6 Cmo 102/2021-187 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci coby soud prvního stupně rozhodl tak, že „Řízení o dovolání , Jméno advokáta, proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jednací číslo 6 Cmo 348/2020-163 ze dne 3. 12. 2020 se podle § 241b odst. 3 občanského soudního řádu zastavuje pro nedostatek podmínky řízení.“ (výrok I.) a dále, že „Žádný z účastníků nemá podle § 243c odst. 3 ve spojení s ust. § 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, když bylo řízení zastaveno.“ (výrok II.). Rozhodnutí nebylo odůvodněno.2. Proti usnesení soudu prvního stupně bylo prostřednictvím , Jméno advokáta, , coby „advokáta v plné moci“ podáno za účastníka odvolání. V odvolání brojil proti zastavení dovolacího řízení s tím, že soud prvního stupně nerespektoval závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí pod sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, z nichž akcentoval především tento: „… i v případech, kdy je přezkoumávána platnost rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu, je za spolek v řízení oprávněna jednat (i) osoba, jejíž volba je návrhem na zahájení řízení zpochybněna. Za této situace nelze uvažovat o tom, že je ve smyslu § 29 odst. 2 o. s. ř. sporné, kdo je osobou oprávněnou za spolek jednat. V řízení o přezkumu platnosti rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu proto – bez dalšího – nelze spolku ustanovit procesního opatrovníka z důvodu, že není jasné, zda bylo platně přijato rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu spolku, jehož volba je v řízení přezkoumávána“ a dále odkazoval na závěr přijatý v usnesení nejvyššího soudu z 20. srpna 2014 sp. zn. 29 Cdo 1800/2014 „Zároveň platí, že nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné.“ s tím, že „za této situace byla ze strany účastníka doložena plná moc udělená ze strany členů statutárního orgánu, jejichž volba je návrhem na zahájení řízení zpochybňována“. Dále odvolatel brojil proti tomu, že přípustnost dovolání je oprávněn přezkoumávat jen dovolací soud a ne „předseda soudu prvního stupně“, jež řízení o podaném dovolání zastavil. Navrhl zrušit odvoláním napadené usnesení a věc postoupit dovolacímu soudu k vydání rozhodnutí o dovolání.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné.4. Dle § 169 odst. 2 o. s. ř. „Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.“5. Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 21. srpna 2014 sp. zn. IV. ÚS 1324/2014 zabýval povinností soudů řádně odůvodnit své rozhodnutí. Uvedl, že „Uvedeným postupem nalézacího soudu tak došlo k porušení ústavně garantovaného práva stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod. Právo na spravedlivý proces v sobě zahrnuje povinnost obecných soudů řádně odůvodnit svá rozhodnutí. Absence řádného odůvodnění rozhodnutí obecných soudů pak zakládá nepřezkoumatelnost těchto rozhodnutí a zpravidla i jejich protiústavnost. Nejsou-li totiž zřejmé důvody toho kterého rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, přičemž zásada právního státu libovůli v rozhodování orgánů veřejné moci zakazuje [obdobně viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03 ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399), I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17), usnesení sp. zn. III. ÚS 529/06 ze dne 22. 3. 2007 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), nález sp. zn. I. ÚS 2568/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213)]. Přitom však postačuje uvedení základních důvodů, které obecný soud vedly k přijetí rozhodnutí a které jsou způsobilé jeho výrok srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.“6. V daném případě v záhlaví odvoláním napadeným usnesením soud prvního stupně uvedl „o dovolání , Jméno advokáta, “ a ve výroku I. „Řízení o dovolání , Jméno advokáta, proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jednací číslo 6 Cmo 348/2020-163 ze dne 3. 12. 2020…“ Dle obsahu předloženého spisu se však na čísle listu 171 nachází podání označené jako „Dovolání účastníka proti usnesení č. j. 6 Cmo 348/2020 – 163,…“ a na konci podání je uvedeno „Za účastníka , Jméno advokáta, , advokát v plné moci“, přiložena je plná moc, v níž účastník , Anonymizováno, jednající , Anonymizováno, , předsedou představenstva zmocňuje , Jméno advokáta, , advokáta. Z obsahu spisu je tedy zřejmé, že , Jméno advokáta, sám za sebe žádné dovolání nepodával.7. Ze záhlaví a výroku I. rozhodnutí tak není zřejmé, koho soud prvního stupně vlastně považoval za dovolatele a o dovolání koho vlastně rozhodoval. To činí rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, což je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného usnesení. Ve výroku soud prvního stupně odkázal na § 241b odst. 3 o. s. ř., jež hovoří (viz poslední věta tohoto odstavce) o zastavení dovolacího řízení předsedou senátu soudu prvního stupně pro případ, že nebyl odstraněn nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele advokátem dle § 241 o. s. ř., resp. osobou s právnickým vzděláním. Uvedl-li však soud prvního stupně v záhlaví a výroku I. napadeného usnesení jako dovolatele advokáta , Jméno advokáta, , pak není vůbec zřejmé, co soud prvního stupně vlastně odkazem na toto ustanovení myslel. Popsané pochybení činí odvoláním napadené rozhodnutí naprosto nepřezkoumatelné. Jinak řečeno, předseda senátu soudu prvního stupně je oprávněn dle citovaného ustanovení dovolací řízení zastavit výlučně pro absenci povinného zastoupení dovolatele osobou uvedenou v ustanovení § 241 o. s. ř.8. Nadto byl soud prvního stupně dle názoru odvolacího soudu povinen předmětné rozhodnutí i řádně odůvodnit, což se také nestalo, neboť – byť se jedná jen o procesní rozhodnutí, může mít pro účastníka, resp. účastníky, závažné právní následky, proto nelze přijmout závěr, že povaha věci umožňuje neodůvodnění takového rozhodnutí.9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).