2 Cmo 318/2020-112 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně odvolací řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28. 11. 2019, č. j. 47 Cm 27/2017-128 a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 300 do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaný podal dne 13. 1. 2020 odvolání proti rozsudku shora uvedenému. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZSP) vznikla žalovanému poplatková povinnost podáním odvolání podle ustanovení § 7 odst. 1 ZSP je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Protože žalovaný neuhradil poplatek za odvolání, vyzval jej soud prvního stupně podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSP k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Dne 6. 3. 2020 podal žalovaný žádost o osvobození od soudních poplatků, osvobození však usnesením č. j. 47 Cm 29/2017 – 152 ze dne 23. 3. 2020 nebylo přiznáno. Proti tomuto usnesení podal žalovaný dne 19. 4. 2020 odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, který o odvolání rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků potvrdil. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 5. 6. 2020. Žalovaný byl následně soudem prvního stupně znovu vyzván k zaplacení soudního poplatku usnesením č. j. 47 Cm 29/2017 - 171, které bylo žalovanému doručeno dne 5. 6. 2020. Žalovaný však soudní poplatek nezaplatil a soud proto prvního stupně postupoval podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSP a po marném uplynutí určené lhůty řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. a ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhradu přiznal úspěšné žalobkyni.2. Proti usnesení se odvolal žalovaný. V odvolání uvedl, že se odvolává proto, že se domnívá, že soud vůči jeho osobě postupuje nepřiměřeně tvrdě a myslí si, že soud je vůči osobě žalovaného zaujatý. Po celou dobu žalovaný tvrdí, že směnku nepodepsal, a když podal proti nespravedlivému rozsudku odvolání soud mu nepřiznal nárok na osvobození od soudních poplatků, aniž by požadoval za nutné se jeho majetkovou situací pořádně zabývat. Na zaplacení soudního poplatku nemá peníze a na zaplacení směnky také ne. O podpisu směnky ničeho neví. Celá věc je pro žalovaného likvidační a soudu prvního stupně vytýká, že se spokojil s byrokratickým přístupem a podle toho řízení také dopadlo. Z těchto důvodů vznesl námitku podjatosti Krajského soudu v Praze vůči jeho osobě. Domnívá se, že díky zaujatosti soudu nemohlo být rozhodnutí o zastavení řízení zákonné a pro zastavení řízení nebyly splněny podmínky. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil.3. V podání ze dne 22. 9. 2020 reagoval žalovaný na výzvu soudu prvního stupně, kterým uložil, aby do sedmi pracovních dnů, doplnil své odvolání ze dne 17. 7. 2020 o konkrétní důvody odvolání. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje žalovaný v tom, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným okolnostem nebo označeným důkazům, ačkoliv k tomu byly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem o. s. ř., dále, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dále, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a konečně, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tyto odvolací důvody pak žalovaný dále doplnil tak, že soud nepřihlédl ke skutečnosti, že nemá na zaplacení soudního poplatku 50.000 Kč prostředky, zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, ačkoliv je to právě žalovaný, kdo ví či revui, zda má volných 50 000 Kč. Podle žalovaného se dále soud nesnažil nějak blíže zjišťovat jeho osobní majetkové poměry, čímž dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku nepřihlédnutí k těmto skutečnostem a důkazům nesprávně rozhodl o zastavení řízení. Na námitce podjatosti netrvá. Navrhl, aby Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně zrušil.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).5. Ze spisu se podává, že proti rozsudku soudu prvního stupně č. j. 47 Cm 29/2017-128 ze dne 28. 11. 2019, kterým soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 40 492 Kč a České republice – Krajskému soudu v Praze na náhradu nákladů řízení, které stát vynaložil, 16 720 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku podal žalovaný podáním ze dne 13. 1. 2020 blanketní odvolání, ve kterém navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K výzvě soudu prvního stupně pak podáním ze dne 20. 1. 2020 odvolání doplnil.6. Žalovaný však za podané odvolání nezaplatil soudní poplatek. Soud prvního stupně usnesením č. j. 47 Cm 29/2017-141 ze dne 20. 2. 2020 uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 50 000 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Podáním ze dne 5. 3. 2020 žalovaný požádal o osvobození od soudního poplatku za odvolání. Usnesením č. j. 47 Cm 29/2017- 152 soud prvního stupně rozhodl, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Proti usnesení soudu prvního stupně se žalovaný odvolal odvoláním ze dne 19. 4. 2020, které následně doplnil podáním ze dne 18. 5. 2020. Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 2 Cmo 132/2020-168 usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že nelze uvěřit tomu, že by kdokoli vynaložil veškerý svůj čas a úsilí na činnost, která by mu vynesla jen v Prohlášení vykazovaný příjem. Ročně nejde ani o 240 000 Kč. Proto je zcela namístě pochybnost o tom, že jedinou výhodou, která mu z dané společnosti plyne, je právě jen vykazovaná částka. Navíc jde o částku, kterou si žalovaný sám určuje. Formálně se jedná o vykázaný příjem žalovaného, materiálně však tuto, byť formálně vykázanou částku za základ pro závěr, že poměry žalovaného odůvodňují přiznání poplatkové úlevy, pro uvedené pochybnosti vzít nelze. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že není osvědčeno, že žalovaný splňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání navrhovaného osvobození, a to ani zčásti. Jakkoli v rámci odvolacího řízení byly některé dílčí nedostatky odstraněny, není ani nyní možné učinit jiný závěr, než učinil soud prvního stupně v napadeném usnesení. Konečně soud prvního stupně zcela jasně, i když stručně, zhodnotil všechno, co mu žalovaný doložil a co sám soud zjistil. Zaujal jednoznačné stanovisko k tomu, co považuje a co nepovažuje za osvědčené a vyjádřil rovněž zřetelný právní názor. Se stanovisky soudu prvního stupně je možné polemizovat, nelze však v žádném případě říci, že jeho závěry nelze přezkoumat. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.7. Ze spisu se dále podává, že soud prvního stupně usnesením č. j. 47 Cm 29/2017-171 ze dne 5. 6. 2020 opakovaně vyzval žalovaného, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 50 000 Kč a žalovaného poučil, že pokud nebude soudní poplatek v určené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. K zaplacení poplatku po marném uplynutí stanovené lhůty se nepřihlíží. Podle Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky bylo usnesení soudu prvního stupně doručeno právnímu zástupci žalovaného dne 5. 6. 2020. Právní moc usnesení nabylo dne 5. 6. 2020. Jelikož žalovaný v určené lhůtě soudní poplatek za odvolání nezaplatil, soud prvního stupně napadeným usnesením řízení o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 47 Cm 29/2017-128 ze dne 28. 11. 2019 zastavil.8. Podle § 4 odst. 1 písm. b) vzniká povinnost k úhradě soudního poplatku z odvolání již okamžikem podání odvolání a podle § 7 odst. 1 téhož zákona je stejným okamžikem splatný. Protože žalobce při splatnosti a ani později sám soudní poplatek z odvolání nezaplatil, postupoval soud prvního stupně v souladu s předpisem § 9 odst. 1 stejného zákona, který ukládá soudu, aby poplatníku soudního poplatku, který je s jeho úhradou v prodlení, dal ještě možnost v dodatečné lhůtě, kterou soud stanoví a která nesmí být kratší patnácti dnů, soudní poplatek zaplatit. Není-li v této lhůtě soudní poplatek zaplacen, ukládá uvedené ustanovení soudu, aby řízení zastavil. K soudnímu poplatku, který by byl zaplacen po uplynutí výše zmíněné lhůty, soud přihlédnout nesmí. Soudní poplatek za odvolání nebyl žalovaným zaplacen. Jelikož poplatková povinnost žalovaným ani dodatečně splněna nebyla, nemohl soud prvního stupně postupovat jinak, než podle totožného u