2 Cmo 197/2019-350 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se domáhá na žalovaném zaplacení 900 000 Kč s úrokem 6 % od 1. 7. 2009 do zaplacení a s odměnou 3 000 Kč. Uvedl, že žalovaný vystavil dne 29. 12. 2008 vlastní směnku na řad žalobce na žalovanou jistinu se splatností 30. 6. 2009, která je opatřena doložkou bez protestu. Směnka předložená k placení nebyla žalovaným zaplacena.2. Soud prvního stupně žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 19. 9. 2011, č. j. 45 Cm 151/2011-9. V tehdy platné třídenní námitkové lhůtě žalovaný namítal, že dne 25. 12. 2008 havaroval s automobilem značky , Anonymizováno, který patřil žalobci. Přestože žalobce žalovanému nikdy výši škody na vozidle nevyčíslil, donutil jej podepsat dne 29. 12. 2008 předmětnou směnku, tedy pod nátlakem. Žalobce havarovaný automobil prodal podle názoru žalovaného proto, aby nebylo možno zjistit skutečnou výši škody, kterou považuje za smyšlenou. Namítal také nepředložení směnky k placení. Konečně v tomto podání uvedl, že nárok na náhradu škody je uplatněn u pojišťovny, ale je v souvislosti s tímto nárokem vedeno trestní řízení u Okresního soudu , adresa, pod spisovou značkou 2 T 213/2009.3. Při prvním jednání, na kterém byly projednávány výše uvedené námitky žalovaného a které se konalo před soudem prvního stupně dne 22. 11. 2011, žalovaný rozvedl tvrzení k výše uvedeným námitkám. Při tomto jednání žalovaný učinil ohledně povahy vztahů, které byly mezi ním a žalobcem první zmínku, když uvedl, že poté, kdy ukončil zaměstnání u žalobce, ten po něm ihned začal směnečnou sumu vymáhat. Druhou zmínkou podporoval námitku nedostatku svobodné vůle, když uvedl, že v době, kdy směnku podepsal, byl zaměstnancem žalobce a obával se ztráty zaměstnání. V podání datovaném 29. 12. 2011, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 30.12.201, žalovaný nově uvedl, že předmětný automobil svěřil žalobce jakožto zaměstnavatel svému zaměstnanci, to znamená žalovanému, aby s ním provedl jízdu do restaurace nacházející se v obci , adresa, pro nápoje. Z toho dovozoval, že výše jeho povinnosti k náhradě škody, která byla způsobena z nedbalosti, může být nejvýše v rozsahu čtyřnásobku jeho výdělku. Nově také namítal, že havárii nezavinil, a proto není povinen škodu hradit žalobci vůbec.4. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v platnosti, co se týká výroků ve věci samé. Zčásti zrušil pouze výrok stejného směnečného rozkazu o náhradě nákladů řízení, a to s výjimkou částky odpovídající žalobcem zaplacenému soudnímu poplatku. Konečně uložil žalovanému uhradit žalobci na náhradu zbývajících nákladů právního zastoupení celého dosavadního řízení částku 118 483,20 Kč.5. Soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti a projednatelnosti jednotlivých námitek, jak byly postupně žalovaným uplatňovány. Při tom uzavřel, že námitku vzniku škody při výkonu práce v rámci pracovního poměru mezi žalobcem a žalovaným považoval soud prvního stupně za opožděnou. Mimoto též za neprokázanou. Nakolik žalovaný včas vznesl námitku týkající se výše škody, pak soud konstatoval, že ta není konkrétní, když žalovaný neuvedl, jakou výši škody považuje za odpovídající. Považoval ji proto za neprojednatelnou. Vyslovil při tom názor, že taková námitka je případná pouze v případě blankosměnek a o tu zde nejde.6. K námitce nepředložení směnky k placení soud uzavřel, že tato námitka by měla dopad pouze tehdy, kdyby žalovaný ve lhůtě směnečným platebním rozkazem stanovené směnku zaplatil, což se nestalo.7. Co se týká námitky, že žalovaný dopravní nehodu, jejíž existence je nepochybná, nezavinil, opřel se soud prvního stupně o závěry, které v této věci učinila Policie ČR a o pravomocný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2014, č. j. 9 To 45/2014-644, kterým byl žalovaný pravomocně uznán vinným z úvěrového podvodu, který spočíval v tom, že nepravdivě tvrdil, že byl ohrožen jiným motorovým vozidlem s cílem, aby bylo získáno plnění z pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla této jako viník neprávem označené osoby.8. Podrobně se soud prvního stupně zabýval proto pouze námitkou, že žalovaný předmětnou směnku podepsal nesvobodně. K této námitce provedl dokazování účastnickým výslechem žalovaného a dále svědeckými výslechy. Vyslechl , Anonymizováno, , jehož majetek byl při dopravní nehodě poškozen a který viděl nehodu i následné události, a dále vyslechl , Anonymizováno, , bratra žalovaného, a , Anonymizováno, , matku žalovaného, se kterými v rozhodné době žalovaný žil ve společné domácnosti.9. Výhrůžky popisoval při své účastnické výpovědi jen žalovaný. Bezprostředně po dopravní nehodě a po odtažení poškozeného vozidla do dílny jej, podle této výpovědi, žalobce vyzval, aby jej odvezl do jeho bydliště. Tam mu vyhrožoval bezprostředním útokem, přiložil mu k hlavě pistoli, a dále mu vyhrožoval tím, že pokud škodu na vozidle nezaplatí, stane se něco jemu i jeho rodině, mohl by jej navštívit boxer , Anonymizováno, . Po té odjel domů. V následujících dnech docházel do zaměstnání u žalobce, kde jej měl napadat žalobce a také jeho bratr , Anonymizováno, . Po dopravní nehodě a návštěvě u žalobce v den nehody byl žalovaný rozrušený a bral léky na uklidnění. To potvrdili i bratr a matka žalovaného. Svěřil se jim, že na něj žalobce činí nátlak, aby škodou uhradil. Žalovaný, jeho matka a jeho bratr uvažovali, zda se neobrátit na policii, ale nakonec od toho upustili. Žádného výhružného jednání žalobce přítomni nebyli a vycházeli pouze z toho, co jim žalovaný sdělil. Bratr žalovaného druhý den zašel do autodílny, kde žalovaný pracoval a kam tento svědek docházel již dříve. Jednání žalobce popisoval jako korektní. Žalobce se pouze obrátil na svědka s tím, zda jde uhradit škodu. Bratr žalobce , Anonymizováno, chodil po dílně a naznačoval bojové pohyby, ale svědek toto chování u něho zaznamenal již v době před předmětnou dopravní nehodou a považoval to za styl jmenovaného. Svědek , Anonymizováno, byl přítomen, když se po nehodě dostavil na místo žalobce jako majitel havarovaného vozidla. Žalovanému nadával kvůli způsobené škodě. Žádné výhrůžky však nezazněly. Konečně v den podpisu směnky přijel žalobce před dům, kde žalovaný, jeho bratr a jeho matka bydleli. Na zatroubení klaksonem žalovaný sešel dolů a nastoupil do auta. Bratr a matka žalovaného z toho usoudili, že se jedná o smluvené setkání. Po návratu domů žalovaný těmto svědkům sdělil, že podepsal směnku. Jeho bratr věděl, že jde o směnku na 900 000 Kč, matce to žalovaný sdělil až později.10. Soud konstatoval, že žalovaný je směnečně zavázán směnkou, kterou žalobce předložil a která je platnou směnkou vlastní s obsahem, jak byl tvrzen již v žalobě. Je nepochybné a vyplynulo to i z trestního řízení, že žalovaný způsobil dopravní nehodu, při které poškodil automobil žalobce. Za nepochybné považoval soud i to, že předmětná směnka se týká náhrady škody způsobené žalovaným na havarovaném vozidle žalobce.11. Co se týká materiální kvality podpisu žalovaného na sporné směnce z hlediska svobody vůle, pak soud sice uvěřil tomu, co svědci vypověděli, z těchto výpovědí se nedostatek svobody vůle při podpisu směnky nepodává. Nakolik to zmínil bratr žalovaného a jeho matka, pak vycházeli jen z toho, co jim měl žalovaný sdělit. Výpovědi žalovaného pak soud neuvěřil. Předně proto, že jeho výpověď nepodporují jiné důkazy. Dále proto, že s těmito tvrzením žalovaný přišel teprve po třech letech až v tomto řízení. Nezmínil tyto okolnosti ani v trestním řízení, které se týkalo sejné dopravní nehody. Konečně v tomto trestním řízení byl odsouzen za pojistný podvod, když žalovaný záměrně lhal, aby bylo získáno plnění z cizího pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla. Tedy z pojištění osoby, o které žalovaný nepravdivě uváděl, že nehodu zavinila. Jak ze šetření Policie ČR o nehodě tak také z trestního řízení vyplanulo, že tomu tak nebylo. Proto považoval tuto námitku za neprokázanou.12. Nakolik soud zčásti zrušil výrok směnečného platebního rozkazu o náhradě nákladů řízení, reagoval tak na pozdější zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., ze které soud původně vycházel.13. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázal na zrušení třídenní lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2012, spisové značky Pl. ÚS 16/12. Již při jednání před soudem prvního stupně dne 22. 11. 2011 žalovaný uváděl, že předmětná směnka měla krýt škodu na vozidle, které žalobce jako zaměstnavatel zapůjčil žalovanému coby zaměstnanci. K tomu k výzvě soudu žalovaný předložil důkazní návrhy a mezi nimi úřední záznam policie, ve kterém žalobce uvádí, že vozidlo půjčil zaměstnanci, to je žalovanému a poslal jej do restaurace pro pití. To soud přehlíží. Je zřejmé, že se jednalo o služební jízdu. Jde tedy o škodu vzniklou v rámci pracovněprávního vztahu a takovou pohledávku nelze zajistit směnkou. Soud také neprávem pominul nepodepsaný notářský zápis, kde se ho