2 Cmo 33/2021-129 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 14. 9. 2020 č. j. 30 Cm 182/2019-93 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 300 000 Kč s 6% úrokem od 1. 9. 2019 do zaplacení a na nákladech řízení částku 89 566,50 Kč. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním. Usnesením z 11. 11. 2020 č. j. 30 Cm 182/2019-111 jej vyzval soud k zaplacení soudního poplatku, na nějž žalovaný reagoval podáním z 19. 11. 2020, v němž požádal o osvobození od placení soudních poplatků, neboť v důsledku koronavirové krize se dostal do finančních potíží a je v současné době bez příjmu. Nedisponuje žádnými úsporami ani majetkem, z něhož by byl schopen poplatek uhradit. Soud dovodil, že podání odvolání proti rozsudku nelze považovat za svévolné a zřejmě bezúspěšné bránění práva a je tak splněn jeden z předpokladů pro případné osvobození do soudních poplatků. Dále dovodil, že žalovaný vůbec nepopsal svoji situaci ohledně měsíčních příjmů a výdajů, nevyčíslil své pravidelné měsíční výdaje, odkázal pouze na nájemní smlouvu, dle které má platit nájemné ve výši 13 600 Kč. Je zřejmé, že pravidelné měsíční výdaje mu tak hradí někdo jiný, žalovaný sám uvedl, že to jsou jeho rodiče, jejichž majetkové a výdělkové poměry nevylíčil. Majetkovou situaci žalovaného nelze hodnotit izolovaně, je nutné vzít v potaz, jak se na ní podílejí ostatní členové jeho rodiny, případně osoby, na nichž je závislý. Pokud rodiče žalovaného podporují, hradí mu jeho náklady, není vyloučeno, že jsou schopni uhradit i jeho poplatkovou povinnost. Žalovaný také zamlčel své angažmá v popsaných společnostech, neuvedl, jaké mu z něj plynou příjmy. Pokud žádný příjem z účasti na společnostech nemá, přičemž žádným způsobem o zvýšení přijmu neusiluje, není na místě uvažovat o poplatkové úlevě.2. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť ve věci rozhodl asistent soudce, nikoliv soudce, tudíž byl soud nesprávně obsazen. Rozhodování o soudních poplatcích asistentem soudce, byť formálně není uvedeno jakožto výjimka v ust. § 11 zák. č. 121/2008 Sb., jde proti smyslu a účelu nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 31/10 ze dne 22. 5. 2013, je tak v rozporu s právem žalovaného na spravedlivý proces a na zákonného soudce. Pokud žalovaný z důvodu koronavirové situace přišel o své příjmy, nejedná se o závislost na rodičích obdobného charakteru, jako by byl ve vztahu ženy v domácnosti ke svému manželu, kdy by se přihlíželo k situaci celé rodiny. Ze strany jeho rodičů se jedná pouze o výpomoc v nouzi, přičemž tato výpomoc neznamená finanční závislost. Přihlížet k majetkovým poměrům rodičů by bylo naopak zneužitím práva ze strany státu. Žalovaný ničeho nezamlčel v souvislosti se svojí účastí na společnostech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , neboť s účastí na těchto společnostech mu neplynou žádné příjmy.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 9. 2020, č. j. 30 Cm 182/2019-93 a požádal o osvobození od soudních poplatků. Ve vyjádření z 21. 12. 2020 prohlásil, že nemá žádný příjem ze zaměstnání, není veden na úřadu práce, nemá příjem z dohod o pracích konaných mimopracovní poměr, příjem z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti, nepobírá žádný dávky, nemá vyživovací povinnost, platí nájemné ve výši 13 600 Kč, nemá dluhy kromě v rámci rodiny, nemá výdaje nad rámec běžných potřeb. Skutečnost, že je bez příjmu je zaviněna koronavirovou krizí.5. Námitka žalovaného, že ve věci bylo rozhodováno asistentem soudce, kdy takovým postupem soudu bylo rozhodováno v rozporu s právem žalovaného na spravedlivý proces a na zákonného soudce, neobstojí. V ust. § 11 zák. č. 121/2008 Sb., je taxativně vymezeno, jaké úkony soudu prvního stupně nesmí provádět vyšší soudní úředník. Ve spojení s § 36a zák. č. 6/2002 Sb. se toto vymezení vztahuje i na asistenty soudce. Mezi takto vymezené úkony však nespadá rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Odkaz na nález ústavního soudu Pl. ÚS 31/10 ze dne 22. 5. 2013 není případný, když ten cílil na situaci, kdy existovala úprava § 10 a § 11 zák. č. 121/2008 Sb., která byla vnitřně rozporná.6. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v posuzovaném případě se o žádný z případů tam uvedených nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.7. Pokud jde o úspěšnost podaného odvolání, nelze ji předjímat. Je možné, že žalovaný v odvolacím řízení uspěje, vyloučen však není ani výsledek opačný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze tedy považovat tento předpoklad za splněný.8. Povinnost doložit skutečnosti, z nichž žadatel o osvobození od soudních poplatků odvozuje splnění předpokladů pro postup podle § 138 o. s. ř., je na účastníku řízení a nikoliv na soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50, publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Rovněž Ústavní soud ČR opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16).9. Tuto povinnost žalovaný v posuzované věci splnil neúplně, když neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti vedly k tomu, že je bez příjmu, přičemž pouhý odkaz na koronavirovou krizi nepostačuje. Nelze také přehlédnout, že žalovaný zamlčel své angažmá ve výše popsaných společnostech, kdy tvrzení, že z něj neplynou žádné příjmy, nebylo ničím prokázáno. Nelze ani seznat jaké jsou měsíční výdaje žalovaného, a jak jsou tyto saturovány z finanční výpomoci rodičů žalovaného, příp. v jaké výši nebo z jakých dalších zdrojů. Lze uzavřít, že žalovaným vylíčené a doložené poměry nelze považovat za úplné a věrohodné.10. Odvolací soud má s ohledem na výše uvedené za to, že nejsou dány důvody pro částečné nebo úplné osvobození žalovaného od soudních poplatků. Napadené usnesení proto podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.