2 Cmo 35/2020-906 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se domáhá na žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili 238 000 Kč s úrokem 6% od 21. 9. 2011 do zaplacení a s odměnou 793 Kč. Uvedl, že žalovaní se vystavením směnky dne 16. 12. 2010 zavázali zaplatit žalobci 258 716 Kč dne 20. 9. 2011 s tím, že platebním místem je , adresa, . Na směnku bylo placeno jen částečně, proto žalobce vymáhá zbývající část směnečné jistiny.2. Soud prvního stupně žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 17. 7. 2015, č. j. 49 Cm 119/2013-10. Proti němu podali žalovaní včas společné námitky. Uvedli v nich, že byla dne 8. 11. 2010 uzavřena smlouva o budoucí smlouvě o dílo č. 289/10 mezi žalovanými a společností , Anonymizováno, (dále jen ES), kterým měla být stavba typového rodinného domu. K tomu ale nedošlo a žalobce ve prospěch žalovaných nevynaložil žádné finanční prostředky. Smlouva o dílo nebyla uzavřena a ES žádné práce, a to ani přípravné neprovedla. Částka půjčky 170 000 Kč nikdy nepřešla do dispozice žalovaných. Dluh v žalované výši 238 000 Kč neexistuje a směnka tedy kryje nedluh. Podpis směnky byl vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, proti které žalovaní očekávali protiplnění od ES. K tomu ale nedošlo, žádné práce nebyly provedeny, když ani smlouva o smlouvě o dílo nebyla uzavřena. Žalovaní proto nemají dluh vůči ES a ani vůči žalobci. Považují za podstatné, že žalobce je současně jednatelem ES. Jedná se proto o subjekty, které jednají ve shodě. Žalobce jako fyzická osoba a současně jako jednatel ES měl poskytnout žalovaným půjčku ve výši 170 000 Kč, což měla být podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo záloha na financování přípravných prací, které měly provést ES řízené žalobcem. Smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o půjčce považují za nemravně vysokou, když představuje 40% jistiny. Domnívají se rovněž, že výše uvedená smlouva o budoucí smlouvě o dílo platně nevznikla, když v ní není dostatečně určen předmět budoucí smlouvy. Smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, ale žalovaní žádné peněžní prostředky od žalobce neobdrželi. Smlouvu o půjčce považují také za neplatnou proto, že obchází předpisy tehdy platného občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb., nakolik tyto předpisy upravují ochranu spotřebitele. Jde o nemravné jednání, které nemůže požívat soudní ochrany. Samu směnku považují také za neplatnou pro nedostatek zákonných náležitostí, Jedná se zejména o nejasnost, zda se jedná o směnku vlastní anebo o směnku cizí. Namítali rovněž nedostatek předložení směnky k placení. Dále namítali nepřípustně vysoké úroky, které činí 16% ročně. Pro tyto nemravné úroky je neplatná i sama sporná směnka. Konečně žalovaní obsáhle poukazují na dvoudomé vystupování žalobce při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a smlouvy o půjčce a na to, že tak mohlo být vyvolána pochybnost o odlišnosti subjektů ve vzniklých právních vztazích a pochybnost, zda tato odlišnost neumožňuje nežádoucí manipulaci žalobce se žalovanými jako spotřebiteli v jejich neprospěch.3. Žalobce ve vyjádření k námitkám potvrdil, že byly uzavřeny smlouvy, jak je uvedli žalovaní. Při tom podle smlouvy o půjčce byla půjčka účelově určena a vázána na úhradu zálohy na přípravné práce podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Jakkoliv je smlouva o půjčce reálnou smlouvou, není s tím v rozporu, když je na základě dohody účastníků půjčka poskytnuta bezhotovostně na účet dlužníka anebo i ve prospěch třetí smluvené osoby. Půjčka byla poskytnuta tak, že žalobce ze svého účtu převedl na účet ES celkem 1 500 000 Kč a z této částky byly odčerpávány zálohy ve prospěch jednotlivých klientů ES, mezi nimi také ve prospěch žalovaných. Když žalovaní odmítli uzavřít smlouvu o dílo, ES vyúčtovaly provedené přípravné práce, kde zohlednily prostřednictvím půjčky zaplacenou zálohu 170 000 Kč. Okolnosti závazkových vztahů mezi žalovanými a ES považuje žalobce pro tuto věc za bezvýznamné. Výši smluvní pokuty považuje žalobce za přiměřenou vzhledem k výši dlužné částky a nutnosti motivovat dlužníka ke včasnému splnění závazku. Také sjednané úroky považuje za přiměřené. Námitku neplatnosti směnky z formálních důvodů považuje za neurčitou a z tohoto pohledu považuje směnku za platnou. Ani případný nedostatek prezentace směnky k placení nevylučuje možnost uplatnit práva ze směnky. Předmětnou smlouvu o půjčce nelze podřadit pod režim spotřebitelských smluv. Účel půjčky, která je určena pro financování přípravných prací pro stavbu rodinného domu, vylučuje, aby šlo o vztah podle zákona č. 321/2001 Sb. Stejný zákon také nezakazuje používání směnky v souvislosti se spotřebitelskými úvěry.4. Napadeným rozsudkem zrušil soud prvního stupně směnečný platební rozkaz a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení. Zjistil, že byla vystavena směnka, jak ji tvrdil žalobce v žalobě. Zjistil uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o dílo ze dne 8. 11. 2010, č. 289/10 mezi žalovanými a ES s tím, že podle smlouvy byli žalovaní povinni do 14 dnů od uzavření smlouvy zaplatit zálohu 170 000 Kč. Zjistil uzavření smlouvy o půjčce mezi účastníky tohoto řízení č. 289/10-101216. Ta je uzavřena v návaznosti na výše uvedenou smlouvu o smlouvě budoucí a půjčka 170 000 Kč je podle smlouvy o půjčce účelově určena na financování zálohy ve stejné výši podle čl. III. odst. 3 smlouvy smlouvě budoucí. Zjistil také, že dne 29. 11. 2010 poukázal žalobce na účet ES částku 1 500 000 Kč. Provedl také výslech svědkyně , Anonymizováno, , která je matkou žalobce a která v rozhodné době jako osoba samostatně výdělečně činná zpracovávala účetnictví ES. V době výslechu již byla v důchodu a nebyla ekonomicky činná. Z její výpovědi soud zjistil, že pokud klienti ES neměli dostatečné prostředky na zaplacení záloh, poskytoval jim žalobce půjčky. Ty byly poskytovány tak, že žalobce zasílal na účet ES ze svého účtu větší sumu peněz, ze které byly podle jeho pokynů rozepisovány jednotlivé půjčky ke konkrétním zakázkám. Obsah smluv svědkyně neznala.5. Soud prvního stupně předně konstatoval, že není v rozporu s § 657 obč. zák., když výnos půjčky je v souladu s dohodou poukázán na konkrétní účet. Tak se také v tomto případě účastníci dohodli a žalobce reálně půjčku poskytl, když z jím poukázané částky 1 500 000 Kč bylo, jak potvrdila svědkyně Lövyová, rozúčtována také půjčka ve prospěch zakázky žalovaných u ES. Půjčka tedy byla žalobcem poskytnuta.6. Dále konstatoval, že důvodná není ani námitka nedluhu odkazující na to, že ze strany ES nebyla žádná činnost vykonána. Považoval za potřebné odlišit vztah žalovaných k ES na straně jedné a vztah mezi účastníky tohoto řízení na straně druhé.7. Soud také shledal, že sporná směnka má všechny náležitosti směnky vlastní podle čl. I. § 75 zákona směnečného a šekového. Zejména je zcela zřejmé, kde má být placeno, a že žalovaní jsou výstavci směnky.8. Nakolik bylo namítáno, že sjednaná výše smluvní pokuty a úroků odporuje dobrým mravům, pak soud prvního stupně tento rozpor neshledal. Zejména uvedl, že úrok 16% ročně sice není nízký, nicméně nelze je označit za lichvářský. U smluvní pokuty zdůraznil její motivační funkci.9. Konečně se soud prvního stupně zabýval otázkou podvojného vystupování žalobce jako fyzické osoby na straně jedné a jednatele ES na straně druhé. Konstatoval k tomu, že tato okolnost nečiní možným závěr, že se jedná o obcházení práva. Proto nemůže být jen z tohoto důvodu neplatná ani sporná směnka a ani ujednání, která účastníci uzavřeli, včetně smlouvy o půjčce jako takové.10. Vyšel ve stejné souvislosti z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, spisové značky I. ÚS 563/11. Tento nález konstatoval, že za situace, kdy věřitel ze smlouvy o půjčce, jejíž výnos byl poukázán přímo zhotoviteli na úhradu závazku dlužníků ze smlouvy o půjčce jako objednatelů, je tento věřitel totožný s jednatelem společnosti zhotovitele, bylo na soudcích, aby adekvátně zhodnotili dvojdomé vystupování věřitele ze smlouvy o půjčce a jak toto vystupování mohlo u dlužníka vyvolat pochybnost o odlišnosti subjektů ve vzniklých právních vztazích včetně toho, zda tato pozice neumožňuje nežádoucí manipulaci vedlejšího účastníka s protistranou právního vztahu v její neprospěch. Na základě toho soud konstatoval, že v případě, kdyby si žalovaní půjčili u jiného subjektu, který není spojen s ES, věděli by, že musí půjčku vrátit a komu. V tomto případě může být spotřebitel zmaten ohledně toho, komu a jak je půjčka poskytována. Uvažoval také nad tím, proč žalobce půjčky neposkytuje přímo ES a uzavírá, že by to nebylo pro žalobce výhodné. Jako fyzická osoba poskytuje půjčky, aniž by se musel starat o to, zda jsou dlužníci solventní a zda v pozici ES něco odvedu nebo neodvedu. Formálním rozdělením půjčky a smlouvy o dílo nezáleží na tom, proč nebude stavěno, a přesto může žádat o vrácení půjčky s velice slušným úrokem a ještě smluvní pokutu. Proto uzavřel, že smlouva o půjčce je sice platná, ale není platné ujednání týkající se vystavení směnky. Je tomu tak s ohledem na uvedenou dvojdomost žalobce a také pro obcházení předpisů o ochraně spotřebitele. V rámci nalézacího ří