6 Cmo 100/2021-32 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I., z důvodu překážky věci rozhodnuté, zastavil řízení pro uvedenou neodstranitelnou překážku řízení, ve výroku II. navrhovatelce vrátil poměrnou část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a ve výroku III. navrhovatelce uložil povinnost zaplatit účastníkovi náklady řízení ve výši 8 228 Kč.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se návrhem došlým soudu I. stupně dne 29. 9. 2020 navrhovatelka domáhala vyslovení nicotnosti rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012, jímž byla navrhovatelka vyloučena ze , Anonymizováno, (účastník), když před tím byl pravomocným výrokem I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2017 č. j. 73 Cm 78/2016-27 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2018 č. j. 6 Cmo 138/2017-53 zamítnut návrh navrhovatelky na vyslovení neplatnosti uvedeného rozhodnutí představenstva družstva o jejím vyloučení z družstva.3. Soud I. stupně věc posoudil podle § 103 a § 104 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.), jakož i podle § 159a odst. 4 o. s. ř. a konstatoval, že je nutno řízení zastavit z důvodu neodstranitelné překážky řízení představované věcí pravomocně rozhodnutou (res iudicata). Vyjádřil obecný názor, že závěr o nicotnosti rozhodnutí orgánu družstva lze přijmout v jakémkoliv řízení, tedy i v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu družstva, přičemž k nicotnosti musí soud přihlížet z úřední povinnosti.4. Soud I. stupně v projednávaném případě uzavřel, že bylo-li by napadené rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 nicotné, soud by k této skutečnosti musel z úřední povinnosti přihlédnout již v rámci řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánu družstva vedeného soudem I. stupně pod spisovou značkou 73 Cm 78/2016. Na uvedeném předpokladu, že soud I. stupně rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 posuzoval z úřední povinnosti též z hlediska jeho případné nicotnosti podle usnesení soudu I. stupně nic nemění skutečnost, že v uvedeném řízení soud I. stupně nicotnost napadeného rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 nevyslovil a rozhodl toliko o návrhu navrhovatelky na vyslovení neplatnosti předmětného rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 tak, že návrh na vyslovení neplatnosti uvedeného rozhodnutí představenstva účastníka zamítl a toto rozhodnutí je již v právní moci.5. Proti tomuto usnesení se v plném rozsahu odvolala navrhovatelka (odvolatelka) a navrhla napadené usnesení rušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), a g) o. s. ř. Odvolatelka poukázala na skutečnost, že v řízení o prohlášení rozhodnutí představenstva družstva za neplatné se soud I. stupně otázkou nicotnosti zabýval a podle jejího názoru nelze automaticky uzavřít, že jestliže soud nicotnost nevyslovil, znamená to, že se z tohoto pohledu věcí zabýval a napadené rozhodnutí orgánu družstva nicotné není.6. Podle odvolatelky rozhodnutí Nejvyššího soudu uváděná v napadeném rozhodnutí neznamenají, že by žaloba na určení nicotnosti nemohla být podána, a že by rozhodnutí ve věci řízení o neplatnosti znamenalo automaticky bez dalšího překážku rei iudicatae pro řízení o určení nicotnosti rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012. Podle odvolatelky naopak závěr o nicotnosti usnesení orgánu právnické osoby lze přijmout v jakémkoliv řízení, má-li navrhovatel na takovém určení naléhavý právní zájem a právo podat návrh není omezeno žádnou lhůtou.7. Odvolatelka konečně vyjádřila názor, podle něhož soud I. stupně při svém rozhodování na danou věc zcela nesprávně aplikoval právní normy a judikaturní závěry, jež jsou pro daný případ nepřiléhavé.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům.9. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází ze skutečnosti, že rozsudek soudu I. stupně č. j. 73 Cm 78/2016-27 ze dne 9. března 2017 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2018 č. j. 6 Cmo 138/2017-53 o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva je pravomocný a neřeší ve výrokové části, a to případně ani jako předběžnou otázku, možnou nicotnost v uvedeném řízení projednávaného rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012. Otázku nicotnosti rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 není řešeno dokonce ani v odůvodnění uvedeného rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012. To podle odvolacího soudu nepochybně souvisí se skutečností, že právní úprava účinná v době rozhodování představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva nepředpokládala, že by soud z úřední povinnosti bez návrhu posuzoval též otázku nicotnosti rozhodnutí orgánů družstva, když řízení ohledně případné nicotnosti rozhodnutí orgánu družstva mohlo podle odvolacího soudu proběhnout toliko na návrh osoby dokládající právní zájem na takovémto určení.10. Z hlediska právního odvolací soud vychází § 104 odst. 1 o. s. ř. z něhož je zřejmé, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. K neodstranitelným nedostatkům podmínek řízení, jejichž důsledkem musí být zastavení řízení, podle právního názoru odvolacího soudu patří též překážka věci rozhodnuté (rei iudicatae) ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř.11. Odvolací soud vychází rovněž z § 159a o. s. ř. z něhož je zřejmé, že nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení, přičemž v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.12. Podle právního názoru odvolacího soudu z hlediska § 159a odst. 4 o. s. ř. podstatné je to, zda skutečně jde o totožnou věc, když na projednávání a rozhodování jiné věci by se uvedená překážka věci rozhodnuté nevztahovala. V tomto odvolací soud zastává názor, podle něhož totožnost věci je dána totožností personální a identitou předmětu řízení.13. Pro rozhodnutí o projednávané věci je tak podstatné, že neodstranitelnou překážkou postupu řízení je překážka věci rozhodnuté, a to i ve vztahu k předběžné otázce, je-li řešena ve výroku rozhodnutí, jež by mělo zakládat takovouto překážku věci rozhodnuté. Podle právního názoru odvolacího soudu totožnost věci ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. je dána nejen totožností účastníků řízení (žalobce a žalovaného), ale i totožností předmětu řízení, v rámci něhož je předmět řízení určován obsahem konečného návrhu (petitu).14. Na základě uvedeného odvolací soud uzavřel, že jestliže se pravomocný rozsudek soudu I. stupně č. j. 73 Cm 78/2016-27 ze dne 9. března 2017ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 138/2017-53 ze dne 9. května 2018 nevyjadřuje ve výrokové části k otázce případné nicotnosti rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012, potom v daném případě projednání žaloby o určení nicotnosti rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 nebrání překážka věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.).15. Z tohoto důvodu odvolací soud postupem podle § 220 o. s. ř. napadené usnesení změnil tak, že se řízení nezastavuje, navrhovatelce se nevrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a navrhovatelce se v souvislosti se zastavením řízení z důvodu překážky věci rozhodnuté povinnost zaplatit účastníkovi náklady řízení ve výši 8 228 Kč neukládá.16. Úkolem soudu I. stupně bude žalobu na určení nicotnosti rozhodnutí uvedeného orgánu družstva projednat a rozhodnout.17. O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž soud řízení skončí.