2 Cmo 214/2021-80 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalovaného 1. a žalovaného 3., shodně ze dne 23. 2. 2021, proti směnečnému platebnímu rozkazu stejného soudu ze dne 30. 11. 2020, č. j. 49 Cm 99/2020-13. Soud uvedl, že uvedený směnečný platební rozkaz nabyl vůči žalovaným 1. a 3. právní moci dne 16. 12. 2020. Námitky těchto žalovaných, ve kterých shodně namítají místní nepříslušnost soudu prvního stupně a dovolávají se místní příslušnosti Krajského soudu v , adresa, , jsou proto opožděné. Nad to soud prvního stupně poznamenal, že tyto námitky by stejně nebyly důvodné, protože žalobce využil možnosti dané ustanovením § 87 písm. e) o. s. ř. podat žalobu u krajského soudu, v jehož obvodu leží platební místo směnky, ze které uplatnil v tomto řízení nárok. Platebním místem směnky je , adresa, a žalobce tedy mohl podat žalobu u Krajského soudu v , Anonymizováno, .2. Proti tomu se odvolali žalovaní 1. a 3. samostatnými odvoláními, ve kterých shodně navrhují zrušení směnečného platebního rozkazu. Rovněž odůvodnění těchto odvolání jsou totožná. Uvádí se v nich, že žaloba se týká neplnění smlouvy v místě sídla společnosti žalovaného 1., kde leží také místo plnění smlouvy. Tomu neodpovídá místní příslušnost Krajského soudu v , Anonymizováno, . Mezi žalobcem a prvním žalovaným bylo uzavřeno více smluv se stejným místem plnění. Mimoto první žalovaná žádný nesplacený dluh vůči žalobci neeviduje a všechny závazky vůči žalobci považuje za uhrazené.3. Proti tomuto usnesení se odvolal i druhý žalovaný, ale žádné důvody, pro které usnesení soudu prvního stupně napadá, neuvedl.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Vyšel při tom zcela ze skutečností, ze kterých vycházel i soud prvního stupně a které mají oporu v obsahu spisu.6. Ze směnečného platebního rozkazu soudu prvního stupně nadto zjistil, že všichni žalovaní v něm byli řádně poučeni o nutnosti podat námitky proti němu do 15 dnů od jeho doručení s tím, že v nich musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají. Byli zároveň poučeni, že námitky, které nebudou podány v uvedené lhůtě, budou soudem odmítnuty. Je nutno zdůraznit, že námitkou, kterou bylo nutno podat v uvedené námitkové lhůtě, je rovněž námitka místní nepříslušnosti soudu, který směnečný platební rozkaz vydal.7. Protože první a třetí žalovaný podali tyto námitky dlouho po té, kdy směnečný platební rozkaz vydaný v této věci soudem prvního stupně nabyl účinků pravomocného rozsudku ve vztahu k těmto žalovaným, musel soud prvního stupně tyto opožděné námitky podle § 175 odst. 2 o. s. ř. odmítnout. Nakolik soud navíc poučil žalované 1. a 3. o tom, že jejich námitka by tak jako tak nebyla důvodná, je nutno s jeho vývody souhlasit.8. Není pochybností, že s ohledem na sídlo prvního žalovaného a bydliště třetího žalovaného je podle § 85 odst. 1 a 3 o. s. ř. jejich obecným soudem Okresní soud v , Anonymizováno, . Z toho pak vyplývá, že v případech, kdy v prvním stupni rozhodují krajské soudy, je soudem obecně v této věci příslušným Krajský soud v , adresa, podle § 85a o. s. ř. Tedy žalobce mohl podat žalobu v této věci u soudu posledně uvedeného. Soud prvního stupně však také zcela správně upozornil, že žalobce měl vedle možnosti podat žalobu u soudu podle obecného soudu žalovaných také možnost ji podat, a to zcela podle jeho suverénního výběru, u soudu, v jehož obvodu leží platební místo sporné směnky. Protože platebním místem sporné směnky je , adresa, , mohl žalobce podat žalobu rovněž u soudu prvního stupně. Tím, že tuto možnost volby využil, založil tím místní příslušnost Krajského soudu v , Anonymizováno, , který se tak stal soudem jedině místně příslušným.9. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.10. Přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně se týká výlučně námitek prvního a třetího žalovaného. Protože žalovaní v této věci jsou samostatnými účastníky řízení podle § 91 odst. 1 o. s. ř., jedná každý z nich jen sám za sebe. Proto druhému žalovanému v tomto případě chybí subjektivní legitimace k tomu, aby podával odvolání ve prospěch prvního a třetího žalovaného, když jej, tedy druhé žalovaného, se napadené usnesení soudu prvního stupně žádným způsobem nedotýká.11. Proto odvolání druhého žalovaného bylo odvolacím soudem odmítnuto podle § 218 písm. b) o. s. ř., protože bylo podáno někým, kdo nebyl k podání odvolání proti napadenému usnesení žádným způsobem oprávněn.12. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné nutné náklady řízení nevznikly, neučinil v tomto odvolacím řízení žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána ani jemu.