6 Cmo 139/2021-28 — Vrchní soud v Praze

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 16. března 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 103 970 265 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit žalobkyni při výkonu funkce předsedy představenstva a generálního ředitele svým jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře a následným podáním insolvenčního návrhu na žalobkyni, který neprojednal s žádným akcionářem ani dozorčí radou žalobkyně a porušil tak zákon i její stanovy.Žalobkyně současně požádala o osvobození od soudních poplatků, neboť je v konkurzu vedeném soudem I. stupně pod sp. zn. KSPH 66 INS 1293/2014 a není oprávněna nakládat se svým majetkem, a ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř., neboť není schopna sama zajistit si právní zastoupení.Soud I. stupně usnesením ze dne 4. května 2021, č. j. 76 Cm 26/2021-17 vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Plzni jako soudu místně příslušnému (výrok II.).Soud I. stupně v odůvodnění uvedl, že podanou žalobu posoudil jako žalobu na náhradu škody, jež měla žalobkyni vzniknout porušením péče řádného hospodáře žalovaným při výkonu funkce předsedy představenstva a generálního ředitele, čímž zapříčinil její úpadek. Předmětné řízení není řízením podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, ale řízením, v němž se místní příslušnost řídí obecnou úpravou podle ustanovení § 85 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů se bydliště žalovaného nachází na adrese , adresa, , který leží v obvodu Okresního soudu v , Anonymizováno, , jenž je v obvodu Krajského soudu v Plzni, a proto je tento soud podle ustanovení § 85 odst. 1 a ustanovení § 85a o. s. ř. místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci, v níž jsou tak dány důvody pro postup podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř.Ve včas podaném odvolání ze dne 26. června 2021 žalobkyně (odvolatel) odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 2. června 2021, č. j. 3 Cmo 95/2021, kterým uvedený soud v jiné věci a s jiným žalovaným, ale se stejným skutkovým základem, určil jako místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci soud I. stupně.Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě soudu uvedeného v ustanovení § 85a o. s. ř., je k řízení podle ustanovení § 87 písm. b/ o. s. ř. příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy. Ustanovení v případě žalob na náhradu újmy (zde majetkové újmy) upravuje místní příslušnost soudu danou na výběr, jež žalobci umožňuje podat žalobu k soudu odlišnému od obecného soudu žalovaného podle ustanovení § 85 o. s. ř. či soudu uvedeného v ustanovení § 85a o. s. ř. Předmětné řízení je řízením na náhradu újmy, když žalobkyně se na žalovaném domáhá náhrady škody jí způsobené žalovaným tím, že v roce 2013 a počátkem roku 2014 nevykonával své funkce s péčí řádného hospodáře, a je řízením, v němž je podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. dána věcná příslušnost krajských soudů k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni.Žalobkyně podala předmětnou žalobu ke krajskému soudu jako soudu I. stupně, v jehož obvodu se nachází její sídlo v , Anonymizováno, , a je proto nutno zkoumat, zda je to také místo, v němž ve smyslu ustanovení § 87 písm. b/ o. s. ř. došlo ke skutečnosti zakládající její právo na náhradu újmy. Stávající judikatura dovozuje podobnost výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace s pracovním či služebním poměrem, proto za stálé pracoviště člena statutárního orgánu lze považovat sídlo dané obchodní korporace (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. února 2020, sp. zn. 26 Cdo 4198/2019). Článek 16 odstavec 4 stanov žalobkyně uvádí, že zasedání představenstva žalobkyně se koná v jejím sídle a z obsahu podané žaloby nelze dovodit žádné okolnosti, které by svědčily o jiném místu než o sídle žalobkyně.Žalobkyně využila právo volby místně příslušného soudu v souladu s ustanovením § 87 písm. b/ o. s. ř., proto odvolací soud považuje závěr soudu I. stupně o své místní nepříslušnosti podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. za nesprávný.Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně odkazem na ustanovení § 220 o. s. ř. změnil tak, že místní nepříslušnost soudu I. stupně se nevyslovuje.O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud I. stupně rozhodnutím, kterým řízení skončí.