2 Cmo 369/2020-55 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020, č. j. 13 Cm 35/2020-41 pro opožděnost. Uvedl, že tímto usnesením byly odmítnuty námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 13 Cm 35/2020-37. Toto usnesení napadla žalovaná odvoláním, které podala k poštovní přepravě dne 7. 8. 2020. Soud prvního stupně postupoval podle § 204 odst. 1, § 57 odst. 3 a § 208 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval, že shora označené usnesení bylo žalované doručeno dne 22. 7. 2020, a to vhozením do její poštovní schránky. Patnáctidenní zákonná lhůta k včasnému podání odvolání tak začala žalované běžet dnem následujícím po tomto dni, tedy dnem 23. 7. 2020 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.), a skončila dnem 6. 8. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná podala odvolání proti výše uvedenému usnesení až dne 7. 8. 2020, stalo se tak po zákonné lhůtě předpokládané § 204 odst. 1 o. s. ř. Soudu prvního stupně proto nezbylo než postupovat podle § 208 odst. 1 o. s. ř. a odvolání žalované jako opožděné odmítnout.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání se pokusila v podrobnostech vysvětlit situaci, do které se dostala po smrti svého otce , Anonymizováno, . Uvedla, že obdržela platební rozkaz na uhrazení směnky z roku 2001 na 92 427 Kč (plus náklady), která se do té doby nikdy neobjevila. V této souvislosti odkázala na předlužené dědictví po svém otci, které přijala s vědomím, že by ráda plnila otcovy závazky. Uznala svou chybu pozdního podání námitek z června 2020, přesto žádá soud o lidský přístup a o uznání námitek, neboť stejně tak neuplatnila žalobkyně včas nárok na splacení směnky v rámci dědického řízení, které bylo ukončeno v prosinci 2018 a ani neuplatnila svůj nárok v rámci procesu likvidace firmy jejího otce (společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, ). V další části podaného odvolání popisuje svoji tíživou osobní a finanční situaci. Vynoření směnky se závazkem v žalované výši je pro ní likvidační. Opakuje prosbu o lidský přístup s tím, že zpoždění představuje pouze jediný den, kdy se jí nepodařilo soudu včas námitky odeslat, zatímco žalobkyně měla rok na to, aby svou pohledávku přihlásila do dědického řízení a další rok, aby přihlásila pohledávku do likvidačního procesu firmy.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).4. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 92 427 Kč se 6% úrokem p. a. z této částky ode dne 27. 9. 2018 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 308 Kč a náhrady nákladů řízení. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 13 Cm 35/2020-37, s tím, že žalované bylo uloženo ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatit žalobci určené částky nebo v téže lhůtě podat proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, které musí být odůvodněny a žalovaná v nich musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá s tím, že k později uplatněným skutečnostem nelze přihlížet. Směnečný platební rozkaz byl žalované doručen dne 8. 6. 2020. Námitky žalovaná podala k poštovní přepravě dne 25. 5. 2020 a tyto byly usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 7. 2020, č. j. 13 Cm 35/2020-41 shledány opožděnými a proto byly předmětným usnesením odmítnuty podle § 175 odst. 3 o. s. ř. K doručení usnesení žalované došlo dne 22. 7. 2020. Žalovaná podal proti usnesení o odmítnutí námitek odvolání, které předala k poštovní přepravě dne 7. 8. 2020.5. Soud prvního stupně včasnost tohoto odvolání posuzoval podle § 204 odst. 1 o. s. ř., podle kterého se odvolání podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje a dále podle § 57 odst. 3 o. s. ř., podle kterého je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost jej doručit.6. Soud prvního stupně, jak shora již uvedeno, zjistil, že k doručení usnesení o odmítnutí námitek pro opožděnost žalované došlo dne 22. 7. 2020. Lhůta k podání odvolání počala běžet dne 23. 7. 2020 a skončila dnem 6. 8. 2020. jestliže tedy žalovaná podala odvolání proti uvedenému usnesení dne 7. 8. 2020, stalo se tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání odvolání a soud prvního stupně správně podle § 208 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalované jako opožděné odmítl.7. Napadené usnesení soudu prvního stupně tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.8. Pokud se žalovaná dovolávala momentálně tíživé situace a lidského přístupu, je třeba uvést, že jakkoliv její situaci odvolací soud chápe, nelze v rámci posouzení včasnosti podaného odvolání a dodržení zákonné lhůty k jeho podání, tuto prodloužit, byť se jednalo o jediný den.9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdyžžalobkyni v tomto odvolacím řízení žádné nutné náklady řízení nevznikly tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.