2 Cmo 271/2021-38 — Vrchní soud v Praze

1. Směnečným platebním rozkazem ze dne 4. 6. 2021, č. j. 49 Cm 78/2021-12 soud prvního stupně uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz ve výši 82 462,02 Kč (výrok a/), 6% úrok p. a. od 16. 10. 2020 do zaplacení (výrok b/), směnečnou odměnu ve výši 274,87 Kč (výrok c/) a náhradu nákladů řízení ve výši 18 596,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok d/).2. Proti jeho výroku d/ podal žalovaný 2. včasné odvolání, ve kterém navrhl, aby soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Namítl, že mu spolu s předžalobní výzvou nebyla zaslána plná moc právního zástupce žalobce a dosud mu nebyla předložena ani směnka samotná, ačkoliv o její předložení žalobce opakovaně žádal (emailem z 18. 3. 2021, 1. 4. 2021, 7. 4. 2021, 10. 5. 2021, 13. 5. 2021, 14. 5. 2021). Předložení směnky k placení je přitom povinností žalobce podle čl. I § 38 odst. 1 ZSŠ. Podání žaloby je předčasné a pravděpodobně motivované vidinou přiznání náhrady nákladů řízení.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl jeho zamítnutí. Do vydaného směněného platebního rozkazu žalovaný 2. nepodal námitky. V komunikaci se žalobcem opakovaně uváděl, že pohledávku popírá, z čehož žalobce nabyl dojmu, že nehodlá ničeho uhradit. Nebylo povinností žalobce spolu s předžalobní výzvou zaslat plnou moc k zastupování. Výzva splňuje zákonné požadavky, tj. obsahuje vylíčení skutkového stavu, označení žalobce, specifikaci příslušenství. Žalovaný 2. jako avalista nemá právo požadovat předložení směnky podle čl. I § 38 ZSŠ. Nepředložení směnky k placení směnečnému rukojmí nemá nikdy za následek zánik práv ze směnky.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok d/ směnečného platebního rozkazu podle § 212 o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142a o. s. ř. žalobce, který měl v úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení, proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě 7 dnů před podáním návrhu za zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty.6. Z obsahu spisu se podává, že žalobce vyzval žalovaného 2. k zaplacení dluhu předžalobní výzvou z 26. 2. 2021 (podle § 142a o. s. ř.), ve které je dluh, jehož zaplacení je předmětem řízení, přesně definován (směnka vystavená 9. 5. 2018, jejíž je žalovaný 2. avalem), důvodem (směnka vlastní znějící na směnečný peníz 82 462,02 Kč vystavená dne 9. 5. 2018 v Praze na řad žalobce podepsaná žalovaným 2. jako avalem), a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu byla zásilka žalovanému zaslána prostřednictvím České pošty. Ostatně žalovaný 2. doručení nerozporoval.7. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, jímž bylo návrhu v celém rozsahu vyhověno. Žalobce tak má proti neúspěšnému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení. Ty jsou dle soudu prvního stupně představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 137 Kč, odměnou za 2, 5 úkonu právní služby po 4 420 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání jednoduché předžalobní výzvy podle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), třemi náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT) a 21% DPH ve výši 2 509,50 Kč.8. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně názoru, že žalobci by za výzvu k plnění náležela odměna za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, neboť tato obsahuje základní skutkový a právní rozbor a předchází návrhu ve věci samé, nicméně v situaci, kdy žalobce se do výroku o nákladech řízení neodvolal, ponechal jej odvolací soud bez změny.9. Námitka žalovaného 2., že mu nebyla předložena směnka k placení, je v souvislosti s nárokem na přiznání náhrady nákladů řízení bez významu, neboť taková námitka by mohla být předmětem přezkumu jenom v souvislosti s námitkami do směnečného platebního rozkazu.10. Námitka, že mu spolu s předžalobní výzvou nebyla předložena plná moc k zastupování žalobce, neobstojí, neboť takovou povinnost žádný právní předpis neukládá. Plnou moc k zastupování žalobce jeho právní zástupce předložil spolu s podáním žaloby a v návaznosti na její předložení pak žalobci přísluší náhrada nákladů řízení za právní zastoupení.11. Podání žaloby nelze považovat ani za předčasné, když předmětem žaloby je zaplacení směnky splatné dne 15. 10. 2020 a žaloba byla podána k soudu dne 14. 5. 2021.12. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud výrok d/ směnečného platebního rozkazu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který byl v odvolacím řízení úspěšný, náleží náhrada nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení žalobce v odvolacím řízení sestávající se z jedné poloviny úkonu právní služby po 2 210 Kč (za vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 2 písm. c) AT), jedné náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH 527,10 Kč.