2 Cmo 203/2021-191 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně potvrdil usnesení č. j. 49 Cm 60/2019-174, které bylo vydáno dne 10. 5. 2021 asistentem soudce Městského soudu v Praze , tituly před jménem, . V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobce byl uvedeným usnesením vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání, které podal proti rozsudku ve věci vydanému, přičemž poplatek byl stanoven podle položky 22. bod 1. písm. a/ ve spojení s položkou 1. bod 4. sazebníku soudních poplatků ve výši 2 374 479 Kč. Žalobce podal proti tomuto usnesení námitky s odůvodněním, že usnesením ze dne 16. 1. 2020, č. j. 49 Cm 60/2019-79, již bylo rozhodnuto o jeho osvobození od soudních poplatků a tedy soudní poplatek nemůže být po něm požadován. Důvody, pro které mu osvobození od poplatkové povinnosti bylo přiznáno, přitom podle žalobce trvají. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesení, na které žalobce v námitkách odkazuje, mu výslovně přiznává osvobození od soudního poplatku za návrh na zahájení řízení, a tedy poplatková povinnost za podané odvolání jím není dotčena. Usnesení vydané asistentem soudce je proto podle soudu prvního stupně správné.Žalobce se proti usnesení odvolal a navrhl jeho zrušení. Uvedl, že odvolání považuje za přípustné, třebaže podle poučení daného soudem prvního stupně ho odvoláním napadnout nelze. Podle žalobce postupuje soud prvního stupně v řízení rozporně, neboť proti usnesení ze dne 11. 7. 2019, č. j. 49 Cm 60/2019-36, které rovněž vydal asistent soudce, odvolání připustil, zatímco v případě usnesení ze dne 4. 6. 2021, č. j. 49 Cm 60/2019-180, které vydala soudkyně , Anonymizováno, , žádný opravný prostředek dle poučení přípustný není. Podle přesvědčení žalobce je tak oprávněn odvolání k Vrchnímu soudu v Praze podat. Žalobce v odvolání popsal skutečnosti, které podle něj zakládají jeho právo na přiznání osvobození od soudního poplatku. Soudu prvního stupně vytkl, že usnesení je nepřezkoumatelné, když námitky žalobce byly pouze shrnuty jako nedůvodné bez podrobnějšího zdůvodnění.Podle ustanovení § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků. Tímto předpisem je zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, podle jehož ustanovení § 9 odst. 2 může účastník podat proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, námitky do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné.V posuzované věci směřuje odvolání žalobce proti usnesení, kterým soudkyně senátu 49 Cm Městského soudu v Praze rozhodla postupem podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. o námitkách, které žalobce podal proti usnesení vydanému asistentem soudce , Anonymizováno, , a to tak, že jím vydané usnesení ze dne 10. 5. 2021, č. j. 49 Cm 60/2019-174, potvrdila. Vzhledem k tomu, že podle shora citovaného ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. není proti takovému usnesení odvolání přípustné, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 218 písm. c/ ve spojení s § 218c o. s. ř. a odvolání žalobce bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2, písm. a/ o. s. ř.) odmítl jako nepřípustné.Nelze přitom žalobci přisvědčit v jeho úvaze, že soud prvního stupně postupuje rozporně, když v případě usnesení ze dne 11. 7. 2019, č. j. 49 Cm 60/2019-36, odvolání připustil, zatímco v případě napadeného usnesení nikoli. Žalobce totiž pomíjí, že usnesením prvně uvedeným bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, přičemž přípustnost odvolání proti takovému usnesení vyplývá z ustanovení § 201 o. s. ř., neboť se nejedná o žádný z případů, jak je vyjmenovává ustanovení § 202 o. s. ř. V případě nyní žalobcem napadeného usnesení jde však o situaci odlišnou, neboť odvolání proti tomuto usnesení vylučuje ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., jak již výše bylo konstatováno.K dalším výtkám a argumentaci žalobce v jím podaném odvolání odvolací soud uvádí, že s ohledem na nepřípustnost odvolání k nim nemohl při svém rozhodování přihlížet a tedy se jimi jakkoli zabývat.O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému.