2 Cmo 234/2021-36 — Vrchní soud v Praze

1. Směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 5. 2021, č. j. 56 Cm 24/2021-14, soud prvního stupně uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz ve výši 105 255,38 Kč (výrok a/), 6% úrok p. a. od 16. 10. 2020 do zaplacení (výrok b/), směnečnou odměnu ve výši 350,85 Kč (výrok c/) a náhradu nákladů řízení ve výši 25 754,20 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok d/).2. Proti jeho výroku d/ podal žalovaný 2. včasné odvolání, ve kterém navrhl, aby soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Namítl, že mu spolu s předžalobní výzvou nebyla zaslána plná moc právního zástupce žalobce a dosud mu nebyla předložena ani směnka samotná, ačkoliv o její předložení žalobce opakovaně žádal (emailem z 18. 3. 2021, 1. 4. 2021, 7. 4. 2021, 10. 5. 2021, 13. 5. 2021, 14. 5. 2021). Předložení směnky k placení je přitom povinností žalobce podle čl. I § 38 odst. 1 ZSŠ. Podání žaloby je předčasné a pravděpodobně motivované vidinou přiznání náhrady nákladů řízení.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl jeho zamítnutí. Žalovaný 2. byl k zaplacení žalované částky řádně vyzván, přesto dluh nezaplatil. Do vydaného směněného platebního rozkazu ani nepodal námitky. V komunikaci se žalobcem opakovaně uváděl, že pohledávku popírá, z čehož žalobce nabyl dojmu, že nehodlá ničeho uhradit. Nebylo povinností žalobce spolu s předžalobní výzvou zaslat plnou moc k zastupování. Výzva splňuje zákonné požadavky, tj. obsahuje vylíčení skutkového stavu, označení žalobce, specifikaci příslušenství. Žalovaný 2. jako avalista nemá právo požadovat předložení směnky podle čl. I § 38 ZSŠ. Nepředložení směnky k placení směnečnému rukojmí nemá nikdy za následek zánik práv ze směnky.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok d/ směnečného platebního rozkazu podle § 212 o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142a o. s. ř. žalobce, který měl v úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení, proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě 7 dnů před podáním návrhu za zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty.6. Z obsahu spisu se podává, že žalobce vyzval žalovaného 2. k zaplacení dluhu předžalobní výzvou z 26. 2. 2021 (podle § 142a o. s. ř.), ve které je dluh, jehož zaplacení je předmětem řízení, přesně definován (směnka vystavená 23. 2. 2016, jejíž je žalovaný 2. avalem), důvodem (směnka vlastní znějící na směnečný peníz 105 255,38 Kč vystavená dne 23. 2. 2016 v Praze na řad žalobce podepsaná žalovaným 2. jako avalem), a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu byla zásilka žalovanému zaslána prostřednictvím , Anonymizováno, . Ostatně žalovaný 2. doručení nerozporoval.7. Vzhledem k tomu, že žalobce před podáním žaloby (dne 14. 5. 2021) žalovaného 2. vyzval výzvou ze dne 26. 2. 2021 k zaplacení dluhu (ze směnky vystavené dne 23. 2. 2016 v Praze na směnečný peníz ve výši 105 255,38 Kč na řad žalobce vystavené žalovaným 1., jejíž je žalovaný 2. avalem), vznikla mu tím, za situace, kdy byl ve věci vydán směnečný platební rozkaz výše uvedený, povinnost hradit úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 281 Kč a náklady za právní zastoupení žalobce sestávající se z odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby po 5 340 Kč (za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzvu podle § 6, 7.5, 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT), 21% DPH 3 553,20 Kč.8. Námitka žalovaného 2., že mu nebyla předložena směnka k placení, je v souvislosti s nárokem na přiznání náhrady nákladů řízení bez významu, neboť taková námitka by mohla být předmětem přezkumu jenom v souvislosti s námitkami do směnečného platebního rozkazu. Námitka, že mu spolu s předžalobní výzvou nebyla předložena plná moc k zastupování žalobce, neobstojí, neboť takovou povinnost žádný právní předpis neukládá. Plnou moc k zastupování žalobce jeho právní zástupce předložil spolu s podáním žaloby a v návaznosti na její předložení pak žalobci přísluší v rámci přiznání náhrady nákladů řízení náhrada za úkon právní služby za zaslání předžalobní výzvy, jak výše uvedeno. Podání žaloby nelze považovat ani za předčasné, když předmětem žaloby je zaplacení směnky splatné dne 15. 10. 2020 a žaloba byla podána k soudu dne 14. 5. 2021.9. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud výrok d/ směnečného platebního rozkazu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který byl v odvolacím řízení úspěšný, náleží náhrada nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení žalobce v odvolacím řízení sestávající se z jedné poloviny úkonu právní služby po 2 670 Kč (za vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 2 písm. c) AT), jedné náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH 623,70 Kč.