6 Cmo 2/2021-65 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2020 č. j. 79 Cm 119/2018-49 tento coby soud prvního stupně rozhodl tak, že:„I. Záhlaví usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2019 čj. 79 Cm 119/2018-29 se opravuje tak, že toto správně zní takto:„Městský soud v Praze rozhodl soudkyní , Anonymizováno, ve věcižalobce: , Jméno žalobce, , narozeného dne , Datum narození žalobcebytem , Adresa žalobcezastoupeného , Jméno advokáta A, , advokátemsídlem , Adresa advokáta Aprotižalovaným: 1/ , Jméno žalované A, ., IČO , IČO, adresa2/ , Jméno žalované B, , narozený dne , Datum narození žalované Bbytem , Adresa žalované B3/ , Jméno žalované C, , narozená dne , Datum narození žalované Cbytem , Adresa žalované Bvšichni zastoupeni , Jméno advokáta B, , advokátemsídlem , adresa, “II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1/ na náhradě nákladů řízení 12 487,20 Kč k rukám jejího advokáta , Jméno advokáta B, , a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2/ na náhradě nákladů řízení 12 487,20 Kč k rukám jeho advokáta , Jméno advokáta B, , a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3/ na náhradě nákladů řízení 12 487,20 Kč k rukám jejího advokáta , Jméno advokáta B, , a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že „Žalobce se žalobou ze dne 28. 10. 2016 domáhal, aby soud určil, že je žalobce 70 % podílníkem v žalované společnosti , Jméno žalované A, . Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzal žalobce podáním ze dne 7. 8. 2019 svou žalobu zpět bez uvedení důvodu. Soud proto usnesením ze dne 7. 8. 2019 čj. 79 Cm 119/2018-29 dle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil (výrok I), zároveň rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku (výrok II) a též rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).“ K odvolání žalobce do výroku III. (nákladů řízení) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 7. 2020 čj. 7 Cmo 253/2019-44 výrok III. zrušil pro nepřezkoumatelnost, uložil soudu rozhodnout o nákladech řízení znovu, a svoje rozhodnutí řádně odůvodnit. Rovněž poukázal na chybu v záhlaví napadeného usnesení a uložil soudu prvního stupně, aby tuto chybu napravil. Soud prvního stupně dále konstatoval, že došlo v záhlaví k mylnému označení účastníků, vzhledem k tomu, že původním podáním ze dne 28. 10. 2016 byla požadována jak neplatnost valné hromady, tak určení vlastnictví podílu ve společnosti , Jméno žalované A, ., IČO , IČO, . Jelikož byla usnesením ze dne 13. 7. 2017 čj. 79 Cm 118/2016-41 tato dvě řízení rozdělena, a to na neplatnost valné hromady (sp. zn. 79 Cm 118/2016, nesporné řízení) a určení vlastníka obchodního podílu (vyloučeno k samostatnému řízení, sp. zn. 79 Cm 119/2018, sporné řízení), změnil se okruh účastníků v jednotlivých řízeních. Soud omylem ve sporném řízení (tomto) uvedl záhlaví nesporného řízení (sp. zn. 79 Cm 118/2016). Soud prvního stupně proto výrokem I. opravil záhlaví napadeného usnesení ze dne 7. 8. 2019 čj. 79 Cm 119/2018-29 postupem dle §§ 164 a 167 odst. 2 o. s. ř. tak, aby odpovídal účastníkům sporného řízení. O nákladech sporného řízení 79 Cm 119/2018 „(tomto)“ pak rozhodoval v souladu s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce zpětvzetí žaloby nijak neodůvodnil, proto vzal soud prvního stupně za to, že žalobce zavinil zastavení řízení a je tak povinen zaplatit každému žalovanému náklady řízení.3. Dále soud prvního stupně uvedl, že „Soudní praxe je ustálena v posouzení, že každému z žalovaných (pokud jsou zastoupeni stejným advokátem) náleží odměna za každý úkon právní služby snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a že paušální náhrada jim náleží pouze jednou a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 25 Cdo 1610/2014. Dále soud prvního stupně uvedl, že náklady řízení spočívají v nákladech právního zastoupení podle § 9 odst. 4 písm. c) AT, tj. 3 100 Kč snížená o 20 %, tj. 2 480 Kč, konkrétně za 4 úkony: převzetí věci a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 9. 1. 2017, podání ze dne 8. 1. 2019, účast na jednání dne 14. 3. 2019, paušální náhrada hotových výdajů (4 x 300): 3, tj. 400 Kč dle § 13 odst. 3 AT a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. vzhledem k tomu, že je zástupce žalovaných je plátcem DPH, náleží žalovaným rovněž částka odpovídající 21% z částky 10 320 Kč (tj. 2 167,20 Kč). Jelikož všichni tři žalovaní byli zastoupeni advokátem , Jméno advokáta B, , činí náklady řízení každého z žalovaných 1/, 2/ a 3/ částku 12 487,20 Kč, které jsou splatné k rukám jejich advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve standardní třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.), uzavřel soud prvního stupně.4. Proti usnesení soud prvního stupně ohledně výroků II., III. a IV. podal žalobce včasné odvolání. Stěžejní odvolací námitkou je, že mělo být o náhradě nákladů řízení rozhodnuto dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když žalobce není stranou, která svévolně způsobila zastavení řízení. Namítl, že v tomto směru absentuje jakékoli odůvodnění. Dále brojil proti rozpornosti usnesení, když v odstavci prvním soud uvedl, že „Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzal žalobce podáním ze dne 7. 8. 2019 svou žalobu zpět…“ a v rozporu s tímto do výpočtu náhrady nákladů řízení zahrnul zastoupení na jednání. Navrhl změnit odvoláním napadené výroky tak, že „žádná ze stran“ nemá nárok na náhradu nákladů řízení.5. Proti usnesení soud prvního stupně ohledně výroků II., III. a IV. podali všichni žalovaní včasná odvolání shodného obsahu prostřednictvím svého zástupce. Odvolatelé uvedli, že soud sice správně rozhodl o přiznání práva na náhradu nákladů řízení všem žalovaným, ale určil nesprávnou částku pouze za 4 úkony právní služby, ačkoli v případě žalovaných 2) a 3) jim bylo poskytnuto 7 úkonů právní služby a v případě žalovaného 1) 5 úkonů právní služby. Akcentovali skutečnost, že řízení o předmětné žalobě bylo původně vedeno v rámci řízení vedeného až dosud u soudu prvního stupně pod sp. zn. 79 Cm 118/2016. Toto řízení bylo zahájeno na základě návrhu žalobce ze dne 28. 10. 2016, kterým se žalobce domáhal současně vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti , právnická osoba, konané dne 27. 9. 2016 a dále se domáhal určení, že žalobce a žalovaný 2) jsou společníky žalovaného 1) a dále určení, že žalovaný 3) vůbec není společníkem žalovaného 1). Usnesením č. j. 79 Cm 118/2016-35 dne 22. 6. 2017 soud prvního stupně rozhodl o ukončení účasti žalovaných 2) a 3) v celém řízení, kdy ovšem pominul právě tu skutečnost, že řízení bylo vedeno, jak o návrhu žalobce na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného 1), tak o jeho návrhu na určení osob společníků žalovaného 1), kdy jeho účastníky s ohledem na označení účastníků v návrhu na zahájení řízení a obsah žalobního petitu nutně museli být také žalovaní 2) a 3). Z toho důvodu žalovaní 2) a 3) podali dne 11. 7. 2017 proti uvedenému usnesení č. j. 79 Cm 118/2016 - 35 odvolání a teprve v průběhu odvolacího řízení, soud prvního stupně zjednal nápravu, kdy vydal usnesení č. j. 79 Cm 118/2016-41 ze dne 13. 7. 2017, kterým věc rozhodování o nároku žalobce na určení, kdo je společníkem společnosti žalovaného 1), vyloučil k samostatnému řízení, které bylo nadále vedeno pod sp. zn. 79 Cm 119/2018 (jedná se tedy o řízení v předmětné věci). V napadeném usnesení soud prvního stupně pominul právě odvolání žalovaných 2) a 3) ze dne 11. 7. 2017, kterým se důvodně bránili rozhodnutí o ukončení jejich účasti v řízení sp. zn. 79 Cm 118/2016, aniž by bylo rozhodnuto o vyloučení rozhodování ve věci o určení vlastnictví podílů v žalovaném 1). Podaným odvoláním pak žalovaní 2) a 3) dosáhli nápravy. Stejně tak soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení opomenul vyjádření žalovaných 2) a 3) ze dne 2. 8. 2017, který žalovaní jako odvolatelé reagovali na výzvu soudu prvního stupně vydanou pod č. j. 79 Cm 118/2016-42 dne 13. 7. 2017, kdy byly soudem vyzváni, aby sdělili, zda na výše popsaném odvolání trvají, či ho berou zpět. Konečně pak soud prvního stupně v napadeném usnesení zcela pominul další podání všech žalovaných ze dne 11. 10. 2019, kdy žalovaní prostřednictvím svého právního zástupce podali vyjádření k odvolání žalobce, které podal proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 79 Cm 119/2018-29 ze dne 7. 8. 2019 v rozsahu výroku III. Navrhli změnit odvoláním napadené výroky tak, aby bylo žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení přiznáno k tíži žalobce 15 609 Kč, žalovanému 2) 21 973,60 Kč a žalovanému 21 973,60 Kč, a to k rukám jejich zástupce (advokáta).6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání důvodná nejsou (vyjma odvolateli namítaného jednoho soudem prvního stupně nepřiznaného úkonu právní služby). Soud prvního stupně nicméně učinil vážná pochybení, jež však nejsou odvolateli namítána, přesto k nim odvolací soud musí