6 Cmo 247/2020-11 — Vrchní soud v Praze

Shora označeným usnesením (dále též „předmětné usnesení“) Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) přiznal navrhovateli odměnu za výkon funkce likvidátora společnosti , právnická osoba, (dále též „společnost“) ve výši 5 000 Kč a rozhodl o způsobu její výplaty (výrokem I.), schválil výdaje účelně vynaložené navrhovatelem v souvislosti s likvidací této společnosti v celkové výši 7 552 Kč, na které navrhovateli vzhledem k dříve poskytnuté záloze ve výši 8 000 Kč nebude ničeho vyplaceno (výrokem II.), a navrhovateli uložil povinnost vrátit České republice částku 448 Kč coby nevyčerpanou část zálohy na hotové výdaje (výrokem III.).O přiznání odměny dle výroku I. předmětného usnesení soud rozhodl na podkladě § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 71 odst. 6, 9 zákona č. 513/1991 Sb. v platném znění, obchodního zákoníku, ve spojení s § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb. v platném znění, o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánů společnosti jmenovaného soudem, tak, že navrhovateli náleží zvýšená odměna ve výši 5 000 Kč vzhledem k tomu, že byl likvidátorem společnosti jmenován usnesením soudu ze dne 28. 5. 2012, č. j. 78 Cm 20/2011-16, a likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny nedostačuje, protože ze závěrečné zprávy o průběhu likvidace plyne, že výše likvidačního zůstatku byla po uhrazení hotových výdajů likvidace nulová.Proti výroku I. předmětného usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, v němž namítá, že jeho odměna byla určena podle nesprávně určeného právního předpisu, byla-li určena podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., neboť ta byla zrušena vyhláškou č. 323/2013 Sb. Odměnu bylo namístě určit podle § 7 odst. 1 věty druhé nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném do 1. 8. 2019, a to v částce 20 000 Kč. Navrhl proto, aby byl odvoláním napadený výrok změněn tak, že navrhovateli bude přiznána odměna v této výši.Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.Podle § 3043 odst. 2 o. z. bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona.Podle § 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb. v posledním platném znění, obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Podle § 71 odst. 9 obch. zák. ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb. v posledním platném znění, o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „Vyhláška”), skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačujeli likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle § 4 odst. 2 Vyhlášky soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.Jestliže byl navrhovatel jmenován likvidátorem společnosti usnesením soudu ze dne 28. 5. 2012, je zřejmé, že o zrušení společnosti bylo rozhodnuto před datem účinnosti o. z., tj. před 1. 1. 2014 (dle § 68 odst. 2, § 71 odst. 2 obch. zák.), pročež se na podkladě § 3043 odst. 2 o. z. při určení odměny navrhovatele (likvidátora) postupuje dle obch. zák. (neboť existence rozhodnutí o tom, že se uplatní postup podle o. z., nebyla zjištěna a ani tvrzena).Použije-li se tak na určení výše odměny navrhovatele úpravy § 71 odst. 6, 9 obch. zák., použije se i Vyhláška, která byla vydána k provedení § 71 odst. 9 obch. zák. Podle této Vyhlášky náleží navrhovateli za soudem prvního stupně zjištěného (a nezpochybněného) skutkového stavu odměna maximálně v částce 5 000 Kč, která byla výrokem I. předmětného usnesení navrhovateli i přiznána (§ 4 odst. 2 Vyhlášky).Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. proto na určení odměny likvidátora aplikovat nelze, neboť je vydáno k provedení jiných právních předpisů, než je obch. zák. Není významné, že obch. zák. a Vyhláška jsou předpisy zrušenými, protože jejich použití je založeno právě § 3043 odst. 2 o. z. Předestřené právní posouzení o použití Vyhlášky pak představuje ustálenou praxi Vrchního soudu v Praze (k tomu srov. např. usnesení ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 7 Cmo 286/2018, nebo ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 14 Cmo 63/2019, např. v: www.beck-online.cz).Odvolací soud proto předmětné usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 4 z. ř. s. potvrdil.V zájmu úplnosti se dodává, že rozhodnutí o nákladech řízení v úvahu nepřichází, protože odvolatel je jediným účastníkem tohoto řízení.