2 Cmo 316/2020-116 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh žalovaného na povolení placení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10.12.2019, č. j. 56 Cm 35/2019-51 ve splátkách (část I. výroku). Dále zamítl návrh žalovaného na prodloužení lhůty k zaplacení stejného soudního poplatku (část II. výroku). Zastavil odvolací řízení o zmíněném odvolání (část III. výroku). Konečně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků (výrok IV.).2. Soud uvedl, že žalovaný nezaplatil soudní poplatek z výše uvedeného odvolání a byl proto vyzván k jeho úhradě v dodatečné lhůtě. Na to žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků. Tento návrh byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 4.3.2020, č. j. 56 Cm 35/2019-83, které bylo potvrzené unesením odvolacího soudu ze dne 24.7.2020, č. j. 2 Cmo 108/2020-93. Na to byl žalovaný soudem prvního stupně opětovně vyzván, aby soudní poplatek zaplatil ve stanovené lhůtě deseti dnů. V rámci této lhůty podal žalovaný návrh, aby mu bylo povoleno placení soudního poplatku ve splátkách anebo aby mu byla prodloužena lhůta k jeho úhradě. Předmětný soudní poplatek doposud nebyl zaplacen.3. Vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2015, spisové značky 22 Cdo 1679/2015 nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8.3.2013, spisové značky As 8/2013 soud prvního stupně dovodil, že v případě soudních poplatků, které jsou splatné podáním návrhu, není žádost o povolení splátek soudního poplatku nebo posečkání s jeho úhradou přípustná. Proto zamítl oba návrhy žalovaného. Zároveň však, též s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.1.2014, spisové značky 2 Aps 11/2013, vyšel z toho, že předmětné žalobcovy návrhy je nutno posoudit podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, zda jsou podmínky, aby bylo upuštěno od zastavení řízení a věcně odvolání projednáno. Konstatoval, že žalovaný ve svých podáních nijak neosvědčil okolnosti, které by mohly vést k závěru, že by existovalo nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla být způsobena újma a že daný soudní poplatek bez své viny nemohl doposud zaplatit. Jediná uvedená okolnost, že nemá k úhradě potřebné prostředky, je zcela nedostačující. Vyslovil názor, že za situace, kdy žalovanému nebylo pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků, je postup podle 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích vyloučen. Také návrh, aby lhůta k zaplacení soudního poplatku byla prodloužena o čtyři měsíce, ukazuje na zájem žalovaného na prodlužování řízení. Protože soud neshledal předpoklady pro pokračování v odvolacím řízení i bez uhrazeného soudního poplatku a protože lhůta stanovená soudem skončila dnem 31.8.2020 bez toho, aby byl soudní poplatek zaplacen, soud odvolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.4. Proti tomuto usnesení, nakolik jím bylo předmětné odvolací řízení zastaveno, se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho změnu tak, že odvolací řízení se nezastavuje a v řízení bude pokračováno. V odvolání a jeho doplnění uvedl, že v souvislosti s návrhem na osvobození od soudního poplatku osvědčil veškeré okolnosti, ze kterých vyplývá, že žalovaný není objektivně schopen tak vysoký soudní poplatek zaplatit. Přesto jeho návrhu nebylo překvapivě vyhověno ani v odvolacím řízení. Proto vznesl návrh na povolení splátek nebo posunutí splatnosti soudního poplatku. Soud prvního stupně zvýrazňuje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14.1.2014, spisové značky 2 Aps 11/2013 ty partie, které podporují jeho závěry a pomíjí závěry stejného soudu, že soudy se musí zabývat okolnostmi, které dokládají, že účastník řízení není schopen objektivně zaplatit soudní poplatek a že mu v důsledku zastavení řízení vznikne újma. Žalovanému v důsledku zastavení soudního řízení vznikne újma, když mu tímto postupem bude odepřeno právo na přístup k soudu. Toto právo je zde soudem porušováno také tím, že vychází z hypotetických minulých a budoucích poměrů. Soud se při rozhodování o návrhu na osvobození od soudního poplatku hypoteticky zabýval tím, jaké příjmy by případně mohl žalovaný mít z dotčených společností, ale nevzal v úvahu, že tyto příjmy jsou negativně dotčeny okolnostmi souvisejícími s pandemií COVID-19. Neměl-li soud za prokázané skutečnosti, v čem spatřuje žalovaný nebezpečí z prodlení a jaká by mu vznikla újma, měl soud postupovat podle § 118a o. s. ř. a poučit jej, jak a o čem by měl svá tvrzení doložit. Po té, co zamítl návrhy na splátky a odloženou splatnost, měl soud žalovaného znovu vyzvat k úhradě soudního poplatku, jak ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích předpokládá.5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel při tom z okolností, ze kterých vycházel i soud prvního stupně. Nic jiného nebylo po skutkové stránce předestřeno ani projednávaným odvoláním.6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný v podání ze dne 31.8.2020 předně konstatuje, že mu bylo doručeno unesení odvolacího soudu ze dne 24.7.2020, č. j. 2 Cmo 108/2020-93 a vedle toho výzva soudu prvního stupně, aby uhradil soudní poplatek za odvolání. Dále uvedl, že v současné době nedisponuje dostatečným množstvím prostředků k úhradě soudního poplatku, žádá o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku a popřípadě o povolení postupného splácení.7. Z judikatury, na kterou soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení podrobně poukázal, je nepochybné, že jinak nepřípustné návrhy na povolení splátek soudního poplatku anebo na povolení jeho pozdější úhrady, mají být posouzeny soudem také s ohledem na to, zda nezakládají alespoň důvody pro postup soudu podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Tomu nelze rozumět jinak, že je nutno vyjít z toho, co se v souvislosti s jinak věcně nepřípustnými návrhy uvádí jako podstatné okolnosti. Neotevírá se tím žádná cesta k novému zcela originálnímu návrhu, opřeném o zcela nové okolnosti.8. Samo ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích úzce navazuje na stanovení dodatečné lhůty k úhradě soudního poplatku pod sankcí zastavení příslušného řízení. Poplatník soudního poplatku, k jehož úhradě byl soudem vyzván, může soudu navrhnout, aby nesáhl po této sankci, nýbrž aby přesto, že soudní poplatek nebyl ani dodatečně zaplacen, pokračoval v řízení. Již v tomto návrhu je povinen sdělit soudu okolnosti, které osvědčují, že je zde nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla poplatníkovi vzniknout újma. Ve stejném časovém rámci je povinen doložit, že soudní poplatek bez své viny nemohl doposud zaplatit.9. Nelze vyloučit, že bude nutné, aby soud poplatníka vyzval k doplnění návrhu. To se může týkat ovšem pouze osvědčení okolností, na kterých je návrh postaven. Nikdy se nemůže jednat o to, že by soud teprve výzvou podle § 118a o. s. ř. zjišťoval, proč vlastně účastník případně navrhuje, aby řízení přes nezaplacení soudního poplatku nebylo soudem zastaveno. To ovšem nemá nic společného s odstraňováním nedostatků existujícího návrhu, nýbrž šlo by o formulaci návrhu zcela nového, který v dosavadním návrhu obsažen vůbec nebyl. Jedinou uváděnou skutečností je polemika s pravomocnými rozhodnutími soudu prvního stupně a soudu odvolacího o návrhu na přiznání poplatkové výhody žalovanému.10. Co se týká vztahu tohoto ustanovení k § 138 o. s. ř., pak je nutno položit důraz na dikci „doposud“. To znamená, že jde-li o relativně trvalou neschopnost uhradit konkrétní soudní poplatek, je namístě přistoupit k moderaci poplatkové povinnosti. Jde-li o překážky jen přechodné, po jejichž odpadnutí v relativně dohledné době bude reálné očekávat, že soudní poplatek bude moci být zaplacen, přichází v úvahu postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Jestliže již před tím bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu podle § 138 odst. 1 o. s. ř. tak, že tento návrh byl zamítnut, je nutno vyjít z toho, že poplatník je schopen soudní poplatek zaplatit. Nelze proto v souvislosti s návrhem podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích s úspěchem uplatnit okolnosti, které již byly s negativním výsledkem pravomocně posouzeny. Uvedený návrh nemůže být dalším opravným prostředkem, kterým by bylo možné pravomocné zamítavé rozhodnutí o poplatkové úlevě revidovat. Z odvolání je zcela evidentní, že právě o to žalovaný ve skutečnosti usiluje. Není ovšem ani možné zcela vyloučit, že i přes negativní rozhodnutí podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může být návrh podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích úspěšný. Předpokladem ovšem je, že poplatník doloží schopnost soudní poplatek zaplatit alespoň dodatečně a že mu v současnosti v úhradě brání jen přechodné okolnosti, jež nastaly po té, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na přiznání osvobození od soudního poplatku.11. Konečně je nutno mít na paměti, že postup podle § 9 ods