2 Cmo 34/2021-45 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalovaných 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2020, č. j. 30 Cm 78/2020-22. V odůvodnění usnesení uvedl, že pouze včas podané námitky, které obsahují rovněž řádné odůvodnění, odkládají v jimi vymezeném rozsahu právní moc a vykonatelnost vydaného směnečného rozkazu, přičemž pouze takovými námitkami se může soud zabývat. Soud prvního stupně připomněl zásadu koncentrace námitkového řízení a konstatoval, že námitky ve vztahu k námitkovému řízení plní stejnou funkci jako žaloba při zahájení řízení. Od toho je pak odvozen požadavek na jejich odůvodněnost. Podle soudu prvního stupně žalovaní ve svých obecných námitkových tvrzeních neuvedli žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly být předmětem dokazování, z nichž by si soud mohl učinit alespoň hrubý obrázek o tom, jaké smluvní závazky mezi sebou účastníci řízení měli, jaký konkrétní závazek byl směnkou zajištěn, jaké bylo oprávnění žalobkyně ohledně vyplnění předmětné směnky a zda existují důvody, pro něž by měli být žalovaní povinnosti, která jim byla směnečným platebním rozkazem uložena, zcela či zčásti zproštěni. Námitky žalovaných tak nelze považovat s ohledem na jejich obecnost a neurčitost za odůvodněné ve smyslu ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Z toho důvodu byly odmítnuty postupem podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. jako neodůvodněné.2. Proti tomuto usnesení podali žalovaní v zákonem stanovené lhůtě odvolání totožného obsahu, v nichž vyjádřili přesvědčení, že dojde k vyjasnění celé záležitosti. Přístup ze strany žalobkyně označili za ukvapený a z jejich pohledu nedůvodný. Uvedli dále, že současný stav v České republice a přijatá nařízení vlády jim komplikují veškeré snahy o schůzky a žádosti o diskusi se stranou žalující na úrovni managementu. Poukázali zároveň na to, že obchodní spolupráce se žalobkyní stále trvá a že obchodní případy jsou bez náznaků potíží realizovány. Jiné skutečnosti ani odvolací návrh přes výzvu soudu prvního stupně jim danou usnesením ze dne 8. 12. 2020, č. j. 30 Cm 78/2020-37, žalovaní neuvedli.3. Vzhledem k tomu, že podaná odvolání směřují proti rozhodnutí soudu, kterým byly odmítnuty námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému, lze i bez výslovně uvedeného odvolacího návrhu dovodit, že žalovaní se odvoláními domáhají změny napadeného usnesení tak, že jejich námitky odmítnuty nebudou. Pokud jde o absenci konkrétních odvolacích důvodů, tato nebrání přezkumu napadeného usnesení, neboť se jedná o usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (§ 212a odst. 2 o. s. ř. a contrario).4. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do patnácti dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má podle § 175 odst. 3, první věta o. s. ř. směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud podle § 175 odst. 3, druhá věta o. s. ř. odmítne.5. Z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. tak vyplývá, že obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky, které musí být včasné, tedy podané ve lhůtě patnácti dnů běžící od doručení směnečného platebního rozkazu, a rovněž odůvodněné. Pouze takové námitky soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. projedná a v případě, že dospěje k závěru o jejich důvodnosti, směnečný platební rozkaz zcela nebo zčásti zruší. Požadavek odůvodněnosti námitek lze mít za splněný pouze tehdy, jestliže žalovaný v nich svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu formuluje způsobem umožňujícím soudu učinit si obraz o tom, jaký skutkový děj je základem pro nesouhlas žalovaného s jemu uloženou povinností plnění ze směnky žalobci poskytnout. Na žalovaném tak je, aby v námitkách uvedl rozhodná tvrzení o skutkové stránce věci, a to způsobem dostatečně konkrétním, vylučujícím případnou záměnu s jiným skutkem, tedy aby dostatečně určitě vymezil rámec námitkového řízení.6. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem ze dne 7. 8. 2020, č. j. 30 Cm 78/2020-22, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně ve lhůtě patnácti dnů ode dne jeho doručení směnečný peníz ve výši 1 214 829,14 Kč, 6 % úrok ročně z této částky od 8. 12. 2019 do zaplacení, odměnu ve výši 4 049 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 93 565,60 Kč. Zcela tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně proti žalovaným domáhala nároků ze směnky podle jejích tvrzení vystavené v její prospěch dne 20. 2. 2016 ve Vestci žalovanou 1. jako blankosměnka k zajištění pohledávek žalobkyně vůči této žalované a žalovaným 2. avalované. Jak žalobkyně dále uvedla, v souladu s vyplňovacím právem směnečným vyplnila do blankosměnky chybějící údaje, a to směnečnou sumu ve výši 1 669 455,72 Kč, platební místo „, Anonymizováno, “ a datum splatnosti 7. 12. 2019. Směnka byla předložena k placení, přičemž uhrazeno na ni bylo 454 626,58 Kč.7. Žalovaní ve včasných námitkách tvrdili, že se žalobkyní mají obchodní vztah, který dle smluvních ujednání trvá a jimi je plněn, že směnečná pohledávka je v žalobě uváděna v rozdílné výši, než jakou evidují po kontrole účetnictví žalované 1., že postrádají vyčíslení údajného dluhu a že nerozumějí tomu, proč byla vyplněna směnka, která má pouze zajišťovat pohledávky, jež vzniknou ze vztahu mezi žalovanou 1. a žalobkyní, a to pouze v případě, že spolupráce nebude probíhat v dohodnutém smluvním režimu. Uvedli dále, že žádného „nesplaceného/zesplatněného“ závazku vůči žalobkyni si nejsou vědomi.8. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že takto uplatněné námitky nelze považovat za odůvodněné ve smyslu výše citovaného ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Odkazuje přitom na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 2270/2007 (publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2010), podle nichž předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže - se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu - po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Obdobně Vrchní soud v Praze dovodil v usnesení ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 5 Cmo 353/2003 (uveřejněno v Právních rozhledech č. 8, ročník 2004, str. 309), že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou odůvodněné, pokud vymezují jednoznačně a nezaměnitelně skutek či skutky, o které se námitková obrana opírá; z tohoto hlediska nelze připustit, aby námitky byly tak flexibilní, že by mohly případně umožňovat, aby v průběhu námitkového řízení jim byla podsouvána opakovaně stále nová a zcela odlišná skutková tvrzení.9. V daném případě je vadou námitek, jak žalovanými byly v projednávané věci vzneseny, především to, že z nich není zřejmé, v jakém rozsahu byl směnečný platební rozkaz jimi napaden, tedy v jakém rozsahu by měl být z důvodu žalovanými namítaného nesouladu žalobou uplatněné pohledávky s výší pohledávky, kterou evidují v účetnictví žalované 1., zrušen, neboť žalovaní výši této pohledávky nespecifikovali. Nevylíčili ani obsah směnečného vyplňovacího oprávnění a neuvedli, ve kterých údajích žalobkyně blankosměnku v rozporu s vyplňovacím právem vyplnila, když pouze uvedli, že nerozumějí tomu, proč vůbec byla vyplněna. Konkretizována pak nebyla pohledávka směnkou zajištěná, neboť žalovaní v námitkách pouze tvrdili, že směnka měla zajišťovat pohledávky, které vzniknou ve vztahu mezi žalovanou 1. a žalobkyní. Tento vztah však nijak nespecifikovali. Nejde tak o případ, kdy by dlužník ze směnky k námitkám, ze kterých je patrné, v jakém rozsahu směnečný platební rozkaz napadá, mohl po uplynutí lhůty k podání námitek svá tvrzení upřesňovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3658/09, dostupné na www.nsoud.cz). Obrana proti směnečnému platebnímu rozkazu, jak v námitkách byla žalovanými uplatněna, tak nemůže z hlediska požadavků zákonem kladených na námitky, jež lze učinit předmětem přezkumu v námitkovém řízení, obstát, v důsledku čehož soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, pokud námitky obou žalovaných jako neodůvodněné odmítl postupem podle ustanovení § 175 odst. 3, věta druhá o. s. ř.10. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.11. Výrok o nákladech odvol