných jsou včasná, přípustná a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaných se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.8. Co se týká osobních, majetkových a výdělkových poměrů, žalovaní žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou učinili součástí svých odvolání proti rozsudku ve věci vydanému, žádným způsobem neodůvodnili, tedy důvody, pro které nejsou schopni soudní poplatek za odvolání zaplatit, neuvedli, stejně jako neuvedli, jaké jsou jejich majetkové a výdělkové poměry. Soud prvního stupně je proto vyzval k předložení vyplněného prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které jim zároveň zaslal.9. Žalovaný 1. v prohlášení jím sepsaném dne 9. 5. 2021 uvedl, že je svobodný, že žádné osoby na něm nejsou finančně závislé, že je vlastníkem blíže nespecifikovaného bytu a blíže nespecifikovaného auta a že má dluhy a půjčky vůči „, Anonymizováno, “ ve výši 130 000 Kč, vůči „, Anonymizováno, “ ve výši 1 200 000 Kč, vůči „, Anonymizováno, “ ve výši 600 000 Kč a vůči „, Anonymizováno, “ ve výši 35 000 Kč. Podle prohlášení činí jeho měsíční příjem z pracovního poměru 40 000 Kč. Tento údaj však není potvrzen zaměstnavatelem žalovaného 1., jak vyžaduje položka III. bod 15. prohlášení. Prohlášení postrádá též údaj o druhu pracovního vztahu, zaměstnavateli a druhu vykonávané práce (položka III. body 13. a 14. prohlášení). Za tohoto stavu věci nelze než konstatovat, že zůstalo zcela nejasno ohledně toho, jaké výše skutečně dosahují příjmy žalovaného 1. z pracovního poměru, když v tomto směru není jím předložené prohlášení úplné a navíc věrohodné pro nedostatky shora zmíněné. Nejasno zůstalo rovněž ohledně toho, jaké výše dosahují měsíční výdaje žalovaného 1., když rubrika určená pro tento údaj v položce IX. bod 35. jím nebyla vůbec vyplněna.10. Totožná situace je u žalovaného 2., který v prohlášení ze dne 9. 5. 2021 jím doplněném k výzvě soudu prvního stupně dne 1. 6. 2021 rovněž neuvedl potřebné údaje týkající se jeho pracovního vztahu, z něhož mu má plynout měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, a rovněž nenechal takto vykázaný příjem svým zaměstnavatelem potvrdit. Ani žalovaný 2. soudu prvního stupně neposkytl informaci o výši svých měsíčních výdajů, když i on ponechal příslušnou rubriku prohlášení nevyplněnou.11. Soudu prvního stupně tak nebyl předestřen úplný obraz o finanční a majetkové situaci žalovaných, v důsledku čehož jakékoli poskytnutí úlevy od jejich poplatkové povinnosti nepřichází v úvahu z důvodu neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního ohledně nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku za podaná odvolání. K tomu odvolací soud dodává, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele, s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vy